Lež na desátou

Recenze

Vytvořeno 25. 3. 2013 2:00

Autor: Hana Moualla

Nakladatelství Dokořán (edice Bod) vydává knihu Právo (n)a předsudek. Svět už nebude stejný po dočtení tohoto titulu… A moje utopické vize o lidské dobrotě asi zase skončí na prahu mého bytu. Jan Kosek se věnuje tématu principu sdružování lidstva do skupin, které vždy obsahují hrozbu potlačování těch stojících mimo skupinu. Je snad svět jedno velké černé místo? Kde se nachází ostří nože každého z nás? Co nás činí lidmi?

Je to tenká linie mezi zvířecími pudy a chováním a osobní etikou? Netuším, kolik článků o novodobém otrokářství jsem do dnešního dne přečetla. Je to čistě futuristická sci-fi vize? Jan Kosek je vysokoškolským učitelem sociální psychologie a sociologie práva. Píše také divadelní hry a zabývá se problematikou kulturních stereotypů a předsudků a jejich dopadem na psychiku hodnotově neukotveného současného člověka. Stojí tedy na straně rácia, faktů a názorů podložených prameny. V čem se autor a lidé „pronásledovaní svými představami“ liší nebo shodují?

Je to etnocentrismus, víra v to, že určitá skupina lidí je lepší než jiné? Dokonce i lidé, kteří jsou mírumilovní, mohou za jistých okolností mít předsudky. Čtenář má možnost pozorovat svůj vztah k tématu „škatulkování“ během celého čtení, které zahrnuje období od doby antické až vývoj práva USA. Každé údobí přináší nové otázky a pojmy. V dějinách lidstva existuje mnoho případů potlačování menšin a stránky kronik vždy skýtají riziko, že ten, kdo je psal, měl nad hlavou bič. Násilné chování ale spadá do kategorie atavistických pudů. Stát se agresorem nebo agresory a využívat toho pro dosažení svých záměrů je ale nelidské.

Je smutné, že za určitých okolností můžeme všichni podlehnout nějakému našeptávači, pokud se tváří seriózně. Nebo stačí, když se opakuje tatáž lež vícekrát, stává se pak pseudopravdou. Jako pěšáci systému máme pocit, že tak je to správné, že jsme tady, abychom platili daně a byli chráněni. Otázkou je, před kým nebo čím? Není to jen iluze? A kdo určuje, kterým směrem budou dějiny utíkat? Jsou to lidé, kteří nás převyšují intelektuálně, morálně nebo strategicky? Není snadné přijmout, že i v tomto století existuje xenofobie. A mění se, je více skrytá. Sami víme, že tohle není košer, ale chucpe. 

Rasismus může mít, podle autora, mnoho forem. Nejběžnější jsou tyto: aktivní rasista (aktivně usiluje o diskriminaci menšin), opatrný rasista (dokáže svoje pocity utlumit kvůli práci atp.) a přizpůsobivý liberál (při diskuzi se staví k většině, která někoho diskriminuje). Do dnešního dne jsem byla přesvědčená, že rasismus nemá ve spojení se mnou nic společného. Jan Kosek ale doznává určitou míru rasismu také „neochvějným liberálům“, kteří předsudky netrpí, ale současně nejsou schopni vyjít s kolegy, kteří sympatizují s mladými neonacisty nebo islámskými fundamentalisty. (Více na str. 15) Je to tak, trpím předsudkem vůči předsudku…

Autor dále objasňuje vývoj člověka z pohledu jeho sympatizování s určitou ideologií (tzv. sebenaplňující proroctví). Člověk může změnit názor, může se vyvíjet, ale jeho etika musí zůstat konzistentní. Dobro může generovat dobro, ale zlo nikoliv, ať už se tváří jako všeobecně prospěšný záměr nebo sicilský mafián. Bohužel nelze předbíhat vývoj, ani přetrhnout kontinuitu. Co to znamená? Není snadné přetrhnout řetěz zla, dokud k tomu není společnost zralá. Což je vědomý vývoj a práce s tou většinou mozkové hmoty, kterou běžně používáme. Vědomé učení a pravidla vnitřní integrity srdce a duše jsou pro běžného zaměstnance zatíženého hypotékou a mediální masáží „hrůz“ tak snadné jako chycení koroptve lasem uprostřed dálnice. Co je aktuálním společenským ohrožením? Je to elitářství. Sdružování do skupiny stejně mocných, kteří díky majetku a přístupu k vědění ovládají ty ostatní „méně nadané“. A ti pro ně (pod vidinou ochrany) hrají pimprlové divadlo. A tlučou se neochvějně mezi sebou.

Knihu doporučuji k pozvolnému čtení. Třeba i vy si objasníte, kde stojíte a koho sami odsuzujete a proč. Ale pozor, lidé škaredí zevnitř nemají rádi odraz lesklé plochy… Jablko poznání může chutnat pěkně kysele, ale ono asi také záleží, z jakého stromu nám spadlo do klína.

Čtěte také: Rozhovor s autorem knihy Janem Koskem

Knihu Právo (n)a předsudek vydalo nakladatelství Dokořán