Recenze: Knihy pro dospělé

Recenze: Alena Mornštajnová – Hana

1 1 1 1 1 (12 hlasů)

Lze návrat domů z koncentračního tábora označit za šťastný konec? Na první pohled by se mohlo zdát, že ano. Osudy lidí, kteří koncentrák přežili, ale svědčí o tom, jak hrozně naivní takový pohled je. Hana, nový román Aleny Mornštajnové, o jednom takovém osudu pojednává.

O životě židů po skončení druhé světové války se v socialistické československé literatuře většinou taktně mlčelo. Jako kdyby osvobozením vše skončilo a nastávaly už jen šťastné a světlé zítřky. Je pochopitelné, že tehdejší strana a vláda nechtěla přiznat, že by český lid, zejména ten dělnického původu, mohl mít na svědomí třeba udávání ukrytých židů, zabírání jejich majetků či jednoduše tichou kolaboraci s Němci tím, že přehlíželi to, co se s židy dělo. Současná literatura již tato ožehavá témata otevírá, i když to pro čtenáře není vždy příjemné.

Alena Mornštajnová našla nosné téma pro svůj román přímo ve svém rodném městě – Valašském Meziříčí. Tyfová epidemie v roce 1954, pocházející zřejmě z místní cukrárny, usmrtí téměř celou rodinu malé Miry. Jedinou příbuznou zůstává podivínská teta Hana, která není schopná postarat se ani sama o sebe, natož o devítiletou dívku. Přesto si jaksi „zůstanou“.

Autorka neklade dějové linky paralelně, v prvních dvou částech se striktně drží vždy jedné linie. Nejprve sleduje období padesátých a šedesátých let Miřinýma očima. Dívka nemůže mnoha věcem porozumět, rodiče, dokud ještě žili, ji nechtěli zatěžovat tragickým osudem rodiny, což nelze možné vyčítat. Stejně jako mnoho dalších lidí, chtějí udělat za minulostí tlustou čáru. Vyprávění v ich-formě výborně vystihuje prostředí všeobecného mlčení, kradmých vědoucích pohledů, jež si dospělí mezi sebou vyměňují, kterých si však dítě dokáže všimnout.

Druhá část nazvaná Ti přede mnou se vrací do minulosti, zachycuje léta 1933 – 1945. Je vyprávěna v er-formě a jediné, co naznačuje, že vypravěčkou je Mira, je název. Poněkud chybí přechod od první ke druhé části a vysvětlení, na základě jakých informací dívka příběh své tety Hany vypráví. Čtenář může sledovat postupné oklešťování práv židovského obyvatelstva, směřující k deportacím do Terezína a posléze do koncentračních táborů. Stejně důležitým tématem se stává problematický vztah českého národa ke svým židovským přátelům a sousedům, který stále zůstává jakousi třináctou komnatou, kterou dodnes neradi otevíráme, i když už uplynulo mnoho času.

V třetí části se mění osoba vypravěče, stává se jím Hana. Teprve z jejího hlediska lze nejlépe pochopit vše, co způsobilo, že se stala podivínskou ženou, neschopnou samostatného života. Prožité útrapy i pocit viny za špatná rozhodnutí je možné sledovat pouze subjektivním pohledem, protože jde o velmi intimní detaily z jejího života.

Hana je výborně koncipovaný román, jehož stavba čtenáře vtáhne do atmosféry rostoucího útlaku a válečných let. Pohled autorky je vyvážený, její hrdinové jsou zbabělci i bezohlední lidé, využívající tragédie jiných, ale také lidé, zachovávající si morální hodnoty, třeba i nevědomě. Stejně jako ve svých předchozích románech se Alena Mornštajnová soustředí na ženskou linii rodu. Mužské postavy nechybí, ale autorka na ně nahlíží z vnějšku a nepokouší se pracovat s jejich psychikou, díky tomu působí velmi autenticky. Muži jsou v románu Hana prostě takoví, jak je vidí žena.

Děj románu plyne pravidelným tempem a působí klidným dojmem, i když se týká tak drastických okolností, jakými věznění v koncentračních táborech bezpochyby bylo. Autorka velmi dobře vystihla i traumata, zůstávajících v přeživších, neopomněla ani detaily, jako kousky chleba po kapsách a pod polštářem, dávající Haně pocit alespoň nějakého bezpečí, i rezignaci na život, který už vlastně ztratil jakýkoliv smysl.

Celkové vyznění není depresivní, i když téma by k tomu mohlo vést. Autorka nezapomněla na východisko a světlý bod, třebas nepatrný. I na takovém lze stavět, takže pokud by bylo potřeba nalézt nějakou emotivní charakteristiku, nejspíše by to bylo „dojemný“. Ovšem ne prvoplánově.

Využití reálného prostředí, událostí i míst, které autorka důvěrně zná, silný příběh, citlivé vyprávění bez zbytečného sentimentu, to vše dělá z románu Hana v kontextu současné české literatury výjimečnou knihu, s níž se bude muset počítat při udělování literárních cen za rok 2017.


Název: Hana
Autor: Alena Mornštajnová
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2017
Vydání: 1.
Počet stran 310
ISBN 978-80-7491-940-4

 

Doporučujeme

Veletrh

Soutěže

Aktuality

  • Nová kniha Miloše Cajthamla Na odstřel získala prestižní Literární cenu Knižního klubu 2018

    PRAHA, 4. 9. 2018 – Laureátem 23. ročníku Literární ceny Knižního klubu se rozhodnutím odborné poroty stal Miloš Cajthaml, jeho novela Na odstřel o problematickém hledání mužského vzoru se prosadila v konkurenci 121 zaslaných rukopisů. Odměnou vítězi je vydání knihy pod renomovanou nakladatelskou značkou Knižní klub, prémie 100 000 Kč a originální skleněná plastika ve tvaru knihy. Vítězné dílo bylo slavnostně vyhlášeno 4. září 2018 v Kaiserštejnském paláci na pražské Malé Straně.

    Číst dál...  
  • Paseka naživo. Nakladatelství poprvé zpřístupní veřejnosti slavný pražský dům od Jana Kotěry

    Cyklus autorských čtení v Nakladatelství Paseka spojí literaturu s architekturou. Zájemci budou moct poprvé navštívit slavný Laichterův dům, který na začátku 20. století navrhl Jan Kotěra, a halu s dekorativními vzory od Jana Preislera. První čtení v rámci cyklu Paseka naživo proběhne 23. srpna, debutující Anna Cima představí román Probudím se na Šibuji.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení