Sto důležitých věcí?

Recenze

Vytvořeno 28. 5. 2015 3:00

Autor: Štěpán Ledvinka

Nedávno jsem na ulici zaslechl útržek rozhovoru dvou asi čtrnáctiletých chlapců. Jeden říká druhému: já třeba vůbec nevím, k čemu mi bude taková geometrie... Možná právě pro něj J. D. Barrow psal knihu, kterou bych vám dnes rád představil. Sto důležitých věcí o sportu, které nevíte (a ani nevíte, že je nevíte) Matematika sportu [1] je kniha, která byla napsána u příležitosti konání olympijských her v roce 2012 v Londýně.

O vztahu přírodních věd a sportu asi nikdo nepochybuje. Dalo by se s nadsázkou říct, že rekordy dnes, kdy záleží na setinách sekundy, nevytvářejí samotní sportovci, ale technologie. Otázkou tak je, jestli jde ještě o klání sportovců, nebo o klání inženýrů, biologů a lékařů, ale to už je jiné téma.

Autor knihu pojal jako soubor sta zajímavostí z fyziky a matematiky ve vztahu ke sportu. Knihu by měli uvítat studenti a jejich učitelé jako motivační příklady do výuky. Tolik z anotace ke knize. Podívejme se na knihu blíže, jak se autorovi jeho záměr vydařil.

Kniha o 335 stránkách je podle očekávání rozčleněna do sta kapitol. Každá kapitola zaujímá zhruba dvě až čtyři stránky. Je tedy zřejmé, že jednotlivé zajímavosti nemají mnoho prostoru pro hlubší rozbor. Při četbě se tento předpoklad dosti často potvrzuje, ale na druhou stranu autor i na tak malém prostoru dokáže problém popsat obdivuhodně komplexně. Nesetkal jsem se s tím, že by otázky nedořešil a od problému „utekl“ pouhým a strohým konstatováním, že je příliš složitý a jeho řešení je nad rámec knihy. Tento nešvar jinak není v populárně-naučných knihách nijak výjimečný. Jednotlivé kapitoly jsou doprovázeny ilustračními obrázky pro lepší pochopení problematiky. Autor musel nastudovat více než stoletou historii olympijských her a v podstatě historii sportu jako takového, včetně pravidel jednotlivých disciplín. Popis pravidel, bodové systémy, i to je součást sta důležitých věcí o sportu. Musím se přiznat, že pravidla mi přišla složitá a o počítání bodů vůbec nemluvím.  

Ne všechny kapitoly se ovšem věnují slibované problematice, např. kapitoly: 11, 15, 21, 24, 29, 30, 44, 46, 49, 53, 54, 56, 59, 61, 76, 82, 95 se buď věnují pravidlům sportovních disciplín, jejich bodování či historii.

S jakou matematikou a fyzikou se v knize můžeme setkat? Velmi často se zde ukazuje souvislost a vztah např. k počtu pravděpodobnosti, aritmetickému průměru. Z fyziky uveďme např. vliv odporu prostředí, vliv gravitace, energie, moment setrvačnosti, moment síly apod. Ze sportů se setkáme se sprintem, kanoistikou, cyklistikou, silovými sporty (box, zápas), windsurfingem, desetibojem, hodem oštěpem, skoky do vody, plaváním, kriketem, fotbalem, ragby atd. Díky vynikajícím výkonům našich sportovců se tak na stránkách knihy setkáme s Janem Železným, Romanem Šebrlem, Tomášem Dvořákem, Jarmilou Kratochvílovou nebo s prvorepublikovým fotbalovým družstvem.

Co se zpracování knihy týká, je podle mého názoru udělána velmi dobře, i když jednu věc bych redakci přeci jen vytkl:  zatímco na začátku knihy (str. 24) se konkrétně používají pro čas správné jednotky, tj. sekundy, tak zhruba uprostřed knihy (str. 120) jsou použity pro čas už vteřiny (vteřina je ovšem úhlová jednotka) a na následujících stranách (např. 178) opět sekundy. Podle mého přesvědčení nejde o malichernost či hnidopišství. Popularizace sama o sobě přináší nepřesnosti a není nutné přidávat další. V každém případě bychom se měli snažit být maximálně přesní. Navíc by mohlo dojít k matení, když čas udáváme ve vteřinách a současně rychlost, což je změna dráhy za čas, v metrech za sekundu. Ke každé kapitole jsou vytvořeny na stránkách 318 až 335 Poznámky, kterými autor doplňuje a rozšiřuje své povídání a odkazuje na odbornou literaturu.

Vzhledem k formátu knihy – sbírka zajímavostí – se nemusí číst kontinuálně od začátku do konce. Lze si vybrat právě to, co čtenáře právě zajímá a to bez ztráty souvislosti, neboť jednotlivé kapitoly na sebe nenavazují. Překladatel používá hovorovou češtinu, která se do sportovního prostředí dobře hodí. Kniha je tak dobře čtivá.

Knihu podle mě skutečně ocení krom zájemců z řad široké veřejnosti především učitelé a učitelky matematiky a fyziky, kteří budou chtít svým žákům buď oživit hodinu matematiky nebo fyziky, nebo dokázat, že matematika a fyzika má své důležité místo i tam, kde by to žáci nečekali. Otázkou zůstává, jestli druhý přístup zlepší u žáků postavení fyziky a matematiky, nebo jim naopak znechutí i sport. Osobně se spíš obávám druhé varianty. Podle mě, kdo nevidí krásu matematiky a fyziky v jejich podstatě, tomu prostě není dáno tuto krásu vidět a neměla by se mu nutit horou aplikací, praktického užití apod. Je to stejné jako s hudbou, nebo výtvarným uměním i zde je třeba mít dar slyšet a vidět krásu, bez kterých to prostě nejde. A tento dar není dán každému. Tím samozřejmě netvrdím, že by se matematika a fyzika (stejně jako chemie, biologie, mluvnice, dějepis apod.) neměly vyučovat poutavě. Naopak, ale rozhodně nikoli  formou, že matematika a fyzika mají pouze praktický význam a zbavit je tak krásy plynoucí z jejich struktury.

[1] BARROW, John D. Sto důležitých věcí o sportu, které nevíte (a ani nevíte, že je nevíte): matematika sportu. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: Dokořán, 2015. 336 s. ISBN 978-80-7363-515-2.