Recenze: Knihy pro dospělé
Zelený skřítek a děvčátko jménem Diana
- Recenze
- Vytvořeno 25. 5. 2009 2:00
- Autor: Marta Šimečková
Fantastický příběh Zelený skřítek a děvčátko jménem Diana je vydařenou prvotinou nadaného autora Ondřeje Netíka, který v něm dokázal mistrně vylíčit ponurou atmosféru sanatoria pro choromyslné a jiný svět, který může být spatřen jen některými z nás. A vy máte možnost do něj nyní nahlédnout. Děj začíná okamžikem, kdy je do sanatoria Darkwood přivezena dívka Diana. Její diagnóza zní: „Fixace na vlastní svět. Vysoká důvěra ve smyšlené schopnosti a předměty. Nízký práh pudu sebezáchovy. Opakované živé sny provázené strachem z vlastního ohrožení až smrti.“
Společně s ní čtenář prochází podivným sanatoriem, jehož obyvatelé – malé děti s psychickými poruchami – jsou něčím zvláštní... Cítí zlo plížící se tmavými chodbami a ty pozornější spatří i černého psa, který svými hroznými zuby rve dětské oběti odsouzené k zapomenutí.
Ležela na zádech, roztažené paže pevně poutaly kožené řemeny. Byla v pasti, vydána napospas svému osudu. A ten nechystal nic hezkého. Až se setmí, přijde si pro ni znovu Lovec.
Bude se ptát na stejné věci jako včera a ona nebude chtít odpovídat. Nebude mlčet. Ne, bude plakat a křičet bolestí. Bude ho prosit, ale on nechá své psy, aby jí rvali kůži a maso. Aby chlemtali její krev. (...)
A pak na ni skočili jeho psi. Svou krví zalila jejich zuby.
Křičela.
Křičela bolestí.
Křičela zoufalstvím.
Diana je mezi oněmi „vnímavými“ – tuší, že sanatorium je pouhou zástěrkou pro jakési pokusy a že ona sama nepatří do tohoto světa. Je podvržená – jako skřítek patří do snového světa, ale zároveň je spojena se svým lidským já. Dianina skřítčí duše se probouzí a žije dvojí život – jeden patřící obyčejnému člověku – dívce Dianě – a druhý na dvoře Rudé královny v podobě zeleného skřítka.
V této chvíli se před čtenářem vyjeví krása dvora plného fantastických tvorů, staveb i kouzel. Tento svět chimér vám možná připomíná typické prostředí pohádek, není však nijak idylický. Především se do popředí dostává tajemná postava Lovce, který se snaží získat oba světy do svých spárů. Do sanatoria začnou pronikat hrůzy tmavého lesa, který v sobě skrývá krvelačné tvory i jakési požeráky – tlamy lapající nic netušící oběti, kterými se živí. A zeleného skřítka čeká cesta do jeho středu, aby se tam pokusil nalézt pravdu o sobě samém...
Kniha je fascinujícím propojením obou světů i promyšleným míšením lyrična s krutostí, strachem a bolestí. Četla jsem ji od začátku do konce se zatajeným dechem. Jedinou výtku směřuji k samotnému závěru – nečekejte žádné finální vysvětlení všech záhad, naopak – po přečtení knihy zbude mnoho nezodpovězených otázek, na které snad nalezneme odpovědi v druhém pokračování tohoto temně-pohádkového příběhu.
Knihu Zelený skřítek a děvčátko jménem Diana vydalo nakladatelství Straky na vrbě.
Ležela na zádech, roztažené paže pevně poutaly kožené řemeny. Byla v pasti, vydána napospas svému osudu. A ten nechystal nic hezkého. Až se setmí, přijde si pro ni znovu Lovec.Bude se ptát na stejné věci jako včera a ona nebude chtít odpovídat. Nebude mlčet. Ne, bude plakat a křičet bolestí. Bude ho prosit, ale on nechá své psy, aby jí rvali kůži a maso. Aby chlemtali její krev. (...)
A pak na ni skočili jeho psi. Svou krví zalila jejich zuby.
Křičela.
Křičela bolestí.
Křičela zoufalstvím.
Diana je mezi oněmi „vnímavými“ – tuší, že sanatorium je pouhou zástěrkou pro jakési pokusy a že ona sama nepatří do tohoto světa. Je podvržená – jako skřítek patří do snového světa, ale zároveň je spojena se svým lidským já. Dianina skřítčí duše se probouzí a žije dvojí život – jeden patřící obyčejnému člověku – dívce Dianě – a druhý na dvoře Rudé královny v podobě zeleného skřítka.
V této chvíli se před čtenářem vyjeví krása dvora plného fantastických tvorů, staveb i kouzel. Tento svět chimér vám možná připomíná typické prostředí pohádek, není však nijak idylický. Především se do popředí dostává tajemná postava Lovce, který se snaží získat oba světy do svých spárů. Do sanatoria začnou pronikat hrůzy tmavého lesa, který v sobě skrývá krvelačné tvory i jakési požeráky – tlamy lapající nic netušící oběti, kterými se živí. A zeleného skřítka čeká cesta do jeho středu, aby se tam pokusil nalézt pravdu o sobě samém...
Kniha je fascinujícím propojením obou světů i promyšleným míšením lyrična s krutostí, strachem a bolestí. Četla jsem ji od začátku do konce se zatajeným dechem. Jedinou výtku směřuji k samotnému závěru – nečekejte žádné finální vysvětlení všech záhad, naopak – po přečtení knihy zbude mnoho nezodpovězených otázek, na které snad nalezneme odpovědi v druhém pokračování tohoto temně-pohádkového příběhu.
Knihu Zelený skřítek a děvčátko jménem Diana vydalo nakladatelství Straky na vrbě.
Nejlépe hodnocené články
- Tři otázky na tělo: Dají se psát vážná témata i zábavnou formou?
- Radka Denemarková: Čemu nerozumím, si chci pokaždé propátrat literárním světem
- Jaké to je, být zdravý mezi choromyslnými?
- Antická filosofie snadno a rychle. A nejenom to
- Petr Kliment: „Tištěná kniha bude jednou starožitností pro sběratele“
Soutěže
Aktuality
-
Paseka se stěhuje do Karlína
Po dvaceti letech na pražských Vinohradech započne nakladatelství Paseka novou etapu v Karlíně. Nový majitel Laichterova domu, kde Paseka sídlila od roku 2000, má s prostorem plány, které nejsou slučitelné s běžným provozem nakladatelství. V redakci Paseky v ulici Vítkova již nebude možné vyzvedávat internetové objednávky, ale kromě stávajícího Vinohradského knihkupectví bude od 5. května výdejním místem také oblíbené karlínské knihkupectví Přístav.
Číst dál... -
Nominace na Cenu Jiřího Ortena 2021
V pořadí 34. ročník prestižní Ceny Jiřího Ortena (CJO), jíž udílí Svaz českých knihkupců a nakladatelů talentovaným autorům do 30 let věku, zná své nominované. Odborná porota vybrala z 21 přihlášených titulů tři pozoruhodné knihy: básnickou sbírku Šimona LeitgebaBetonová pláž (JT´s nakladatelství), počin Gábiny Pokorné V hlavě (Práh), přinášející bez příkras zápisky mladé schizofreničky,a románový debut Praskliny (Listen) spisovatelky, publicistky a scenáristky Kláry Vlasákové.Slavnostní vyhlášení vítěze proběhne 17. května 2021 od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny.
Číst dál...
Nové komentáře
-
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
A promiňte mi pravopisné chyby. Měl bych si najít lepší čas na odpovídání.. -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Povinná četba je zlo. Knížky, které se mi opravdu líbili a které jsem projel víckrát, nikdy nebyly v ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Vaši učitelé to totálně posrali. Je to škoda. Rozumím, také jsem měl literaturu za odpornou příšeru ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Když jsem šel na střední, tak jsem od jiných věděl, že čeština bude hlavně literatura, která se mi ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Své texty prostě musím mít vždy před sebou na papíře. Nechápu, jak by tato okolnost měla souviset ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Množí se tu mínusy. Tedy by mě zajímalo, jak souvisí má schopnost něco si pamatovat s tím, jestli ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nejspíš je chybou školního systému, že cítí nutnost naučit všechny to samé. Předměty jako matematika ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Kdyby to aspoň dávalo pro studenta nějaký smysl, ale pokud nemám nějaké duševní poruchy, tak po první ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
Odpovědět po dvou letech se vyplatí :) -
Kronika zániku Evropy (1984 – 2054)
Dobrý den, děkuji za komentář, pan Vondruška vystudoval historii na FF UK, studie napsal v době, kdy ...
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře