Čtenářský deník

Bohumil Hrabal – Příliš hlučná samota

1 1 1 1 1 (1 hlas)
prilis hlucna samota 100x100

Hrabalova próza Příliš hlučná samota (1976) se zachovala ve třech verzích. Prvotní byla napsána ve verších s obecnou češtinou, druhá v próze, závěrečná opět v próze, ale z první přejala lyrismus a rytmické členění. V této konečné verzi není Haňťova smrt skutečná, ale prožije ji pouze v opilém snu na lavičce v parku. Dílo zpodobňuje tvořivého člověka v soukolí konzumní společnosti a také osud kultury v nekulturní době (hromadné ničení vzácných knih, perzekuce intelektuálů). O své době například Haňťa říká: „tady ve sklepích jsem se dozvěděl, jak čtvrtý stav se vylidnil, jak dělníci zespoda šli do nadstavby a zase univerzitně vzdělaní pracují jako dělníci.“ (S. 29)

Hlavní hrdina Haňťa listuje starý papír ve Sběrných surovinách (Hrabal sám tuto práci vykonával v letech 1954-59). Příběh tohoto baliče je na první pohled prostý: nad lisem, v němž lisuje starý papír a odpadky spolu s knihami plnými krásných a hlubokých myšlenek, medituje tak dlouho, až je „vzdělán proti své vůli“. Už na začátku o sobě říká:


„Třicet pět let pracuji ve starém papíře, a to je moje love story. Třicet pět let lisuji starý papír a knihy, třicet pět let se umazávám literami, takže se podobám naučným slovníkům, kterých jsem za tu dobu vylisoval jistě třicet metráků, jsem džbán plný živé a mrtvé vody, stačí se maličko naklonit a tečou ze mne samé pěkné myšlenky, jsem proti své vůli vzdělán, a tak vlastně ani nevím, které myšlenky jsou moje a ze mne a které jsem vyčetl, a tak za těch třicet pět let jsem se propojil sám se sebou a světem okolo mne, protože já když čtu, tak vlastně nečtu, já si naberu do zobáčku krásnou větu a cucám ji jako bonbón, jako bych popíjel skleničku likéru tak dlouho, až ta myšlenka se ve mně rozplývá tak jako alkohol, tak dlouho se do mne vstřebává, až je nejen v mým mozku a srdci, ale hrká mými žilami až do kořínků cév." (S. 9)

Jeho práce je pro něj příležitostí k vyptávání se na sebe sama, k tvorbě, kterou realizuje v lisování odpadkových balíků, jimž vtiskuje svůj podpis tím, co všechno je v nich dohromady slisováno a propojeno, a tím, co si nad nimi myslí. Žije sice sám, ale přesto samotu nepociťuje: „já opuštěný nikdy nejsem, já jsem pouze sám, abych mohl žít v myšlenkami zalidněné samotě.“ (S. 16)

Kvůli pomalé práci má být přeřazen do balírny čistého papíru. Na jeho místo přichází lidé uvyklí na jiný způsob práce. On sám se tomuto novému způsobu nedokáže přizpůsobit, Jeho úzkost se promítá do představy gigantického lisu, jenž postupně pohltí celou Prahu. V zoufalství se rozhodne pro sebevraždu v hydraulickém lisu. Prožije ji ale pouze v přiopilém snu v parku na lavičce. Rozhodnutí pro sebevraždu pro něj nebylo zoufalým činem, ale volbou sebe sama.


Citace z: B. Hrabal. Příliš hlučná samota. Praha: Odeon, 1989.

Čtěte také:

Hrabalovy Svatby v domě

Soutěže

Aktuality

  • Založena Česká akademie komiksu

    V pražském Café Neustadt byla v pondělí 25. června založena Česká akademie komiksu. Smyslem nového spolku je především s větší důstojností i propagací udělovat komiksové ceny Muriel, jejichž vyhlašovatelem od nynějška bude právě ČAK.

    Číst dál...  
  • Vyhlášení cen za českou detektivní literaturu

    Cena Jiřího Marka pro nejlepší detektivku vydanou v roce 2017 putuje k Vilému Křížkovi za historický příběh Smrt má vůni inkoustu (nakladatelství Mystery Press).

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení