
Vyhasínání mozku Martina Kleina
- Čtenářský deník
- Vytvořeno 6. 5. 2011 2:00
- Autor: Martin Dolejský

V malém berounském nakladatelství Za tratí vyšla v roce 2010 kniha nizozemského spisovatele Jeana Bernlefa. Kniha u nás vychází podruhé (první vydání je z roku 1996). Zaznamenává odumírání mysli jednoho postaršího muže. Kniha vyšla v Nizozemsku poprvé v roce 1984 a od té doby se dočkala padesáti vydání.
Martin Klein je šťastně ženatý se svojí ženou Věrou. Bydlí ve Spojených státech a jejich život není ničím narušován. Martin však začne zapomínat. Nejprve to začíná drobnostmi. Splete si například dny v týdnu a marně vyhlíží děti, které se mají vracet od autobusové zastávky. Tomuto občasnému zmatení nepřikládá žádnou váhu. Svádí to na dlouho trvající zimu. Člověk je přeci po tak dlouhé zimě otupělý. Jeho stav se ale zhoršuje.
Jeho drobné omyly začínají být častější. Martin je několik let v důchodu, a i přes to se rozhodne jít na pracovní schůzku. Zkrátka se jednoho dne vzbudí a je rozhodnut. Je najednou v jiném čase. V mysli má vsugerováno, že to musí udělat. Čím více jeho choroba postupuje, tím více vzpomíná a vrací se do minulosti. Ze začátku jen na svého kolegu Simice a na služební cesty. Později i na seznámení se svojí ženou.
Stav Martina Kleina se postupně stane velice vážným. Začne se chovat dokonce nebezpečně. V náhlém afektu například rozbije židlí okno. Začne se o něj starat ošetřovatelka, jejíž jméno neustále zapomíná a myslí si, že jde o kamarádku jeho dcery (která v domě již několik let nebydlí). Svoji ženu poznává jen po hlase. Stává se z něj člověk, který je odkázán na pomoc druhých. Zajímavostí je, že kniha je psaná v ich – formě. Nahlížíme tedy do mysli nemocného. Kapitoly se postupně zkracují, což souvisí s jeho zhoršující se pamětí.
„Dvě ženy, dvě ženy v šustivých šatech. Mluví anglicky. Vytrhnou mi knížku s fotografiemi z rukou. (Bude líp, když udělám, co chtějí, nemám tolik síly, co dřív, jsem dokonce silně oslabený, jak se ukazuje.) Vstát. Znovu to bušení. Mrákoty. Žízeň. Nechci mezi nimi ven. (Chtějí mě dostat ven, proto jim dělám potíže?)“
(Bernlef, J.: Vyhasínání mozku Martina Kleina. Beroun: Za tratí, 2010. str. 114)
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...