Roald Dahl – Karlík a továrna na čokoládu

Neobyčejný příběh o obyčejném, ale správném chlapci Karlíkovi Bucketovi se odehrává v malém nejmenovaném městečku, v neurčité době. Karlík žije se svými rodiči a prarodiči v malinké, polorozpadlé chaloupce na okraji města. Jsou velice chudí, každý den mají na oběd zelí, zelnou polévku nebo občas brambory se zelím. Z celé rodiny pracuje jen Karlíkův tatínek, v továrně na zubní pastu. Maminka se stará o Karlíkovy prarodiče, těmi jsou: dědeček Jiřík a babička Jiřinka, dědeček Pepa a babička Pepička.

Ve městě, kde bydlí, stojí továrna na čokoládu. Ale není to obyčejná továrna, jak by se na první pohled zdálo, ale je to ta největší továrna na světě, WONKOVA ČOKOLÁDOVNA! Každý den, když se u Bucketů povečeří, jde Karlík za svými prarodiči a dědeček Pepa mu vypráví příběhy právě o továrně a Willy Wonkovi. Už je to dávno, co Willy Wonka, byl donucen svou továrnu zavřít a propustit své zaměstnance. Důvodem byla závist ostatních výrobců čokolád. Posílali do továrny zvědy a pak se snažili vyrábět podobné dobroty jako Wonka. Od té doby neviděli obyvatelé městečka z továrny nikoho vyjít ven. Jednoho dne se však začaly dít podivné věci a z továrního komína se začalo kouřit. Wonkova čokoládovna opět pracovala. Nikdo však nevěděl, jak je to možné a kdo v ní pracuje. Byla to záhada.

Když se pan Bucket vracel z práce, donesl Večerní zpravodaj, kde Willy Wonka vydal prohlášení, že továrnu opět otevře a umožní pěti šťastlivcům se do ní podívat. Ukryl pět Zlatých kupónů do svých čokolád a rozeslal je do celého světa. Kdo kupóny najde, smí se podívat do čokoládovny společně s doprovodem svých rodičů. Každý z výherců dostane nakonec velkou kupu sladkostí na celý život a pro jednoho šťastlivce má obzvlášť překvapivou výhru! U Bucketových to vzbudí rozruch. Rodiče Karlíka ví, že by se rád podíval do továrny, ale nemají tolik peněz, aby mu nakoupili tolik čokolád. Karlík dostává čokoládu jen jednou v roce, když má narozeniny.

Shodou náhod (těsně před Karlíkovými narozeninami) byly objeveny dva kupóny. První z nich našel August Gdoule. Devítiletý kluk, takový obtloustlý žrout, hýčkaný svou maminkou. Další kupón byl nalezen dívkou jménem Veruka Saltini. Rozmazlená holčička, která měla vše, na co si vzpomněla. V den svých narozenin dostal Karlík opravdu Wonkovu čokoládu! Avšak po rozbalení smutně zjistil, že kupón tam není. Začínal být smutný, ale byl rád, že si alespoň může pochutnat na skvělé čokoládě.

Za další dny byly objeveny další kupóny. Třetí našla slečna Fialka Garderóbová. Holčička posedlá žvýkáním gum a držení několika rekordů právě ve žvýkání. Čtvrtý kupón získal Miky Telekuk. Chlapec závislý na akčních filmech, pořád kouká na televizi a Zlatý kupón ho skoro ani nezajímal. Už zbýval jen poslední kupón a Karlík ztratil veškerou naději, že by ho mohl najít právě on. Jednoho dne, když šel znovu kolem Wonkovy továrny, našel Karlík na zemi dolar. Rozhodl se, že si za nalezený peníz koupí Wonkovu čokoládu a zbytek peněz dá mamince. Vstoupil do krámku a koupil si Wonkovu medosladkou rajskou pochoutku. Jaké bylo překvapení, když v ní nalezl Zlatý kupón! Rychle to utíkal říct domů rodičům. Rodina Bucketů byla překvapena, ale moc to Karlíkovi přáli. Rozhodli se, že Karlíka doprovodí do továrny dědeček Pepa, protože ten si to nejvíc zaslouží!

A přišel ten velký den. Pět dětí stojí před továrnou a čekají, až se vrata otevřou a ony vstoupí. Začala odbíjet desátá hodina, vrata se otevřela a před nimi stojí malinký mužík v cylindru a srandovních šatech. „Buďte vítáni, moji malí přátelé! Buďte vítáni v mé továrně!“ Děti se nahrnuly dovnitř a začaly se překotně panu Wonkovi představovat. A mohlo se začít s prohlídkou. Všechny čtyři děti, kromě Karlíka, vůbec nebyly ostýchavé, ba naopak! Hrnuly se dovnitř, skoro až přidrzle. Nejprve procházeli Čokoládový sál, kde se míchala čokoláda vodopádem. Byly tam však i jiné věci k povšimnutí. Tráva, která se dala jíst, blatouchy sladké jak med, ale co bylo ještě zajímavější, byli malí, usilovně pracující mužíčci. Pan Wonka je představil jako Umpa-Lumpy. Hlavní pracovníci čokoládovny! Při prohlídce, nenasytný August spadl do čokoládové řeky a pak ho vcuclo míchací potrubí a zmizel kdesi v nedohlednu. Pan Wonka všechny ujistil, že se nic nestalo, a poprosil jednoho z Umpa-Lumpů, aby dovedl Gdoulovy rodiče za Augustem. Všichni byli polekaní, ale prohlídku to nenarušilo.

Všichni zbylí návštěvníci nasedli do lodě, která se plavila po čokoládové řece, a dopluli k místnosti s názvem: Vynalézací laboratoř – nepovolaným vstup zakázán. Zde se vyráběly nejtajnější Wonkovy speciality. Představil jim nový výrobek, žvýkačku, kterou když si strčíte do pusy a začnete žvýkat, prožvýkáte se od polévky přes hlavní chod až k borůvkovému moučníku. Fialka, odbornice na žvýkačky, chtěla výrobek vyzkoušet, ale Willy Wonka jí to nedoporučoval, protože výrobek nebyl dokončený. Fialka nedbala na varování a drze si žvýkačku strčila do pusy. Stalo se, že po dlouhém žvýkání začal Fialce modrat nos a začala se nafukovat do tvaru borůvky (bylo to tím nedodělaným borůvkovým koláčem). Willy Wonka opět všechny uklidnil, že se vlastně nic nestalo, a znovu pozval jednoho z Umpa-Lumpů, aby doprovodili Fialčiny rodiče do moštárny. Tam se Fialka dá do původního stavu.

Pokračovali dále v prohlídce. Míjeli místnosti s prapodivnými nápisy (jedlé fontánové polštářky, blízací tapety do dětských pokojů, teplé zmrzliny pro chladné dny apod.), až došli k sálu s názvem Ořechový. Otevřel se jim pohled na veverky, které louskaly oříšky. Ty se tak zalíbily Veruce, že po nich zatoužila a poručila svému otci, ať jednu z nich od Willyho Wonky koupí. Wonka však odmítl. Naštvaná Veruka přeskočila zábradlí a hnala se pro jednu z veverek. Veverkám se to pranic nelíbilo, zaútočily na vyplašenou Veruku a hodily ji do odpadové jámy, která vedla do pece, kde se spalují odpadky. Vylekané rodiče doprovodili Umpa-Lumpové, za Verukou. A ostatní mohli pokračovat dále.

Nastoupili do velkého skleněného výtahu, jehož předností nebyl jen pohyb shora dolů, ale všemi směry, které si kdy představíte. Miky si měl vybrat, kam pojedou. Zmáčkl knoflík s nápisem Televizní čokolády a výtah se začal řítit rychlostí kosmické rakety! Míjeli velikánské fondánové špalky, nugátovou horu, jezero vařícího karamelu, ale také vesnici, kde bydleli Umpa-Lumpové. Konečně dorazili do cíle. V sále televizních čokolád bylo tak ostré světlo, že si musel každý z nich nasadit obrovské brýle. Zde se přenáší čokoláda a ostatní výrobky přímo do televize, a když sáhnete přes sklo, tak si z televize můžete vzít to, co jste přenesli! Mikimu se tohle sdělení zdálo nepřesné a rozhodl se, že sám vyzkouší přenos.

Než se ostatní zmohli mu v tom zabránit, už se  přenášel do televize! Telekukovi byli vystrašeni, když si přebírali zmenšeného Mikiho přes televizní obrazovku! Pan Wonka jim však slíbil nápravu. Poslal pro jednoho z Umpa-Lumpů, aby doprovodil rodinu Telekuků do výrobny žvýkaček, kde Mikiho natáhnou do původního stavu. Zbylí tři členové pokračovali směrem k výtahu, když si Willy Wonka všiml, že z dětí zůstal pouze Karlík. „Ale milý chlapče,“ jásal, „to znamená, že jsi vyhrál!“ Nastoupili do výtahu a Wonka zmáčkl knoflík s názvem vzhůru a ven! Výtah začal nabírat rychlost přímo nahoru, stále výš a výš a v jedné vteřině se vznášeli nad továrnou. Shora viděli nákladní auta plná sladkostí, ale také ostatní děti vracející se domů.  Každé dítě vypadalo poněkud jinak. August, který byl věčně tlustý, byl jako proutek, Fialka – světová přebornice ve žvýkání – byla v obličeji stále fialová! Veruka a její rodiče byli celí polepeni odpadky a Miky Telekuk byl vytáhlý skoro tři metry a tenký jako drátek.

Dědeček a Karlík si už nebyli ničím jisti. Pan Wonka řekl Karlíkovi, že hlavní výhra patří jemu a že mu daruje celou svou čokoládovnu! Karlík společně s dědečkem nemohli uvěřit svým uším! Ale přece jen měl Karlík trochu jinou starost. Bál se, že mu to maminka a tatínek nedovolí. Na debaty a zbytečné přemýšlení nebyl čas a skleněný výtah se probořil do už tak rozbořené chaloupky Bucketů, než bys řekl švec! Vylekaný zbytek rodiny byl překvapený, co se všechno stalo. Přes mírné protesty babičky Jiřinky a dědečka Jiřího, že se stěhovat nikam nebudou, šoupli postel prarodičů do výtahu a všichni společně odletěli do továrny.


Čtěte také:

Roald Dahl – Karlík a továrna na čokoládu (recenze)