Na druhé straně smrti je…

Recenze

Vytvořeno 31. 7. 2014 3:00

Autor: Marie Svobodová

Je možné nakreslit kruh a jeho střed jedním tahem? Zdá se nám to asi stejně nemožné, jako cestovat za hranice smrti a vrátit se zpět.

Jakmile se ale Michael dozví řešení prvního problému, ten druhý už se také nezdá tak neuskutečnitelný. Jen je třeba najít ten správný způsob a věřit, že to vyjde. A tak se začaly odvíjet dějiny tanatonautů – cestovatelů za hranice smrti.

TANATONAUT, -a m. (z řec. Thanatos, smrt, a nautés, pův. lodivod): účastník letu na kontinent smrti [1]

A ukázalo se, že to opravdu funguje. Pomocí speciálních přístrojů může člověk „zemřít“, opustit své tělo, cestovat na kontinent smrti a vrátit se zpět. Tanatonautika nejprve vyvolala mezi lidmi pochopitelně vlnu pohoršení. Nekonečnému vědění, které se skrývá za hranicemi smrti, však nedokázal nikdo dlouho odolávat. Jakmile ovšem lidé odhalí smysl života, ukazuje se, že už život dále žádný smysl nemá. A tak místo aby pravda přinesla lidstvu štěstí, nechybí nakonec málo a propadlo by anarchii. Do příběhu tedy musí vstoupit andělé a vrátit světu tolik důležitou rovnováhu a nevědomost.

Autor v knize poukazuje na fakt, že lidé uvěří spíše názorům, které propagují média, než aby o celé věci sami uvažovali. A když je tak lehké zmanipulovat je pomocí lží, co potom dokáže pravda? I když byl zásah andělů možná jediným řešením, stejně mě zklamalo, že se s problémem tanatonautiky autor nakonec nevypořádal lépe a zajímavěji.

Příběh prokládají krátké více či méně odborné texty o smrti, jak ji popisují mytologie různých národů. Ze začátku jsou celkem zajímavým zpestřením, je jich tam ale přece jen přespříliš a už někdy v půlce knížky jsem většinu z nich začala bez milosti přeskakovat. A i v příběhu se najdou zbytečně zdlouhavé pasáže. Vlastně si myslím, že kdyby se z knihy vypustily nedůležité detaily, mohla by být klidně o polovinu kratší a rozhodně mnohem zajímavější.

Když se ale trpělivý čtenář prokouše až na konec, stojí to za to. Vyprávění o smrti i životě je originálně pojaté a odlehčené. Děj je docela napínavý, některé zvraty člověka opravdu překvapí – možná proto, že místy úplně nedávají smysl. Ale stejně tak život, nebo ne? Chování hlavních postav mi také připadalo místy nelogické, jako kdyby se jejich charakter tak trochu měnil podle situace. Hlavní hrdina mi byl už od začátku dost nesympatický, nedokázala jsem se vžít do jeho pocitů a ani pochopit jeho rozhodnutí.

Každopádně jsem v knize objevila myšlenky, které mě nikdy nenapadly, a v neposlední řadě nový pohled na to, co se s námi stane po smrti.

Nemyslím si, že Tanatonauti jsou autorovo nejlepší dílo, a pokud chcete poznat jeho tvorbu, doporučuji raději jeho příběhy o mravencích.

Nakonec jsem vybrala krátkou ukázku:

Každý se rozvzpomínal téměř přesně na nějaký podivný život, který zažil. V restauraci se momentálně nacházela spousta bývalých středověkých rytířů, osm bývalých faraonů, bývalí faráři a bývalé prostitutky.

Každý měl nějaké vzpomínky na neobyčejný život. S největší pravděpodobností pocházely ze scén zhlédnutých v televizi v hollywoodských filmech. I když jsem chtěl doopravdy věřit těm, kdo se považovali za bývalé prosté vesničany, přesto bylo nutné upozornit ty, kdo v sobě viděli Indiana Jonese, Barbarellu, Tintina, Astérixe nebo Hercula Poirota, že tyto osoby ve skutečnosti nikdy neexistovaly. [2]

[1] WERBER, Bernard. Tanatonauti. Vyd. 1. Překlad Šárka Belisová. Praha: Euromedia Group, 2009, 544 s. ISBN 978-80-242-2427-5. Str. 7
[2] str. 415