Recenze: Knihy pro dospělé
Osamělý vlk
- Recenze
- Vytvořeno 21. 7. 2009 1:00
- Autor: Marta Šimečková
Louis L'Amour je americký spisovatel, který napsal desítky románů a který získal jako jediný spisovatel prezidentské vyznamenání Řád svobody a Zlatou medaili Kongresu. Nyní vychází v českém překladu Ondřeje Duhy další z jeho děl, tentokrát s názvem Osamělý vlk. Ten zavede čtenáře na divoký Západ, kde bude muset hlavní hrdina bojovat nejen o svůj ranč, ale i o holý život...
Příběh začíná příjezdem krásné Angeliny a jejích mužů, drsných pistolníků, do nevelkého městečka jménem San Ysidro. Tam přijíždí i Tom Radigan, aby vypátral, kdo za ním poslal neznámého pistolníka, který se jej pokusil zabít. Je na první pohled zřejmé, že za vším má prsty ona pohledná neznámá, která se až příliš spoléhá na svou krásu jako na hlavní ženskou zbraň v mužském světě. Důvodem sporu mezi ní a Radiganem je jeho ranč, na který si Angelina činí nárok. Radigan naopak tvrdí, že ranč i půda, na níž je postaven, jsou jeho majetkem. Žádná ze stran nechce ustoupit, proto se rozpoutá dobytkářská válka, v níž mají hlavní slovo rychlé pistole a silné paže. A aby toho nebylo málo, v této nelehké době přijíždí na ranč svěřenka Radiganova pomocníka, krásná a na první pohled bezbranná Gretchen, která to však s koltem umí stejně dobře jako jakýkoliv jiný muž.
Jak toto dobrodružství na divokém Západě dopadne, vám neprozradím. Můžete si však být jisti, že při čtení budete s napětím sledovat, jak se celý děj vyvíjí. Právě dílčí zápletky, v nichž jsou popisovány četné útěky, bitky a spřádání lstí obou znepřátelených stran, zachraňují jinak příliš předvídatelný děj. Autor se snaží vše vylíčit do nejmenších podrobností: čtenář jako by slyší každé zašustění, které může značit blížícího se nepřítele, a vidí vše, co se odehrává kolem hlavního hrdiny, Toma Radigana. Přestože nám vypravěč umožní nahlédnout téměř všude, nenechává nás vžít se více do pocitů postav, které z toho důvodu zůstávají čtenáři poněkud vzdálené.
Přesto mě právě svět postav zaujal na tomto románu nejvíce. Nejsou rozděleny na černobílé figurky, které vždy zastávají buď dobro, nebo zlo. Naopak: i záporná Angelina v sobě cítí pochybnosti, zda je skutečně nutné Radigana zabít a zda nebylo lepší, kdyby nikdy nezačala tuto válku. I někteří z jejích mužů mají tušení, že zde něco není v pořádku a že možná právo není na jejich straně. A jaký je hlavní hrdina? O něm se již v úvodní kapitole píše toto: „Radigan byl vysoký, tichý muž, který se obvykle usmíval jen očima a raději poslouchal než mluvil. Ve vypjatých okamžicích se vyznačoval upřeným pohledem, který jeho protivníky znervózňoval a vedl k ukvapeným činům.“ Přestože se zde autor uchýlil k přímé charakteristice, dává spíše přednost tomu, aby za jeho hrdiny mluvily vlastní činy. A k tomu dostanou v tomto románu skutečně dostatek příležitostí.
Jak toto dobrodružství na divokém Západě dopadne, vám neprozradím. Můžete si však být jisti, že při čtení budete s napětím sledovat, jak se celý děj vyvíjí. Právě dílčí zápletky, v nichž jsou popisovány četné útěky, bitky a spřádání lstí obou znepřátelených stran, zachraňují jinak příliš předvídatelný děj. Autor se snaží vše vylíčit do nejmenších podrobností: čtenář jako by slyší každé zašustění, které může značit blížícího se nepřítele, a vidí vše, co se odehrává kolem hlavního hrdiny, Toma Radigana. Přestože nám vypravěč umožní nahlédnout téměř všude, nenechává nás vžít se více do pocitů postav, které z toho důvodu zůstávají čtenáři poněkud vzdálené. Přesto mě právě svět postav zaujal na tomto románu nejvíce. Nejsou rozděleny na černobílé figurky, které vždy zastávají buď dobro, nebo zlo. Naopak: i záporná Angelina v sobě cítí pochybnosti, zda je skutečně nutné Radigana zabít a zda nebylo lepší, kdyby nikdy nezačala tuto válku. I někteří z jejích mužů mají tušení, že zde něco není v pořádku a že možná právo není na jejich straně. A jaký je hlavní hrdina? O něm se již v úvodní kapitole píše toto: „Radigan byl vysoký, tichý muž, který se obvykle usmíval jen očima a raději poslouchal než mluvil. Ve vypjatých okamžicích se vyznačoval upřeným pohledem, který jeho protivníky znervózňoval a vedl k ukvapeným činům.“ Přestože se zde autor uchýlil k přímé charakteristice, dává spíše přednost tomu, aby za jeho hrdiny mluvily vlastní činy. A k tomu dostanou v tomto románu skutečně dostatek příležitostí.
Román můžeme chápat nejen jako pouhou zábavnou literaturu, ale i jako snahu autora znovu čtenáře zavést do dávných časů, kdy byly přestřelky na denním pořádku a kdy hlavní společnost mužů představovala zbraň a rychlý kůň. Osamělý vlk je pak především oslavou hrdinství tehdejších rančerů, kteří dokázali své stádo a půdu chránit i za cenu vlastního života. Pokud máte rádi podobné příběhy, ve kterých neschází ani motiv lásky, pak vás zajisté tento román zaujme stejně jako další díla Luise L'Amoura.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Poohlédnutí za rokem 2019
Vážení čtenáři, rok 2019 je za námi. Jeho odchod jsme oslavili bujarým veselím na Silvestra, někdo dal přednost poklidnějším oslavám a třeba si našel čas i na dobrou knihu. A jak to tak bývá, nyní, na prahu nového roku s magickým číslem 2020, je vhodná doba na připomenutí si toho, co se nám v tom předešlém roce podařilo, a nebo co by bylo naopak vhodné zlepšit.
Číst dál... -
Paseka slaví 30 let. Rodinné nakladatelství zůstává nezávislé a svobodomyslné.
Nakladatelství Paseka vzniklo 9. prosince 1989. Revoluce umožnila Ladislavu Horáčkovi, aby svobodně vydával knihy, které jeho samotného zajímají a baví. Když po Horáčkově smrti v roce 2015 převzala nakladatelství jeho dcera Anna Rezková Horáčková, musela se vyrovnávat s hlasy, které tvrdily, že Paseka už nebude jako dřív nebo že nakladatelství dokonce zanikne. I díky knihám z posledních let si Paseka mohla ponechat nezávislý duch a zůstává například také nejúspěšnějším nakladatelstvím v historii literární ceny Magnesia Litera.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Touha žít
:sad: -
Touha žít
super kniha -
Místo ocasu nohy – senzace je na světě!
Děkuji za upozornění, chybu ve jméně jsem opravila. -
Místo ocasu nohy – senzace je na světě!
Barnum, ne Burnum. -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nene, já myslím, že protiklady zažíváme běžně. Jen málokoho napadne to popsat nebo nakreslit. Známe to ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Je-li porucha osobnosti tím, co člověku napovídá, kde je asi tak střed harmonického vnímání, pak coby ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a až Vám jednou bude hóóódně dobře, tak si ji přečtěte znova a možná pocítíte tu zábavnost :-) -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Co Vám brání chtít to po nich Vy? Vysvětlete jim, že výuka doma je součástí jejich výuky celé. Stejně ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Absolutně souhlasím. Jen tedy jako dodatek, že ač sám básník a písničkář, nepamatuji si za 30 tvorby ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
U pramene žízní hynout - to může zažít kurva, již lze vnímat jako pramen "lásky", přičemž sama má ...
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
