Čtení tohoto textu nepodporuje hlad v Africe ani nikde jinde na světě či ve vesmíru

Recenze

Vytvořeno 13. 6. 2014 3:00

Autor: Štěpán Cháb

Nejradši mám…víš, jak se ten chlap postaví nad tu…no, nad tamtu a teď vytasí kolt a řekne…ne, to bych ti toho moc prozradil, to si prostě musíš přečíst. Je to úplně nádherná knížka. Nebo tahle, hele…von se jako dostane do divočiny, úplně náhodou, no nevěřil bys, teď tam potká vlky a opice a medvěda a hele a hada, no jak moje stehno byl tlustej a teď se v tom všem mele jak v pračce a nakonec se ožení. Nebo jenom zamiluje? To je jedno. Knížka, kterou by měli tesat do mramoru, jak je zásadní…Člověk, který se nechal unést písmeny, je člověk ztracený. Utopený v hrozivé spoustě osudů a příběhů a informací a zásadních promluv do duše a humoru a lásek a podobného neřádstva. Člověk, zahnisaný do četby knih, je člověk šťastný. Musí být, jinak by nečetl. Martin Patřičný si splnil čtenářův sen. Sepsal a vydal knihu, kde se kultivovaně a s humorem křičí – hele, a tuhle jsi čet? No tak tos o hodně přišel, holenku, tady ji máš a čti. Kniha se jmenuje Patřičná čítanka a je zahloubána do prazvláštních ukázek a doporučení.

Můj vkus se s vkusem pana Patřičného míjel asi v sedmdesáti procentech. Což je báječné. Při čtení a pročítání ozývaly se z mé strany výkřiky typu – Kriste pane, proč tam dal tohle?!? Ježíš, a proč tam tohle nedal?!? – které volaly po jediném, po vlastní čítance, která by referovala o zásadních dílech z mého pohledu, protože pohled jiného čtenáře je vždycky pokroucen tím, čím je deformován celý svět. Pohled každého jednotlivého člověka na jiného jednotlivého člověka je totiž vždy zkroucen pohledem právě každého jednotlivého člověka. Také se mi předchozí věta nějak nezdá, ale co už.
Nuže, akce čistě popisná.

Martin Patřičný má rád ženy, knihy a dřevo. Jistě toho má rád o dost víc, ale tyto tři položky u něho rázně vítězí, jak je přiznáno o autorovi na mnoha místech. Na své čítance pracoval nesystematicky několik let. Byla to, jak předpokládám, zábava. Hledat ve své čtenářské historii díla, o kterých je možné říct – ale tohle, to si musíš přečíst –, hledat v nich to podstatné a pracně to vypsat. Pokusit se skutečně zaujmout další lidi, tak, aby si řekli – no to nezní ale vůbec špatně, kam jsem založil tu průkazku do knihovny. Řekne-li se čítanka, vysvitne před člověkem jako zářivka na operačním sálu zhnusená učitelka za katedrou a povinně nudné čtení o Kopčemovi. A přitom jsou Lovci mamutů kniha nanejvýš „nenudná“.

V podobném duchu, v jakém se nese Patřičná čítanka, by se měly nést všechny školní čítanky. Zábavně, tak, aby nalákaly, aby nenudily, aby vykřikly na žáky – čti, neleň, čti, bude ti to k něčemu. Martin Patřičný ve své čítance nepřednáší úzkoprse o literatuře, která má hodnotu, smysl, která něco dá a něco vezme a neptá se, ale prostě činí. Martin Patřičný ji do čítanky vžívá. Co si pod pojmem „vžívá“ představit? Hlubokou lásku k tomu, o čem mluví, a neexistenci biče Ministerstva školství, které by čítanku mělo schválit do škol. Martin Patřičný si dovoluje být nekorektní, vodí se za ruku s drzostí a literárními kusy, které by do oficiálních čítanek proniknout nemohly a přesto by proniknout měly. Autor nepíše o spisovatelích v mrtvých datech narození a úmrtí, ale ve výronu nadšeného křiku. Ukazuje čtenářům vášeň, s níž lze milovat právě jen literaturu.

Možná že někdy, v daleké budoucnosti, se Ministerstvo školství uvolí a přestane svěřené žáky od literatury odpuzovat, ale přitahovat. Čítanka ve stylu Martina Patřičného by neodpudila snad nikoho, a přitom by přitáhla davy. Text statečně obkružují koláže, které stvořil sám autor. Někdy tematické, někdy jen pro ten vtip vlepené do stránky. Jedno s druhým dají dohromady celek.

Autor si čítanku rozdělil na několik pododdílů. Jeden se věnuje výhradně začátkům čtení, Vinnetouovi a třem mušketýrům. Další se vrhá na postavy žen v knihách. Další vypisuje vybrané začátky knih, jinde zase povedené konce knih. Autor si rozdělil spisovatele dle národností. A další. Ve všech je k vidění příjemný humor a nadsázka. Žádné povely typu – lehni, mlč, poslouchej, neremcej – ale napřažená ruka, která zve k procházce světem knížek.

Samozřejmě, nejedná se o tradiční čítanku. Martin Patřičný předkládá vášeň, ne učivo. V tom je sakra rozdíl. Ale stejně, hned z fleku bych dodal dalších dvacet knížek, které v čítance chyběly, dalších dvacet výpisků a ukázek.

PATŘIČNÝ, Martin. Patřičná čítanka. Vyd. 1. Praha. Jonathan Livingston, 2014, 300 s. ISBN 978-80-87835-35-7.

Komentáře   

 

-5 Odp.: Čtení tohoto textu nepodporuje hlad v Africe ani nikde jinde na světě či ve vesmíru — Hm 2014-06-13 07:25

A je po naději...

Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

 

 

+6 Sdělení Čítančino — Martin Patřičný 2014-06-13 14:24

Dobrý den pane Chábe,
předem mého dopisu prosím přijměte můj dík za zmínku o mně a laskavou reflexi.
Jestli jsem dobře pochopila,celýc h třicet procent se vám na mně líbí! To je krásné. Ach! Kdybych s vámi mohla jít na kávu, jistě by se mi povedlo nějak ovlivnit ještě těch zbývajících procent sedmdesát a možná...Ale nejde to, můj pán a vládce nemá rád, když se scházím s cizími muži.
Ani veřejná místnost není omluvou. (Když jste mě držel v ruce, všiml jste si, jak jsem hebká, ohebná a přitom pevná! Protože jsem čítanka, jsem i šita.Abych mohla být široce rozevřena, víte?) Jinak můj pán mi řekl, že je čas, kdy si autor musí říct- Dost! Moc tomu nerozumím, ale vy třeba ano. A jak vám teď píšu mám na stránce vedle sebe vlevo Johna Steinbecka, Na Plechárně- i o téhle kouzelné knize je ve mně zmínka. Děkuji za čas, který jste mé odpovědi věnoval a snad vám smím popřát veselé léto. Ano?
Tak tedy přeju. Mějte se hezky.
S úctou vaše Čítanka

Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

 

 

+3 Odp.: Sdělení Čítančino — Štěpán Cháb 2014-06-16 12:58

Má nejdražší čítanko,

jak mě zahřálo, že sis na mě vzpomněla s tolik, tolik milými slovy. Chtěl jsem se ti ještě jednou omluvit za ten nepatřičný incident, při kterém jsi, mou vinou, samozřejmě, byla pošpiněna výtrusnicemi jakési hloupé květiny, protože jsem tě ráno zapomněl na louce a vzpomněl si na tebe až večer. I rosa na tebe padala, namísto mých rukou. Ale probudilas ve mně při čtení takovou vášeň pro dobrodružství, že jsem musel vzít kosu a posekat mou zarostlou zahradu. Doufám, že mi odpustíš.
Omlouvám se i za to, jak jsem tě chtěl uchovat příštím generacím na poličce v dočasné péči Strindberga a Bernharda. Jaký špatný výběr, dva ohavní chlapi, kteří měli vztah k ženskému rodu doslova podezřelý. Nyní jsem vše napravil. Ležíš mezi Eisnerovým Chrámem a tvrzí a Cestou na Sibiř Martina Ryšavého. Mezi krásnou češtinou a humorným dobrodružstvím cestovatele. Oba páni jsou galantní a budou ti dobrou oporou v přečkávání doby, než po tobě sáhne ruka dorostlého potomka. Zatím je malý a do tvých lascívně rozevřených ... by jen slintal. Což je milé, děje-li se to metaforicky, nikoliv skutečně.
Promiň mi i to tykání, jsi mi natolik blízká, až bych si při vykání připadal jako zrádce. Jako proradník, který se k tobě nechce znát. A z těch třiceti procent si nedělej vrásky, snad by to mohlo být procent i třicet dva.
Vzkaž svému pánovi, ať není tak přísný.
I ty si užij veselé léto a kdyby pršelo, pořádně se oblékni, víš jaké to máš s těmi průduškami. Mám o tebe obavy, pečuj o sebe.
Tvůj tobě oddaný čtenář

Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

 

Přidat komentář

JComments