Aktuality

Jak budu žít za dvacet let

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
il

„Přišel jsem domů. Odpoledne. Zprávy. Známý odrhovák. Děti. Večeře. Začal jsem uvažovat. Dnes je tomu dvacet let, co jsem byl u maturity. Teď mi táhne na čtyřicátý rok, mám tři děti, milou ženu, jsem šťastný … Jsem doopravdy šťastný? Jsem snad nespokojený? Je někdo v tomhle státě nespokojený? Má vůbec moje existence smysl nebo dopad?



ilJsem jen pouhý přisluhovač totalitního režimu. Vlastně ani ne přisluhovač – vždyť jsem je nevolil! Vždyť já jsem čistej! Nebo ne …? Zeměkoule asi spěje k válce. Všichni to ví. Nikdo nic nedělá. Jako by se dějiny opakovaly. NOC – konečná každodenních planých úvah.Rozzářila se obrazovka velkoplošného televizoru. Bylo 8.30 ráno.“ (21. dubna 1993 – Filip Venclík)

Toto je závěr maturitní práce devatenáctiletého FilipaVenclíka. Její téma znělo „Jak budu žít za dvacet let?“.

Filip v ní vytvořil příběh člověka, který žije v totalitní společnosti, uvědomuje si, jak je jí ovládán, ale protože má děti a rodinu, přizpůsobuje se. Jeho práce vznikla v raném stádiu znovunavrátivší se demokracie k nám a je poznamenaná hrůzou z totalitního myšlení, strachem z vymývání mozků a z kompromisů, které člověk musí v konkrétní životní situaci dělat, pokud má rodinu. Tato maturitní práce byla tehdy hodnocena jeho učitelkou jako výborná, protože měla hlubokou myšlenku, byla dobře stylisticky zvládnutá, kompozičně vyvážená a bez gramatických chyb. Autor dodržel zadaný slohový útvar, prokázal bohatou slovní zásobu a originalitu, i když byl zcela zjevně ovlivněn světovou literaturou. Ale to nevadí, to jen prokazuje, že je sečtělý a učí se od mistrů řemesla.

Ovšem pak přišlo 4. září 1993 a Filip se v duchu svého přesvědčení, že zlu není možno jen nečinně přihlížet, zamotal do konfliktu, který se ho ani trochu netýkal. Vložil se do obhajoby bezbranného a toho, jak bude žít on za dvacet let, už se nedočkal. Jeho život vlastně vyhasl tam, na tom schodu metra ve stanici Dejvická, i když ve skutečnosti k tomu došlo až v nemocnici následující den. Jak by žil Filip Venclík dnes, po dvaceti letech, nevíme. Zda by zůstal věčným rebelem, nebo se stal takzvaně spořádaným člověkem. Nevíme, ale protože Filip psal svou maturitní práci z českého jazyka právě na téma „Jak budu žít za dvacet let“, dovolili jsme si toto předestřít i vám, abyste se zamysleli nad tím, co všechno nám může život přinést.

Za dvacet let od Filipovy smrti se změnila mapa Evropy, vývoj moderních technologií je neskutečně rychlý, ale stejně tak rychle se nějakým divným směrem sune morálka společnosti. Kdo se dnes vyzná ve všech moderních hudebních směrech? Kultem se stalo mládí, staří překážejí a nikdo je nebere vážně. Chceme ještě víc módních trendů, ještě víc adrenalinových či kulinářských zážitků. Je tak těžké odolat vábení konzumu a peněz.

Co myslíte, kam se to vše bude ubírat? Zkázu světa nikdo určitě nechce, každý chce založit rodinu, prožít svůj život až do poslední vteřiny. Dokážete si představit dnešní svět za dvacet let při tomto tempu vývoje? Vidíte se někdy jako čtyřicetiletý člověk? A jaký život by se vám líbil, až vám bude právě tolik? Troufáte si odhadnout, jakým budete člověkem? Co žene lidi stále kupředu? Proč tak lidé lpí na každém roku své existence, když většinu života máme starosti?

V roce 1993 Filip Venclík zemřel rukou agresivního člověka, když se předtím ve své maturitní práci se ctí vyrovnal s tématem „Jak budu žít za dvacet let?“ A my se dvacet let poté ptáme vás, jak budete žít za dvacet let. Hlavně vám přejeme, abyste měli možnost poznat, do jaké míry se sny staly realitou, aby se nikdy v den vašich narozenin nikdo netrápil tím, že vám nemůže popřát osobně. Spolu s Filipem Venclíkem se tedy ptáme „Jak budu žít za dvacet let?“ a čekáme na vaše literární práce, které budou Filipovi věnovány k jeho narozeninám. Doufáme, že jako každý rok nás všechny příjemně překvapíte tím, co ve vás je. Je téměř nemožné přijít s tématem, které tu ještě nebylo, ale my věříme, že vás i toto, zdánlivě otřepané, téma osloví a že Filipovi na jeho výzvu odpovíte.

Hotelová škola Radlická pod záštitou hlavního města Prahy a ve spolupráci s Českým rozhlasem 2 a Nadačním fondem Filipa Venclíka vyhlašuje ve školním roce 2012/2013 13. ročník LITERÁRNÍ SOUTĚŽE O CENU FILIPA VENCLÍKA
na téma Jak budu žít za dvacet let?

ilPodmínky soutěže:

Soutěž je určena pro studenty všech typů středních škol v ČR ve věku 15 – 20 let.

Téma: Jak budu žít za dvacet let?

Kategorie: Vypsány jsou 3 kategorie:   
1. kategorie: POVÍDKA
2. kategorie: BÁSEŇ
3. kategorie: ESEJ nebo NOVINOVÝ ČLÁNEK

Úprava prací:

Každá práce by měla obsahovat plné jméno autora, telefonické spojení a e-mailovou adresu, adresu jeho školy a zařazení do jedné z výše uvedených kategorií.
Rozsah prací v kategorii povídka a esej nebo novinový článek je omezen
- max. 5 stran textu formátu A4. Kategorie báseň je omezena na 1 až 2 básně.
Uvítali bychom práce přepsané na PC.
Prosíme o zaslání 5 kopií dané práce (kopírování příspěvků je pro nás velkou zátěží). Své literární příspěvky nezasílejte elektronickou poštou.

Začátek soutěže: 30. 9. 2012

Uzávěrka soutěže: Do soutěže budou přijaty práce, které budou nejpozději do 5. 1. 2013 zaslány na adresu: Hotelová škola Radlická, Radlická 115, 158 00 PRAHA  - Jinonice

Kontakt: PhDr. Běla Popovičová – tel. 251172162, 725679954, (Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.)

Vyhlášení vítězů soutěže:

Vítězové jednotlivých kategorií budou oceněni na slavnostním vyhlášení výsledků Literární soutěže o cenu Filipa Venclíka, na které budou všichni účastníci soutěže pozváni. Pozvánky s programem zašleme na adresu vaší školy či na vaši e-mailovou adresu. Předpokládaný termín slavnostního vyhlášení výsledků je 25. února 2013, což je den Filipových narozenin.

 

 

Soutěže

Aktuality

  • Beseda s Alenou Mornštajnovou v malebném Českém Krumlově

    29. května 2018 se konala beseda a autorské čtení české spisovatelky Aleny Mornštajnové. Příjemný večer si její čtenáři užili v prostorách kavárny Egon Schiele Art Centrum, kde se sešli nad kávou i vínem.

    Číst dál...  
  • Crwecon – Komiksový festival 2018

    Ano, už po třinácté tu máme nejstarší český komiksový festival – Crwecon! Nový ročník se koná v sobotu 9. 6. – a abychom překonali smolnou třináctku, rozhodli jsme se akci udělat zase o něco větší a zajímavější!

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení