Vaše Literatura - Literatura pro všechny!

ROOT: Helena Vráblíková – O Hafíkovi, statečném pejskovi

1 1 1 1 1 (1 hlas)
5

Hafík je milý a hodný pejsek, taky trochu rošťák a neposeda. Bydlí v boudičce na dvoře u Marků v Pěkněnicích a touží být velmi statečný. Hafík chce být hrdinou. Rozumí se samo sebou, že pejskové se nesmějí bát ničeho. Ovšem co nejméně Hafíka baví, je hlídání. To přece není žádná zábava! A tak to roztomilé psisko často utíká ze dvorečku za dobrodružstvími, o kterých si teď může přečíst každý milovník pejsků. Neváhejte a vzhůru za psími kousky! 

 



O Hafíkovi, statečném pejskovi

Pejsek Hafík je vlastně Hafík II. Jméno podědil po tatínkovi Hafíkovi I. Hafík bydlí na dvoře u Marků v Pěkněnicích. Děti, vy ještě pejska Hafíka neznáte? Budu vám tedy o něm vyprávět, protože pejsků je mnoho, ale takový, jako je ten náš, ten je jenom jeden.

Na každý den v týdnu má pro vás Hafík připraven jeden veselý příběh. On je to totiž nejenom statečný pejsek, ale také veliký pošťák a nezbeda a zažívá překvapivá dobrodružství.

Tenhle náš milý Hafík je zkrátka jediný na světě a je tu jen a jen pro vás.

Příběh první, jak se stěhoval. 

Na dvoře u Marků v Pěkněnicích stojí v rohu u plotu hezká boudička. Bydlí v ní hodný pejsek Hafík. Hlídá vzorně dům i zahradu, prohání neposedné slepice, když se zatoulají ze dvorku, umí dokonce nosit domů ze schránky poštu a každého, kdo jde kolem, pozdraví svým štěkotem, protože i pejskové musí být slušní.

My lidé říkáme dobrý den nebo ahoj, pejsek na pozdrav zaštěká a má radost, když mu odpovíme.

 Pan Marek ho má moc rád a paní Marková mu často nosí dobroty, nějaké ty piškotky a voňavou kostičku na zoubky. Hafík je velký kamarád s pejskem od vedle, sousedovou psí holčičkou Jůlinkou, malým bílým pejskem s černým čumáčkem. A jak celá léta kamarádili a přátelili se, tak se přihodilo, že se měli tak moc rádi, že se z té lásky narodila štěňátka. Takové malé chlupaté kuličky to byly. Bobík, Bobulka, Barča, Honzík a ten poslední, nejmenší, zatím jméno neměl, a proto mu říkali Pejsáčku. A štěňátka rostla jako z vody…

Bobíka a Bobulku si odvedl do hájovny pan hajný, Barča začala bydlet u pana školníka, aby mu hlídala neposedné žáky, Honzík se odstěhoval do města a Pejsáček zůstal s Jůlinkou sám. Hafík tatínek ho kontroloval přes plot a Jůlinka ho učila samé psí dovednosti. Pejsáček pěkně rostl, už byl pomalu tak velký jako Hafík, a povím vám, děti, byl to moc šikovný pejsek. Pan Marek tak na něho jednou koukal přes plot, potom se podíval na toho svého Hafíka a povídá si: „Já bych mohl mít Hafíky dva.“

A tak se taky stalo. Jůlinka vypravila malého Pejsáčka na cestu a pejsek šel s panem Markem domů. Jeho tatínek Hafík už vyčkával před boudou, až Pejsáčka přivítá.

„Tak a jsme doma,“ povídá pan Marek ve dveřích a paní Marková už nese Pejsáčkovi malý buřtík na uvítanou.

Haf, haf, haf, haf, pozdravili se oba pejsci. „Mámo, nebudeme ale přece říkat tomu pejskovi Pejsáčku, to bude taky Hafík, je to celý táta, taky má takové bílé ťapky a špičku ocásku. Bude to tedy  Hafík II.“

A bylo. Hafík I. a Hafík II. Ale jejdanáčky, kde budou bydlet? Přece mají jenom jednu boudičku a tam se nevejdou, přemýšleli pejskové usilovně.

„No, kluci, vy se na mě tak díváte, že vy nevíte, jak se do té boudy vejdete? Tam bude teď bydlet jenom Hafík II., aby se vyučil hlídání a ostraze domu. Ty, Hafíku I., budeš dneska spát s námi ve světnici a zítra tě odvezu k naší babičce. Je už stará, je jí v chaloupce smutno, bude vám spolu hezky. Jsi dobrý hlídač a babičku nám dobře ochráníš, Hafíku. A budeme se navštěvovat,“ vysvětloval pan Marek.

To se všem líbilo. Přišel večer, trochu se už smrákalo, sluníčko zapadalo za nejvyšší kopce a na dvůr padl stín. Hafík I. odešel 

do světnice uvnitř domu a Hafík II. zůstal na dvoře v Pěkněnicích úplně sám. Ještě nikdy nebyl pryč od maminky. Zesmutněl.

Pejskové ale přece nemůžou plakat, musí být jako tatínek, musí v noci hlídat celý dům.

„Budu statečný pejsek,“ slíbil si Hafík.

Lehl si do své boudičky, složil si hlavu na pacičky a přivřel očička. Dvůr se začal tak zvláštně rozplývat, začaly na něm růst buřtíky a cukrátka… Ale to už byl jenom Hafíkův sen. Však měl také Hafík za sebou náročný den.

Knihu O Hafíkovi, statečném pejskovi vydalo nakladatelství Grada


Soutěže

Aktuality

  • 100 let, 100 knih

    Oslavy stého výročí republiky jsou za námi. Alespoň v Brně, kde se ve dnech 26. května – 17. června 2018 konal festival Re:publika. Brněnské výstaviště v těchto dnech ožilo nebývalým množstvím akcí, kromě klasických výstav prezentujících různé obory si tu mohli návštěvníci zajít na koncert, taneční party, přednášku nebo autorské čtení. A právě na literární sekci se podíváme blíže.

    Číst dál...  
  • Beseda s Alenou Mornštajnovou v malebném Českém Krumlově

    29. května 2018 se konala beseda a autorské čtení české spisovatelky Aleny Mornštajnové. Příjemný večer si její čtenáři užili v prostorách kavárny Egon Schiele Art Centrum, kde se sešli nad kávou i vínem.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení