Čtenářský deník: John Steinbeck – Na východ od ráje

Vytvořeno 18. 2. 2016 1:00

Autor: Marie Svobodová

John Steinbeck se narodil roku 1902 v Kalifornii. Vystřídal mnoho různých profesí a získané zkušenosti potom uplatňoval ve svých knihách. Patřil k autorům takzvané ztracené generace – zažil první světovou válku a ve svých dílech popisuje bídu, které byl svědkem. Vyzdvihuje krásu kalifornské krajiny a sílu lidského ducha, naopak silně kritizuje násilí, zákeřnost a vypočítavost. Získal Pulitzerovu cenu i Nobelovu cenu za literaturu. Mezi jeho nejznámější knihy patří Hrozny hněvu, O myších a lidech, Pláň Tortilla a právě Na východ od ráje…

Znáte ten okamžik, když dočtete nějakou knížku, zavřete ji, prohlížíte si přebal… a máte pocit, že jste právě byli svědky něčeho naprosto úžasného a jedinečného? Když několik dní potom třeba jdete domů z práce a pořád nad ní musíte přemýšlet, obdivujete člověka, který napsal něco tak geniálního, možná si přejete odjet a prožít ten příběh sami… 

Kam tím mířím? Už je to půl roku, co jsem četla knihu Na východ od ráje od Johna Steinbecka a jsem stále stejně nadšená, jako když jsem ji dočetla. Možná ještě víc. Některé úryvky mi pořád vyplouvají na mysl a ve složitých situacích přemýšlím, co by udělali Sam, Lee nebo Líza. Ovlivnila mě možná víc, než jsem schopná si přiznat. 

Na čtenáře čekají dvě dějové linie. Jedna z nich vypráví o Hamiltonových (ti představují Steinbeckovy vlastní předky) – rozmanitých, charakterních lidech plných emocí a života. Hlavou rodiny je Samuel Hamilton, který se spřátelí s Adamem Traskem. Adamova rodinná historie představuje hlavní dějovou linii a Steinbeck do ní promítá biblický příběh o Kainovi a Ábelovi. 

Dva příběhy nás pronásledují od počátku lidstva. Táhnou se za námi jako neviditelné oháňky – příběh prvního hříchu a příběh Kaina a Ábela. Ani jednomu z nich nerozumím. Vůbec jim nerozumím, ale cítím je. – Samuel Hamilton[1] 

Do půvabného údolí Salinas v Kalifornii se přistěhuje Adam Trask – člověk, který se snaží žít podle svého nejlepšího přesvědčení – s manželkou, jež je jeho přesným opakem a představuje v knize ztělesnění zla. Porodí Adamovi dva syny a poté ho opustí a zanechá v hluboké depresi. Odejde do nedalekého města a začne provozovat nevěstinec, její úloha v příběhu ale nekončí. 

Něco jí chybí. Laskavost možná, nebo svědomí. Člověk chápe jenom to, co sám cítí. A ji nějak necítím. Sotva si na ni vzpomenu, necítím nic, ztrácím se ve tmě. Nevím, co chtěla, ani co sledovala. Byla plná nenávisti, ale já nevím proč, nebo vůči čemu. Nebyla to vzteklá nenávist. Spíš nenávist bez srdce. – Lee[2] 

Adam se zatím na vlastní kůži přesvědčí o pravdivosti přísloví, že v nouzi poznáš přítele. Samuel Hamilton a jeho čínský sluha Lee ho vytáhnou z deprese a dodají mu sílu žít a starat se o syny. Tohle je snad ta nejkrásnější část knihy – plná životních mouder a prostoupená úžasnou atmosférou. Tři kamarádi sedí na verandě, popíjejí a debatují o životě. Zaznívá tu spousta zajímavých úvah a námětů k zamyšlení. 

A nad tím vším se vznáší jediné slovo, jediný symbol: timšel –„můžeš“. Pochází z Bible, přímo z příběhu o Kainovi a Ábelovi, a v překladu nám říká, že můžeme zvítězit nad hříchem. Je to jenom na nás, protože pokud platí „můžeš“, platí také „nemusíš“. Jediné slovo nám ukazuje klíč k boji se zlem – není jím nic jiného, než lidská vůle. 

Můžeš“ — to přece dává člověku velikost, staví ho to naroveň s bohy, protože i ve své slabosti a špíně a krvi bratrovraždy má pořád velikou možnost volby. Může si vybrat vlastní cestu, probojovat ji a zvítězit! Jak je snadné vrhnout se z lenosti nebo ze slabosti do klína božstva a vymluvit se: „Nedalo se nic dělat, bylo to předurčeno.“ Ale představte si tu slávu volby! Ta dělá člověka člověkem. – Lee[3] 

Adamovi synové, Áron a Caleb, mezitím dospívají – jeden poslušný a bezelstný, druhý musí bojovat se zlem, které je od přírody součástí jeho charakteru. Nic ale nikdy není černobílé a právě ve zdánlivé dokonalosti těch „dobrých“ lidí tkví někdy ten největší problém. Každý z nás se totiž potýká s nějakým pokušením a tvářit se, že ne, je stejně nečestné, jako lhát o čemkoli jiném. 

Příběh Kaina a Ábela se postupně naplňuje. Caleba zraňuje, že Áronovi projevuje otec více lásky, a ve vzteku zapříčiní bratrovu smrt. Nakonec se mu ale dostane otcova odpuštění. Dobro v lidské duši vyhrává.

Šeptem vyslovené slovo jako by utkvělo ve vzduchu: „Timšel!" 
Adam zavřel oči a usnul.[4] 

Boj dobra a zla je vlastně hlavním tématem celé knihy. Steinbeck ho líčí jako základ naší podstaty, princip, na kterém je postavený celý lidský život. A přesto přiznává, že najít hranici mezi tím, co je dobré a co ne, není nikdy tak docela možné. Každý ji totiž vnímáme jinak, každý svádíme ve svém nitru trochu jiný boj. A záleží jen na nás, jak dopadne. Timšel. 
Ať je příběh jakkoli poutavý, u dobrého románu jsou vždy ještě důležitější postavy, které ho prožívají, jejich chování a charakter. Úspěch knihy závisí na tom, jestli dokáží čtenářovi přirůst k srdci. A Steinbeck je bezpochyby mistr vypravěč. V údolí Salinas se totiž takových nevšedních a jedinečných lidiček najde celá řada. Všechny řeší nějaké morální problémy a každá nám tak předkládá svou životní filozofii. Ukazují nám, že lidé dokážou být moudří a stateční mnoha rozmanitými způsoby. Každý čtenář si najde někoho, kdo mu právě tím svým bude sympatický. 

Já osobně jsem měla asi nejraději Sama Hamiltona. Obdivovala jsem jeho životní optimismus a odhodlání, stejně jako krásný vztah, který měl se svou ženou. Číňan Lee nebyl o nic horší – moudrý, pokorný, vzdělaný, dobrosrdečný… A nelze zapomenout na Cathy – jednu z nejlépe propracovaných záporných postav, jaké znám. Opravdu z ní až běhá mráz po zádech. 
Na východ od ráje mi pořád leží na nočním stolku. Je tomu tak hlavně proto, že kdekoli ji otevřu, najdu něco, co mě donutí přemýšlet, dá mi naději a inspiraci do dalšího dne. Nepřestává mě fascinovat. Několik biblických veršů dokázal Steinbeck rozvinout do příběhu, ve kterém se zrcadlí lidské nitro ve své nejryzejší formě, zabývá se jeho světlými i stinnými stránkami, silou lidské vůle, která dokáže všechno. Stačí chtít. 

Timšel. 

[1]STEINBECK, John. Na východ od ráje. 1. vyd. v nakl. Alpress. Frýdek-Místek: Alpress, 2002, 575 s. Klokan (Alpress). ISBN 80-7218-764-3.str. 256 
[2] str. 427 
[3] str. 294 
[4] str. 570