Vozík a vězení je pro každého

Recenze

Vytvořeno 20. 2. 2013 2:00

Autor: Renata Petříčková

Román podle skutečné události je nesmírně čtivý, má spád a je doslova strhující. Zasáhne čtenáře do hloubi jeho vlastního svědomí. Představte si, že téměř ze dne na den velmi bolestivě ochrnete po celém těle, jediným lékem je – béčkové injekce a čekání. Že se to za půl roku zlepší.

Půl roku bolestí a bezmoci? Tak přesně tohle je Guillain-Barré syndrom, relativně vzácné zánětlivé onemocnění postihující zejména periferní nervy vycházející z míchy. Příčiny nemoci? Spíše neznámé, spekuluje se o dlouhodobém fyzickém i nervovém vypětí a prodělaných virózách. Ztráta pohyblivosti a citlivosti se časem může do jisté míry obnovit, ale doba léčení je nesmírně bolestivá. Není to jen o ztrátě citlivosti, ale jak Radka velmi emotivně popisuje, je to i o změně vnímání. Náhle je vše pro její kůži moc studené nebo moc horké. A čtvrthodina v nemocničním závěsu v rámci rehabilitace s bolestivě zaříznutými popruhy je neskutečně dlouhá.

Vzpomínky na dobu umělého spánku jsou také něčím, s čím se naštěstí běžně v životě nesetkáváme, a představy o úlevném spaní mohou být poněkud zkreslené. Vnímání autorky zůstalo po celou dobu léčby bdělé a paměť je milosrdně nevymazala. Stejně jako jiné vzpomínky, tahle patří k těm banálnějším.

„Vím, že musím ten žaludek nějak roztáhnout, ale je to šílený. Sestřičky mi namažou rohlík s něčím, ten mi nakrájí na kolečka, pak na čtvrtky, do každého kousku zapíchnou párátko, naskládají na tácek a spolu s pitím a brčkem to vše postaví přede mě na stoleček. Nadzvednou mi postel a odejdou.
A začne boj. Rozplánovala jsem si, že si každých pět minut jednou kousnu, jednou loknu. Po hodině to, co zbylo, což je většina, nahrnu k jednomu okraji tácku, aby to vypadalo, že jsem toho snědla víc. Jasně, že to je trapný.“

Ostatně mnohé z toho, čím Radka Zaciosová prochází, "je prostě trapný". Na grácii není na JIPce místo. Ani v rehabilitačním ústavu. Syrovost, která ale není za každou cenu šokující, však tvoří výsledný emoční dojem a ten ve vás zůstane, i když knížka bude už přečtená dávno ležet někde v knihovně.

Za touto knihou zůstává paměťová stopa. Nevymažete ji ze sebe, nezapomenete.

Člověk rekapituluje svůj život s ní… ačkoliv třeba ještě o ten svůj život nebojuje. Stále je tu ten humorný nadhled, který to vše udržuje v přijatelných mezích, dodává naději a víru všem, kteří třeba právě teď bojují s nepřízní osudu.

Knihu Vozík a vězení je pro každého vydalo vydavatelství Eva Hölzelová a T-soft Eternity