Anita Amirrezvani – Krev květů

Když bylo autorce románu Anitě Amirrezvani 14 let, otec jí dovolil, aby si vybrala perský koberec. S kobercem vzrostl dívčin zájem o život lidí, kteří koberce navrhují a vyrábějí. Autorka strávila 9 let sbíráním informací a podnikla 3 cesty do Íránu. Děj románu Krev květů se odehrává v roce 1620, kdy šáh Abbás Veliký upevnil bezpečnost země a vytvořil podmínky pro rozkvět umění. Jedním z oborů, které podporoval, bylo vázání koberců. Perské koberce se staly oblíbenými u králů, šlechticů, kupců i umělců (např. Rubens, Velasquez, Van Dyck) a jejich sláva trvá dodnes.

Každý ručně vytvořený koberec je jedinečný, umístění uzlíků i barvy mají svoje pravidla a význam, obsahuje prožitky lidských bytostí v prostoru a čase.

„Kdysi žila dívka, jež dokázala vyrábět nádherné vlněné koberce provoněné výtažkem z oranžových světlic a granátových jablek…“

Hlavní hrdinkou je bezejmenná mladá dívka (na počest všech bezejmenných šikovných řemeslníků), která je nucena opustit po smrti otce život na vesnici a vyhledat pomoc strýce Gostaháma, bohatého návrháře koberců pro šáhův dvůr v Isfahánu. Gostahámova žena Gordije přijímá příbuzné s nevolí a vyčleňuje jim nevzhlednou místnost. Matka s dcerou jsou tak odkázány na milost strýcově rodině. Od toho dne obě ženy pracují jako služebné.  Strýc je potěšen dívčinou zvídavostí a umožňuje jí pronikat pozvolně do své práce. Zpočátku dívka překresluje vzory koberců do mřížky, později už vytváří vlastní návrhy. Gordije dívku seznamuje s dívkou Nahíd ze zámožené rodiny. Nahíd ale kamarádku zneužívá a díky ní se vídá s mužem, kterého miluje. Mezitím dívka soustavně a tvrdě pracuje již na vlastních kobercích. Gordije přemlouvá dívku, aby souhlasila s „dočasným sňatkem“, tzv. sigheh, se zámožným chovatelem koní – Ferejdúnem.

„Ó dívko z hor mezi květy, s vlasy jako hedvábí a s tulipány ve tvářích , dál už neposlouchej ptačí zpěv, neboť hezký mladý pastýř přišel zpívat tvému srdci.“

Matka s dcerou přistupují na toto manželství „za úplatu“, nemají peníze, postavení, rozhodují se tak, aby se mohly postarat samy o sebe. Přátelství s Nahíd se zkazí v okamžiku, kdy jí rodiče vyberou za manžela Ferejdúna. Nahíd netuší nic o kamarádčině sigheh sňatku. Dívka sbírá další zkušenosti s výrobou vlastních koberců a také s obchodováním s nimi. Poté, co dívka pošle dopis, kterým sigheh ruší, a zfalšuje strýcův podpis a toto se prozradí, ztrácí i strýcovu podporu a musí i s matkou odejít ze strýcova domu. Souběžně totiž toto zrušení způsobilo i strýcově dílně ztráty v podobě zrušených zakázek od známých rodiny Nahíd a Ferejdúna. Dívka posílá kamarádce omluvný dopis a vysvětluje okolnosti tohoto sňatku. Mezitím se ale matka s dcerou musí o sebe postarat, bydlí v chudinské čtvrti a snaží se přežít s málem. Dívčina matka onemocní. Aby se matka uzdravila, žebrá dívka o peníze na ulici. Nakonec sebere odvahu a jde prosit strýce o výpomoc. Protože Gostaháma tlačí svědomí, věnuje dívce peníze o novou šanci – bude pro něj zhotovovat koberce. Dívka tak postupně najímá více a více žen, které díky ní získávají obživu, a později zakládá velkou výrobnu koberců. Je sama, bez manžela, ale s vlastní úspěšnou firmou…

Zajímavostí románu je historická a kulturní propracovanost, zakomponování perských básní a starých blízkovýchodních příběhů (např. Layla a Majnun).
Osobně jsou mým favoritem koberce z oblasti Tebriz s jemnými květinovými vzory.

„Nejdřív byl a potom nebyl. Dřív než Bůh nebyl nikdo…“


Zdroj citací:
AMIRREZVANI, Anita. Krev květů. Bratislava: NOXI, 2008. ISBN 978-80-89179-71-8.