Recenze: Knihy pro dospělé
Zelený skřítek a děvčátko jménem Diana
- Recenze
- Vytvořeno 25. 5. 2009 2:00
- Autor: Marta Šimečková
Fantastický příběh Zelený skřítek a děvčátko jménem Diana je vydařenou prvotinou nadaného autora Ondřeje Netíka, který v něm dokázal mistrně vylíčit ponurou atmosféru sanatoria pro choromyslné a jiný svět, který může být spatřen jen některými z nás. A vy máte možnost do něj nyní nahlédnout. Děj začíná okamžikem, kdy je do sanatoria Darkwood přivezena dívka Diana. Její diagnóza zní: „Fixace na vlastní svět. Vysoká důvěra ve smyšlené schopnosti a předměty. Nízký práh pudu sebezáchovy. Opakované živé sny provázené strachem z vlastního ohrožení až smrti.“
Společně s ní čtenář prochází podivným sanatoriem, jehož obyvatelé – malé děti s psychickými poruchami – jsou něčím zvláštní... Cítí zlo plížící se tmavými chodbami a ty pozornější spatří i černého psa, který svými hroznými zuby rve dětské oběti odsouzené k zapomenutí.
Ležela na zádech, roztažené paže pevně poutaly kožené řemeny. Byla v pasti, vydána napospas svému osudu. A ten nechystal nic hezkého. Až se setmí, přijde si pro ni znovu Lovec.
Bude se ptát na stejné věci jako včera a ona nebude chtít odpovídat. Nebude mlčet. Ne, bude plakat a křičet bolestí. Bude ho prosit, ale on nechá své psy, aby jí rvali kůži a maso. Aby chlemtali její krev. (...)
A pak na ni skočili jeho psi. Svou krví zalila jejich zuby.
Křičela.
Křičela bolestí.
Křičela zoufalstvím.
Diana je mezi oněmi „vnímavými“ – tuší, že sanatorium je pouhou zástěrkou pro jakési pokusy a že ona sama nepatří do tohoto světa. Je podvržená – jako skřítek patří do snového světa, ale zároveň je spojena se svým lidským já. Dianina skřítčí duše se probouzí a žije dvojí život – jeden patřící obyčejnému člověku – dívce Dianě – a druhý na dvoře Rudé královny v podobě zeleného skřítka.
V této chvíli se před čtenářem vyjeví krása dvora plného fantastických tvorů, staveb i kouzel. Tento svět chimér vám možná připomíná typické prostředí pohádek, není však nijak idylický. Především se do popředí dostává tajemná postava Lovce, který se snaží získat oba světy do svých spárů. Do sanatoria začnou pronikat hrůzy tmavého lesa, který v sobě skrývá krvelačné tvory i jakési požeráky – tlamy lapající nic netušící oběti, kterými se živí. A zeleného skřítka čeká cesta do jeho středu, aby se tam pokusil nalézt pravdu o sobě samém...
Kniha je fascinujícím propojením obou světů i promyšleným míšením lyrična s krutostí, strachem a bolestí. Četla jsem ji od začátku do konce se zatajeným dechem. Jedinou výtku směřuji k samotnému závěru – nečekejte žádné finální vysvětlení všech záhad, naopak – po přečtení knihy zbude mnoho nezodpovězených otázek, na které snad nalezneme odpovědi v druhém pokračování tohoto temně-pohádkového příběhu.
Knihu Zelený skřítek a děvčátko jménem Diana vydalo nakladatelství Straky na vrbě.
Ležela na zádech, roztažené paže pevně poutaly kožené řemeny. Byla v pasti, vydána napospas svému osudu. A ten nechystal nic hezkého. Až se setmí, přijde si pro ni znovu Lovec.Bude se ptát na stejné věci jako včera a ona nebude chtít odpovídat. Nebude mlčet. Ne, bude plakat a křičet bolestí. Bude ho prosit, ale on nechá své psy, aby jí rvali kůži a maso. Aby chlemtali její krev. (...)
A pak na ni skočili jeho psi. Svou krví zalila jejich zuby.
Křičela.
Křičela bolestí.
Křičela zoufalstvím.
Diana je mezi oněmi „vnímavými“ – tuší, že sanatorium je pouhou zástěrkou pro jakési pokusy a že ona sama nepatří do tohoto světa. Je podvržená – jako skřítek patří do snového světa, ale zároveň je spojena se svým lidským já. Dianina skřítčí duše se probouzí a žije dvojí život – jeden patřící obyčejnému člověku – dívce Dianě – a druhý na dvoře Rudé královny v podobě zeleného skřítka.
V této chvíli se před čtenářem vyjeví krása dvora plného fantastických tvorů, staveb i kouzel. Tento svět chimér vám možná připomíná typické prostředí pohádek, není však nijak idylický. Především se do popředí dostává tajemná postava Lovce, který se snaží získat oba světy do svých spárů. Do sanatoria začnou pronikat hrůzy tmavého lesa, který v sobě skrývá krvelačné tvory i jakési požeráky – tlamy lapající nic netušící oběti, kterými se živí. A zeleného skřítka čeká cesta do jeho středu, aby se tam pokusil nalézt pravdu o sobě samém...
Kniha je fascinujícím propojením obou světů i promyšleným míšením lyrična s krutostí, strachem a bolestí. Četla jsem ji od začátku do konce se zatajeným dechem. Jedinou výtku směřuji k samotnému závěru – nečekejte žádné finální vysvětlení všech záhad, naopak – po přečtení knihy zbude mnoho nezodpovězených otázek, na které snad nalezneme odpovědi v druhém pokračování tohoto temně-pohádkového příběhu.
Knihu Zelený skřítek a děvčátko jménem Diana vydalo nakladatelství Straky na vrbě.
Soutěže
Aktuality
-
Jaký byl 31. ročník Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě?
Všichni vědí, jaký vliv měl v minulém roce koronavirus na kulturu v České republice, ostatně zasažen byl celý svět. Mohlo by se tedy zdát, že zrušení knižního veletrhu je jen drobností. Ale z drobností sestává celý život, takže lidé, kteří mají k takovým akcím vztah, to pociťují jako tvrdý zásah.
Číst dál... -
Znovu začínáme
Milí čtenáři,
naše krátká odmlka se chýlí ke konci, stejně jako léto a prázdniny. Od 28. 8. 2021 začnou opět pravidelně vycházet recenze, nejprve s trochu menší frekvencí, ale ta se velmi brzy zvýší, protože plány našich vydavatelství vypadají velmi zajímavě a jistě bude co číst a čem psát. Doufám, že jste léto využili k odpočinku, pokud ne v zahraničí, jak jsme si v poslední době zvykli, tak aspoň na krásných místech u nás. K odpočinku patří také četba a pokud vás něco zaujalo, chtěli byste se o svůj čtenářský zážitek podělit s ostatními a našli odvahu k tomu, abyste zkusili napsat recenzi, ozvěte se nám na adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Třeba se z toho vyvine zajímavá spolupráce.
Těším se na nové setkání s vámi.
Jiří Lojín
Šéfredaktor
Nové komentáře
-
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce -
Deník farářky
Dobrý den, paní Ivano, to mě těší, že vám má recenze sedla k tomu, jak jste knihu vnímala. Jsem ráda ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Přesně tak -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Villon krásně popisuje BPD. Psala jsem básně, i je vydala...a jsou velmi podobné tomuto stylu... také ... -
Deník farářky
Nacházím se v závěru knihy a mám že čtení obrovský rozporuplné pocity. Hledala jsem komentáře a ...
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře