Poetické povídky Igora Malijevského

Recenze

Vytvořeno 3. 4. 2015 3:00

Autor: Jiří Lojín

Měsíc nad řekou Tejo, nová kniha povídek Igora Malijevského, názvem poněkud evokuje slavné dílo Fráni Šrámka. Texty, které dělí více než devadesát let, mají spolu jen málo společného, možná by se daly nějaké spojovací body najít, bylo by to však jen hledání pro hledání. Co je však spolu váže doopravdy, je poetičnost.

O Igoru Malijevském jsme na stránkách VašeLiteratura.cz psali v recenzi jeho sbírky básní Druhý den po konci světa a později v knize zcela odlišného žánru s názvem Hladová kuchařka: vaříme za poslední korunu. Jak jsem již v předchozích článcích naznačil, je Igor Malijevský umělcem mnoha talentů, přesto mám pocit, že se nejvýrazněji uplatňuje jeho nadání básnické. Nechci tím říct, že by snad byla jeho próza či fotografie horší než jeho básně, ale to, že se poezie odráží i v celé jeho další práci.

Témata povídek knihy Měsíc nad řekou Tejo vycházejí zásadně ze současného života a reality. Je v nich zcela jasně cítit, že jde o pečlivě vypozorované okamžiky, maličkosti, rozvinuté do povídky. Tato témata však nezůstávají osamocena, kumulují se, nabalují, v některých případech marnotratně a zbytečně. Množství obrazů se odráží i na bodu, do něhož by povídka měla ústit. Igor Malijevský volí místo pointy výraznou poslední větu, která zůstává viset v prostoru ještě chvíli poté, co povídka skončí. Povídka tak neuzavře, ale zanechává po sobě určitý pocit. Ani v tom autor v sobě nezapře básníka.

Poetické myšlení autora se projevuje i v bohaté a méně obvyklé slovní zásobě, nicméně nenásilné a nevtíravé. Malijevského schopnost vnímat a reprodukovat čtenář ocení zejména v replikách přímé řeči, v povídce Houba dokonale ilustruje – způsobem komunikace – typickou ruskou povahu.

Umělecká fotografie je místem, kam se Igor Malijevský v povídkách často vrací. Využívá v nich svou vlastní zkušenost a čtenáře tak může zavést do nevšedního prostředí obchodu s uměním, třeba v povídce Oči. Téma mu poskytuje také příležitost rozvinout také úvahy o tvorbě, zbývá prostor i na vztahy.

Fotografie tvoří samozřejmý doplněk textů. V době digitálních barevných snímků zůstává ostrůvek analogové černobílé fotografie doménou umělců. Z pole zájmu „obyčejných“ lidí již zcela vymizela a s ní i dobrodružství prožívaná v temné komoře. Počítačové programy degradovaly jemné a pracné postupy využívající znalosti optiky a chemie na pouhé klikání myší. Díky lidem, jako je Igor Malijevský, se však nevytratí úplně. Tiskem v knize se sice ztratí kouzlo výstavního formátu, ale dává určitou představu o autorově práci. Stejně jako slovy v povídkách zachycuje i čočkou fotoaparátu prchavé okamžiky světa, v němž se neustále pohybujeme, a pokud nejsme zvyklí se dívat, ani je nevnímáme.

Sbírka povídek Měsíc nad řekou Tejo patří do proudu současné prózy, kterou reprezentují i autoři, jejichž jména jsou s knihou spojena – Jaroslav Rudiš, autor, s nímž Igor Malijevský spolupracuje na literární show EKG i Emil Hakl, který napsal ke knize krátký text na zadní stranu přebalu. Texty všech těchto spisovatelů jsou čtenářům blízké tím, že se v nich setkávají s lidmi z ulic i hospod, se svými sousedy, ztracenými i nalézanými láskami.

MALIJEVSKÝ, Igor. Měsíc nad řekou Tejo. Vyd. 1. Praha: Argo, 2014, 199 s. ISBN 978-80-257-1253-5.