Pátrání po textu

Recenze

Vytvořeno 26. 5. 2014 3:00

Autor: Jiří Lojín

Čistá bílá obálka. To jediné, co na ni najdeme, vypadá jako razítko nějaké lékařky. V první chvíli je čtenář trochu dezorientován a marně se snaží dešifrovat název knihy a jméno jejího autora. Alespoň, že dole spatří drobné logo nakladatelství – Novela bohemica. Pravděpodobně teprve po první zběžné prohlídce se začneme věnovat textu v razítku. MUDr. PhDr. Jarmila Beichtenová: Kazuistika pacientů Michala Šandy a Jakuba Šofara – literární anamnéza – tak zní celý, poněkud delší název útlé knihy. Vnucuje se myšlenka: čím delší název, tím kratší kniha.

Nezvyklostem není konec a přesto, že nejsou na knize nejdůležitější, jsou natolik nápadné, že na ně budeme v recenzi narážet. Kniha má dva autory, což opět evokuje: mnoho autorů, málo textu. A pokud zběžně v knize zalistujeme – nevím, jak vy, ale já novou knihou vždy nejprve zběžně listuji –, všimneme si, že levá a pravá strana nese stejné číslo. Nuže, vraťme se na začátek a pokračujme dále v pátrání po vlastním textu.

I když se k autorům dostávám teprve teď, pravděpodobně už z názvu čtenář pochopí, že jsou jimi Michal Šanda a Jakub Šofar. Své texty uvádějí paralelně vedle sebe, Michal Šanda na levé straně, Jakub Šofar na pravé. Společně, na stejně číslovaných stranách, absolvují svou zpověď. Oba se obracejí k doktorce Beichtenové, jde tedy o monolog vedený k virtuální postavě, která se v textech nijak jinak neprojevuje.

Michal Šanda – začněme napřed jím, podle abecedy, i proto, že má rezervovanou levou stranu – se nechal inspirovat Bohumilem Hrabalem, proč ne, letos si připomínáme sté výročí jeho narození. Nenechává nic náhodě, neriskuje, že některým čtenářům to nedojde, jiní se budou cítit podceněni a uraženi průhledností nápovědy. Proto to přiznává hned zpočátku a stejně jako Hrabal v novele Taneční hodiny pro starší a pokročilé píše celý text v jedné větě. Tečkou začíná, tečkou končí. Pokud by byl čtenář přece jen na pochybách, že se jedná o poctu Hrabalovi, narazí na část, parafrázující notoricky známou scénu z knihy Obsluhoval jsem anglického krále.

Udržet tok kontinuálního textu není jednoduché, ne-li dokonce nemožné. Proto zřetelně cítíme jednotlivé segmenty, z nichž se Šandova věta skládá. Do míst, kde by za normálních okolností byla tečka, vkládá autor čárku či středník a pokračuje dále. Děj samozřejmě nenajdeme. Skládačka z kamínků drobných příhod a obrazů je přerušovaná jako kdyby spontánními nápady, vtípky zjednodušeně realizovanými na displeji mobilního telefonu.

Text Jakuba Šofara se Šandovu v některých směrech podobá, především v těch krátkých, trochu náhodně řazených obrazech, příhodách a úvahách, podobá se natolik, že když omylem přejdete z levé strany na pravou či naopak, jak děláte při čtení obvyklých knih, zpravidla si toho ani nevšimnete a na kvalitu čtenářského zážitku to nemá žádný vliv. Problém nastane v okamžiku, kdy se pokusíte vrátit na to místo, kde jste vykolejili. Navázat na původní místo v kontinuálním textu se podobá naskakování do rozjetého vlaku. Jakub Šofar začíná jednotlivé segmenty jednoslovnou otázkou psanou malým písmenem. Předznamenává myšlenku, kterou chce autor v roli pacienta sdělit své virtuální terapeutce.

Závěr patří doktorce Beichtenové a není náhodou, že i jejím krátkém textu najdeme rysy předchozích textů a doktorčino vyznání sklouzává k Joycemu a jeho Odysseovi.

Kniha MUDr. PhDr. Jarmila Beichtenová: Kazuistika pacientů Michala Šandy a Jakuba Šofara – literární anamnéza působí dojmem roztomilé hříčky, jíž se chtěli její autoři především pobavit. Především proto, že jednoznačně vítězí forma nad obsahem. Čtenář se mimoděk soustředí na anomálie, méně už na to, co se v knize ve skutečnosti píše. Přesto jde o pokus zajímavý, čeřící občas stojaté vody současné české literatury.

ŠANDA, Michal a Jakub ŠOFAR. MUDr. PhDr. Jarmila Beichtenová: Kazuistika pacientů Michala Šandy a Jakuba Šofara – literární anamnéza. 1. vyd. Praha: Novela bohemica, 2014, 116 s. ISBN 978-80-87683-28-6.