
Reportáž rozverná o tom, kterak bylo v Havlíčkově Brodu
- Aktuality
- Vytvořeno 17. 10. 2019 2:00
- Autor: Marta Šimečková

V sobotu jsem měla možnost účastnit se již 29. ročníku Podzimního knižního veletrhu, který se konal v Havlíčkově Brodu. Jde o akci, na našem území vůbec nejstarší svého druhu, na kterou se sjíždí milovníci knih z širokého okolí a na kterou se také těší vystavovatelé z řad předních českých nakladatelství i menších vydavatelů.
Na veletrh přijíždím něco málo po deváté hodině, u vchodu do místního kulturního domu se již stačila vytvořit menší fronta. Skupina žen přede mnou si za hlasitého smíchu vyměňuje tipy na knihy, které si nutně musí na veletrhu pořídit, rodinka za mnou se dohaduje o doprovodném programu, kterého se chtějí účastnit. Spolu se vstupenkou získávám i blok se slevovými kartičkami, také poukaz na výhodný nákup vstupenky na příští, jubilejní 30. ročník. To je hezké, jen si říkám, jestli lístek někde neztratím, a pokud ne, tak jestli nezapomenu, kam jsem si ho uschovala.
Při vstupu dovnitř na vás ihned dýchne veletržní atmosféra. Vedle sebe jsou napěchovány stánky s různorodým sortimentem; kromě knih, popř. audioknih – které bychom tu samozřejmě očekávali – si tu můžete vybírat z množství pohledů, tašek, dekoračních předmětů, vystřihovánek, originálních obrázků, společenských her aj. Na své si tu tak přijdou i děti, které škemrají hlavně o nálepky, pokud možno s co nejvíce třpytkami a oblíbenými hrdiny. Zvítězí princezny, nebo superhrdinové?
V hlavním sále nevíte, kam dříve s očima! Je libo velkolepá nabídka knih z Hostu, nebo raději thrillery z Mystery Press, popřípadě raději komiksy z pultu Nakladatelství Crew? A pozor, vystavuje se i na pódiu, takže směle po stupíncích na prkna, která znamenají svět (ale pozor, ať z nich nespadnete, jak se mně málem podařilo, když se prostor mezi stánky již zaplnil k prasknutí).
Klidnější atmosféra vládla v prvním patře, kterému vévodila menší nakladatelství. Zde mě zaujala zejména dětská produkce – jako na každém veletrhu jsem doplnila sérii o jezevci Chrujdovi u stánku nakladatelství Meander (přičemž mi bylo prozrazeno, že nový díl vyjde snad již v listopadu!), obdivovala jsem umění Pavla Čecha, který do zakoupené knihy o pavoučku Čendovi neopomněl napsat originální věnování, doplněné ilustrací velkolepého závodu (tisíceré díky, mistře!), také jsem navštívila Středisko východočeských spisovatelů, kde jsem mohla pozdravit našeho bývalého šéfredaktora Jiřího Lojína (na fotu).
V salóncích se mezitím pořádala autorská čtení a besedy, u jednotlivých stánků jste se mohli účastnit autogramiád známých spisovatelů a osobností z umělecké branže. Největším zážitkem pro mě bylo setkání s Petrou Dvořákovou, kterou mám spojenou hlavně s mimořádnou knihou Dědina. Tato mladá česká spisovatelka přijela do Havlíčkova Brodu představit svůj zatím poslední román Chirurg. Přečetla z něj krátkou ukázku, která sklidila u přítomného publika úspěch, následovala živá diskuze, během níž autorka pohotově (a místy i velice vtipně) odpovídala na všetečné dotazy moderátora i na otázky vzešlé z řad přihlížejících. Příznivci tvorby Petry Dvořákové se dokonce dozvěděli, že se chystá (a to velice brzy, snad již v lednu!) vydání nové knihy s názvem Vrány. A že to, co je zobrazeno na obálce, se v knize i stane. Vzhledem k tomu, že obálka zatím nebyla veřejnosti představena, jde o dobrý tah, jak přitáhnout pozornost nás, čtenářů. A ano, sama netrpělivě tuto novinku vyhlížím.
Veletrh jsem opouštěla nejen s taškami plnými knih, ale také s množstvím emocí, jimž dominovala radost. Radost ze shledání se starými známými a nebo naopak ze setkání s novými zajímavými lidmi. A také radost z naleznutí dalších knižních titulů, které bych si ráda přečetla (některé dozajista objevím ještě po návratu domů – s sebou si totiž odnáším mj. hromadu edičních plánů, z nichž některé jsou opravdovými skvosty, např. brožurka z nakladatelství Paseka). A tak to má být. V tomto tkví nádhera knižních veletrhů – pro nás, knihomoly, to není jen místo určené k výhodnému nákupu knih, ale také možnost zažít nevšední, výhradně knihomilské dobrodružství…
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře