Snít své sny

Recenze

Vytvořeno 25. 8. 2013 3:00

Autor: Pavla Huřťáková

Zobrazeno: 1873

Poslední dobou se mi dostávají do rukou knihy, které člověka nutí k zamyšlení. A také ke snění. Jsem se svým životem spokojená, někdy více, někdy méně, ale po přečtení některých knih mě občas popadne touha všechno změnit. Takové to bylo i s knihou Lenky Civade Provence jako sen. Vlastně se jedná o dotisk, neboť o knihu byl obrovský zájem. Není se co divit.

Vypravuje nám o touze a odvaze začít něco nového. Když se s manželem a dvěma malými dětmi rozhodnou odstěhovat z Paříže a bydlet v karavanu, než opraví vysněný zámek, mnoho lidí na ně pohlíží jako na blázny. Ale je to neodradí. Ani když se oprava ruiny, do níž se zamilovali, prodlužuje a v karavanu tráví nejen léto, nýbrž i zimu. A druhou. A třetí.

S opravami je spojena řada zajímavých příhod, veselých i smutných, setkáváme se s mnoha lidmi a jejich povahami. Potkáme podobné nadšence, jakými jsou oni sami, nebo naopak úplné skeptiky. Seznámíme se s francouzským venkovem, tepem života v Provence. Dýchne na nás pohoda denních trhů a vůně levandule. A poznáme, že všude lidé bojují se stejnými problémy – s termíny, s penězi, s předsudky. Pochopíme, že maloměsto je na celém světě prakticky stejné, všude žijí lidé, jak říká klasik. A uvědomíme si, že rodina by měla v každém případě držet pohromadě, i když ji dělí několik set kilometrů, a její členové se musí přijímat přesně takoví, jací jsou.

„Pokaždé, když jsme ve slabé chvilce požádali strýce o pomoc, aby na stavbě něco podržel, nebo přinesl, tedy žádné příliš náročné úkoly, to skončilo katastrofou. Svěřený předmět se rozbil, žádané nářadí nikdy nebylo doručeno, strýc se ztratil z jednoho konce domu na druhý, ježto zahlédl něco zajímavého a musel se na to jít podívat a na zbytek světa zapomněl, nebo usnul někde usazený na sluníčku. V nejlepším případě, ještě než se pustil do vykonávání žádané práce, začal nám dlouze vysvětlovat, jak to či ono lépe udělat. Zkrátka jsme velmi rychle pochopili, že tudy cesta nevede. Strýc Roger nám s přestavbou zříceniny pomůže pouze morálně, a to tak, že k nám nebude jezdit z Paříže příliš často. Na jih přijíždí tak dvakrát třikrát do roka na dva až tři týdny, a někdy o něco déle. První dny jsou vždy radostné, konec pobytu příliš dlouhý.“
(CIVADE, Lenka. Provence jako sen. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2013. s. 41.)

Kniha na vás zavane letní pohodou v jakémkoli ročním období. Výborně se čte, autorka dobře pracuje s jazykem, děj má spád. Má jen jednu chybičku. Po jejím přečtení zatoužíte po ruině, kterou byste v Provence koupili a opravili.

Knihu Provence jako sen vydalo Nakladatelství Lidové noviny