Báječný večer s...

Můžete mít Michala Viewegha rádi a nemusíte. Objektivní čísla však říkají, že jeho kniha Báječná léta pod psa (1992) se dočkala vůbec nejvíce výtisků z jeho tvorby a jako první a zároveň také poslední autorova próza dostala literární cenu. A to prestižní Cenu Jiřího Ortena udělovanou autorům do třiceti let.

Například poslední dva roky byl porotcem také přední český literární vědec Petr A. Bílek, který si podle mého skromného názoru asi pod stromeček audioknihu Báječná léta pod psa nedá, dlužno ale dodat, že i mezi těmi, kteří Michala Viewegha zkrátka „nemusí“, najdeme příznivce alespoň této knihy, k čemuž jistě přispívá i povedené a pravidelně v televizi vysílané filmové zpracování.

A při křtu audioCD, který se konal v úterý 24. listopadu 2009 v prostorách vinárny Zlatý had na pražském Újezdě, se samozřejmě našel čas zavzpomínat, jak vlastně román vznikal.
Michal Viewegh debutoval v roce 1990 novelou Názory na vraždu, která se sice dočkala příznivých recenzí, ale v porevoluční záplavě titulů tak trochu zapadla (že by i problém některých současných autorů?) a pořádný úspěch tak měly právě až „Báječná léta“. Autor je napsal na psacím stroji Consul, a kdyby nebylo redaktorky z Československého spisovatele, které se původní název nezdál, mluvili bychom dnes o románu Quidova rodina. Během víkendu tehdy před lety ale Viewegh vymyslel dnes tak známý název, který se, jak bylo na akci též zmíněno, v různých obměnách pravidelně objevuje v médiích.
Michal Viewegh také odpověděl na – celkem pochopitelnou otázku –, jak moc je vlastně celý příběh autobiografický. Připustil, že sám byl obtloustlý chlapeček a citujme „přemoudřelý spratek“, zároveň ale také neopomněl dodat, že třeba počet pokusů o první sex je samozřejmě nadsázka.



Pozornost nebyla věnována jen autorovi, za vydavatelství se účastnili pánové Karel Černošek a Josef Burkovský, dále pak režisérka nahrávky Hana Kofránková, autor hudby Jiří Šlupka Svěrák – jeho variace na Holky z naší školy, které na akci zahrál, snad pobavila nejen moji osobu – a se zpožděním dorazil také interpret Michal Pavlata.
Vybrala si ho paní režisérka a sám autor je s ním spokojený, jen ironicky podotknul, že je zvědavý, jestli bude Michal Pavlata vzhledem ke svým názorům schopen číst také volné pokračování Báječná léta s Klausem. Při poslouchání bychom asi také měli mít stále na paměti poznámku Hany Kofránkové, že namlouvat literární text není nic lehkého a rozhodně neplatí rovnice dobrý herec = dobrý interpret audioknihy.



Samo vydavatelství Tympanum i na této akci (podobně jako na křtu audioknih Agathy Christie) představilo speciální čtecí stání VOXBOX. Na první pohled počítač, ve skutečnosti však mnohem víc. Počítač s dotykovým displejem, který je (nebo bude) umístěn do několika knihkupectví a zákazníci si na něm budou moci pustit ukázky audioknih a dramatizací z produkce českých vydavatelství, tedy společnosti Tympanum, ale i dalších.
Kromě prodejen v Praze (Academia na Václavském náměstí, Neo Luxor tamtéž, prodejna Českého rozhlasu na Vinohradech, Černá labuť) můžete také odkudkoliv navštívit webové stránky vydavatelství www.cteteusima.cz, které se dočkaly zcela nového kabátu. Přímo prostřednictvím internetu si lze audioknihu i objednat – a dodávám, že dříve již Tympanum vydalo jako audioCD také Viewegovu novelu Andělé všedního dne v podání Davida Novotného.

Tympanum můžu jen pochválit za dobře zorganizovanou pohodovou akci v příjemném, správně nóbl literárním, prostředí. A i když mám profesora Bílka rád, těším se, až se někdy ve vánočním čase zaposlouchám do předčítání Michala Pavlaty. A i tu novinku Povídky o lásce si asi přečtu, abych si udělal vlastní názor...


Zdroj obrázků: František Špaček, http://picasaweb.google.cz/spacek.frantisek/

Čtěte také:

Krátké pohádky pro unavené rodiče