
Recenze: Colleen Hoover – Námi to končí
- Vytvořeno 6. 5. 2019 0:00
- Autor: Markéta Forejtová

Colleen Hoover patří mezi nejznámější autory v rámci romantických příběhů pro mladé čtenáře – na kontě má v originále už přes patnáct titulů. V českém překladu nedávno vyšla kniha Námi to končí, která se kromě příběhu jednoho mladého vztahu zabývá i vážnějšími tématy.
Sedmadvacetiletá Lily se potýká se svou minulostí a láskou, jíž se musela vzdát. Po smrti svého otce se konečně rozhodla založit vlastní květinářství a splnit si tím dlouholetý sen. Zároveň se ale setkává se vznětlivým neurochirurgem Rylem, který jí svým způsobem převrátí život na ruby, i když o to Lily vlastně vůbec nestojí. Když se pak setká s Atlasem, pro ni velmi důležitou osobou ze střední školy, začne se ptát, jestli nedělá stejné chyby jako její matka…
Colleen Hoover píše knihy pro středoškoláky, ale také pro čtenáře v kategorii Young Adult (tedy mladé dospělé). Právě druhé skupině jmenovaných je určena kniha Námi to končí. Jelikož se z velké části jedná o romantickou knihu, najdeme v ní nemálo erotických scén. Mimoto se autorka dotýká závažných témat, která nelze bez prozrazení zápletky rozebírat do přílišných podrobností. Přesto je třeba podotknout, že si čtenář zkrátka a dobře musí z příběhu Lily odnést nejedno důležité poselství. Protagonistka totiž nad událostmi přemýšlí, díky tomu si při čtení můžeme udělat na všechno vlastní názor a ne jen slepě přejímat ten autorčin, jak bývá v knihách pro mladé často zvykem.
Miluju, když se pod hvězdnatou oblohou cítím tak nedůležitá.
Líbí se mi to.
Líbilo se mi to.
Až do chvíle, kdy se dveře na střechu prudce otevřely a vyplivly člověka. (Str. 10).
Samotný příběh se odvíjí v několika rovinách. V hlavní lince sledujeme klasické vyprávění v ich-formě z pohledu Lily. Druhá linka psaná prostřednictvím deníkových zápisků pochází z doby před zhruba deseti lety, kdy Lily ještě studovala na střední škole. Své deníkové zápisky Lily adresuje moderátorce Ellen, která je v anglofonním světě velmi populární. Díky tomu dodává příběhu další dimenzi a postava, která se v ději reálně neobjeví, nabývá na zajímavých obrysech.
Všechny postavy se autorce podařilo vykreslit do nejmenších detailů a tak vlastně ani nevadí, že pravděpodobně uhodnete zápletku. V tomto ohledu autorka nevykazuje přílišné množství originality, tudíž ti, kteří mají aspoň několik jejích knih za sebou, jistě dokážou předvídat závěr a velké finále veškerého dramatu. Je ovšem třeba pochválit stavbu děje, který se neodvíjí v klasickém románovém schématu, ale řadí za sebe několik méně či více důležitých a vzájemně se proplétajících zápletek.
Tohle proplétání Colleen Hoover ovšem ne vždycky vychází, takže se člověk před čtením musí připravit na nápadně vysoké množství náhod. Setkání na ulici často vyústí v „překvapivá“ seznámení nebo znovushledání, využití příbuzenských vztahů také autorka trochu přecenila. I přes všechna tato negativa si však Námi to končí zachovává svou čtivost, i sebepomalejší čtenář bude mít nutkání celou knihu zvládnout na posezení.
Sečteno a podtrženo – od tohoto románu nemá smysl čekat ohromující veledílo světové literatury. Jedná se o romantický příběh, který klade mimo jiné důraz i na vážnější témata. Figurují zde zajímavé postavy a prolínají se dvě dějové linky, ve kterých se odehrává několik zápletek. Pokud už máte ostatní knihy Colleen Hoover přečtené, dejte Námi to končí šanci. Jinak ale stojí za to spíše její další tituly, například její prvotina Bez naděje.
„Podle mě není na škodu, když si člověk trochu hlídá jazyk,“ prohodila jsem. „Nahá pravda je jen málokdy pěkná.“ Chvíli na mě zíral. „Nahá pravda,“ zopakoval. „Ten výraz se mi líbí.“ (Str. 21).
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...