Vladimíra Pospíchala horory baví

Recenze

Vytvořeno 29. 12. 2013 2:00

Autor: Jiří Lojín

Ještě před několika málo lety se hororové povídky českých autorů objevovaly spíše raritně. Zdá se však, že ty doby jsou už dávno pryč a povídky strašidelného žánru zažívají svůj návrat, i přes tvrdou konkurenci fantasy. Srovnávat horor a fantasy není jednoduché, zvláště proto, že se vzájemně prolínají. Z povídek Vladimíra Pospíchala ve sbírce Dvanáctá hodina odbila je cítit, že je obdivovatelem klasických hororů.

Účinek hororů spočívá v budování působivé atmosféry a dobře vypointované zápletce. Nejde tedy pouze o to čtenáře opakovaně lekat a šokovat krvavými či nechutnými scénami. Takový trend je patrný zejména u amerických filmů, diváci si na něj zvykli, ale opravdoví obdivovatelé kvalitních hororů raději sáhnou k jiným dílům. Člověka nemusí děsit jen nadpřirozené jevy a bytosti, naopak příběhy, které se mohou stát v běžném životě, často mohou vyvolat silnější účinky. Tím nechci v žádném případě naznačit, že bych je preferoval, duchové a oživlí mrtví mají také své kouzlo, které nelze přehlédnout. Vladimír Pospíchal je evidentně stejného názoru a složení jeho povídek tomu odpovídá.

Úvodní povídka Sklep patří k těm, v nichž se připouští možnost existence nadpřirozena. Autor postupně buduje atmosféru temného a zatuchlého sklepení, ve kterém může číhat cokoliv. Následující Hlad a Klub vrahů sebevrahů se bez nereálných postav zcela obejde. Hlad se odehrává uprostřed krajiny postižené záplavami. Studenti, kteří se lehkomyslně vydají pomáhat bez zajištění organizovanou skupinou, se ocitnou v neřešitelné situaci. Hrdinky druhé povídky se nechovají lehkomyslně, na hraně morálky se pohybují záměrně. Krátká povídka Bak ústí do vtipné pointy, která potěší i přesto, že je předvídatelná. Manželka hlavního hrdiny je plánovitě nesnesitelná a autor byl v tomto detailu inspirován běžnou scénkou manželky, která o dovolené nevybíravě veřejně peskuje svého manžela. 

Povídkou Příšery se Vladimír Pospíchal opět vrací k nadpřirozeným jevům. S tématem svátku mrtvých se setkáváme v hororové literatuře poměrně často, dalo by se z něj však vytěžit víc, zvlášť pokud se týká mentality místního obyvatelstva. O povídce Hvězda betlémská se nedá říct, že by do žánru ostatních zapadala. Pointou jsou zvláštní náhody ve vztazích mezi lidmi. Pomsta mrtvého přesahuje obvyklé chápání a pomyšlení na ni je děsivé. Hrdina povídky Den, kdy se vrátila Katrin Laverová dostane příležitost takový strach zažít. Text působí dojmem, že v průběhu psaní prodělal podstatné změny, jako kdyby začal na jednom místě a později se přesunul na jiné.

Mezi hororovými tématy nesmí chybět ani to vlkodlačí. Samozřejmě nemám na mysli sympatické chlapíky, do jejichž zvířecí přirozenosti se romanticky zamilovávají něžné dívky, ale opravdového krvežíznivého netvora. Najdeme ho i ve sbírce Dvanáctá hodina odbila, v povídce Vlkodlak.

Vysněnou dívku hledá muž v povídce Dvaasedmdesáté město. Vytrvalý opakující se sen ho svou atmosférou dokonalého štěstí přiměje k pátrání po městě, v němž by tato skvělá žena měla bydlet. Autor využívá vnořených snů jako podkladu pro pointu příběhu. Muž v následující povídce Soví dům svou ideální ženu už našel, alespoň si to myslí. Skutečnost je však trochu jiná. Závěrečná rozsáhlá povídka Za zrcadlem spekuluje o důsledcích naivního využívání praktik černé magie. Zahrávat si s temnými silami vědomě, dobrovolně a bez patřičných zkušeností je opravdu špatný nápad a zákonitě musí končit špatně.

Všechny povídky sbírky Vladimíra Pospíchala mají jedno společné – jsou inspirované horory, které se objevovaly v knihách Tichá hrůza, Stráž u mrtvého, i klasikou, jakou zastupuje třeba E. A. Poe nebo český Miloslav Švandrlík. Nalezneme i výrazné stopy Erbenovy Kytice. Na tom samozřejmě není nic špatného a ani se nesnažím naznačit, že by se Vladimír Pospíchal snížil k prostému opisování, autor své oblíbené knihy dokonce v textu zmiňuje. Ale povídky jsou poněkud průhledné a pointa se trochu míjí účinkem, když ji čtenář očekává již od začátku. Kniha Dvanáctá hodina odbila určitě potěší ty, kteří na klasických hororech vyrostli. Při četbě Pospíchalovy sbírky si určitě rádi zavzpomínají na své milované, nyní už určitě značně ohmatané knihy. A určitě nic nezkazíte, pokud po hororové sbírce sáhnete ve chvílích určených pro sladký a zasloužený odpočinek.

Knihu Dvanáctá hodina odbila vydalo nakladatelství Bor