Zapomenutá složka se otevírá

Recenze

Vytvořeno 15. 1. 2014 2:00

Autor: Lenka Krausová

Jestliže patříte k těm, kteří si oblíbili severského autora Jussi Adler-Olsena, vězte, že koncem září vydalo nakladatelství Host další spisovatelovo dílo. Nejedná se o žádné jiné než další – tentokráte již čtvrtý – případ z oddělení Q, jež řeší zapomenuté kauzy. Celkem by měla série obsahovat minimálně deset titulů. Nyní ale pozornost náleží tomu aktuálnímu, který se nazývá Složka 64…

Nedílnou součástí příběhů, u nichž je potřeba znát události z minulosti, je návrat zpět v čase. Proto i Složka 64 začíná rokem 1985. Poznáváme Nete, ženu ve spokojeném manželství, které se jí ale během jediného večera zhroutí kvůli muži, o němž si myslela, že jej už nikdy neuvidí. Kvůli muži, který vystoupil z její neveselé kapitoly života, jež začal psát právě on a kterou dle svého mínění dávno uzavřela. Cožpak si veškerou smůlu nestačila vybrat?

V současnosti, respektive roku 2010, se opětovně setkáváme s vedoucím oddělení Q, komisařem Carlem Mørckem, jemuž se jako obvykle nechce do žádného z čekajících případů. Nebýt jeho pomocníků Asada a Rose, účel kvéčka by ztratil smysl. Na stůl Carla tak přistane kauza stará dobrých třiadvacet let. Tehdy zmizela majitelka masážního salonu. A protože se policie nedopátrala žádných vodítek, uzavřela věc jako pravděpodobnou sebevraždu. Naší trojici se podaří zjistit, že podobných zmizení bylo v daný časový úsek více, ba co víc, zdá se, že je mezi nimi jakási spojitost. Již v první třetině knihy autor čtenáři pojítko naservíruje, tolik důležité detaily jsou ovšem rozkrývány pozvolna, přesně tak, jak to Adler-Olsen umí.

Dokonale se soustředit na rozkrytí staré záležitosti dělá Mørckovi značné potíže. Souběžně se totiž objevuje nařčení, že se před mnoha lety podílel na vraždě svého strýce. Holý nesmysl je potřeba vyvrátit a zastavit pomluvy. Proč takové bláboly bratránek Ronny vůbec vykládá? Kdyby to alespoň bylo všechno, ale proti Carlovi jakoby se spiklo, co mohlo. Nové poznatky v katastrofě, jež se udála při výkonu služby (jeden parťák přišel o život a druhý zůstal ochrnutý), naznačují, že i s tímhle měl komisař co dočinění. Ani v milostném životě to není to pravé ořechové, Carlova drahá jej chce seznámit se svou rodinou, bývalá žena se rozhodla konečně uskutečnit rozvod, ať si Carl s majetkovým vypořádáním poradí. Kde má proboha vzít tolik peněz? Přece neprodá střechu nad hlavou, s tím nemůže nikdo počítat. Vypadá to, že vybruslit ze všech náhlých spletitostí nebude zrovna jednoduché. Dokonce ani Asad s Rose svému šéfovi nic neulehčují. Zvláště pak Asad, který očividně něco skrývá. Čím si tohle Carl zasloužil? Alespoň že při odkrývání temných zákoutí případů zmizelých osob v osmdesátých letech je na arabského přistěhovalce spoleh.

Díla Jussi Adler-Olsena s Carlem Mørckem mají jednu úžasnou vlastnost, a sice že nejsou pouze dalším a dalším pokračováním, ale rovněž fungují jako samostatný celek. Nic se tedy neděje, pokud předchozí svazky neznáte a směle se do Složky 64 začtěte. Bylo by ovšem bláhové tvrdit, že není nutné se k Ženě v kleci, Zabijákům a Vzkazu v lahvi, jak se první tři díly nazývají, vracet. Stránkami se totiž vine životní příběh a neštěstí hlavní postavy Mørcka, objevují se podrobnosti o komisařově asistentovi a sekretářce a vlastně pronikáme do bytí spousty vedlejších postav, jež mají ke Carlovi nějakým způsobem blízko.

V České republice poslední případ kvéčka neztratil nic na strhující čtivosti a překvapivosti. Autor zkrátka nudně psát neumí, což mu zaručuje spokojené čtenáře, kterých bezesporu přibývá. Ve své domovině i dalších zahraničních zemích má série náskok o jednu knihu. Věřím, že pátý případ Carla Mørcka s názvem Erwartung (volně přeloženo jako Naděje) by mohl vyjít během příštího roku.

Knihu Složka 64 vydalo nakladatelství Host