Čtenářský deník

Edgar Allan Poe – Maska červené smrti

1 1 1 1 1 (2 hlasů)
abstrakce 100x100
Maska červené smrti je jednou z mnoha zajímavých hororových povídek geniálního amerického spisovatele Edgara Allana Poea. Stejně jako Zlatý brouk či Jáma a kyvadlo ve čtenáři vzbuzuje jak zvědavost a touhu po odhalení tajemství, tak také nutí dotyčného při některých scénách napětím zadržovat dech.

 

Děj nás přivádí do království prince Prospera, které je zužováno morovou nákazou. Právě „červená smrt“ představuje jakousi přezdívku pro toto smrtelné onemocnění. V názvu se odráží způsob smrti, kdy dotyčný vykrvácí z pórů a na celém těle se mu objeví ošklivé purpurové skvrny. Proto Poe popisuje, že „červená smrt již dlouho pustošila zemi“. V této nepříznivé době se princ a tisícovka jeho zdravých dvořanů uchyluje na opevněný zámek, kde hodlá přečkat nejhorší měsíce epidemie. Po nějaké době této izolace se v prostorách usedlosti koná velkolepý maškarní bál. Všichni hosté jsou nastrojeni do originálních až výstředních masek a plně si užívají zábavy.

maska cervene smrti obalInteriér celé usedlosti je rozdělen do sedmi pokojů, z nichž šest je laděno ve veselých barvách, popřípadě v jemné bílé. Zajímavostí je, že okenní tabule v jednotlivých pokojích vždy korespondují s barvou stěn. Jen poslední pokoj v západním křídle se od ostatních liší. Je vymalován dočerna a okno neladí se stěnami – je totiž sytě červené, má barvu krve. Už jen z toho důvodu se hosté děsí překročit práh poslední místnosti. V sedmém pokoji také visí těžké ebenové hodiny, které každou hodinu vydávají temné a naléhavé zvuky. Odbíjení hodin je tak to jediné, co hostům kazí dobrou náladu. Každou hodinu přestanou hudebníci jako přimraženi hrát a do myslí všech přítomných s každým odbitím hodin přichází nové a nové negativní myšlenky. Po odbití však osazenstvo zase propuká v bezstarostný smích. 

Zábava se s konečnou platností zasekne na bodu mrazu poté, co hodiny začnou odbíjet půlnoc. Snad proto, že tklivé tóny se místnostmi rozléhají delší dobu než obvykle, stihnou přítomní zaregistrovat novou postavu, respektive novou masku. Že to však není jen obyčejná maska, dojde všem vzápětí a místností se rozléhá děsivý šum. Nová maska má černý hábit potřísněný krví a mrtvolně bílý obličej, na kterém se odrážejí syté purpurové skvrny. Nyní je již všem jasné, za co se dotyčný převlékl – za známou masku červené smrti. Princ, zmítán obrovskou zlostí nad tím, jak si někdo z jeho dvořanů může dovolit takovou provokaci, nakáže zbavit nováčka masky. Dvořané se však osoby natolik děsí, že se nikdo neodváží pohnout. Maska červené smrti si tak důrazně razí cestu první přímo k princi a poté směrem do černého pokoje v západním křídle. Rozzuřený princ se za maskou rozeběhne s dýkou v ruce, překročí práh sedmého pokoje a pohlédne masce do tváře. Vzápětí se ozývá výkřik a dýka i s mrtvým princovým tělem dopadají k zemi. Teprve nyní se přítomní vzpamatují a vydají se za maskou s cílem zbavit ji maškary. Jaké je však jejich zděšení, když v kontaktu s bledě purpurovou tváří zjišťují, že se nejedná o krutý trik. Usedlost totiž opravdu přišla navštívit červená smrt. Jeden po druhém tak dvořané padají ve smrtelné agonii k zemi a spolu s údery ebenových hodin vyhasíná z osazenstva veškerý život.

Příběh Maska červené smrti je alegorickou hororovou povídkou, která sic není dlouhá, ale o to neobyčejnější. Poe má úžasnou schopnost nejen detailně vykreslovat kulisy příběhu (to vidíme na popisu sedmi různobarevných pokojů – v povídce je jejich úloha pro samotný příběh velmi důležitá), ale také posluchače naprosto vtáhne do děje. Stejně jako hodovníci se čtenář každou chvíli zastaví s a bušícím srdcem se zaposlouchá do ebenových hodin, které odbíjejí čas, jenž zbývá do konce. Maska červené smrti je od jiných Poeových děl poněkud odlišná v tom, že využívá alegorie a přeneseného významu tak, aby nevtíravým způsobem zkritizovala povrchnost bohatých, kteří si myslí, že dokáží zvítězit nad smrtí. To však není možné. Příběh naopak ukazuje známou pravdu, že smrt si nevybírá mezi bohatými a chudými a je ke všem stejně spravedlivá.

Čtěte také:


Dílo Edgara Allana Poea


Soutěže

Aktuality

  • Vyhlášení cen za českou detektivní literaturu

    Cena Jiřího Marka pro nejlepší detektivku vydanou v roce 2017 putuje k Vilému Křížkovi za historický příběh Smrt má vůni inkoustu (nakladatelství Mystery Press).

    Číst dál...  
  • 100 let, 100 knih

    Oslavy stého výročí republiky jsou za námi. Alespoň v Brně, kde se ve dnech 26. května – 17. června 2018 konal festival Re:publika. Brněnské výstaviště v těchto dnech ožilo nebývalým množstvím akcí, kromě klasických výstav prezentujících různé obory si tu mohli návštěvníci zajít na koncert, taneční party, přednášku nebo autorské čtení. A právě na literární sekci se podíváme blíže.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení