Film v knize

Recenze

Vytvořeno 6. 10. 2012 2:00

Autor: Veronika Háková

Kniha, která se během několika dní stala bestsellerem. Kniha, která vzbuzuje očekávání. Odkaz Stonehenge je bezpochyby zástupcem skupiny favorizovaných titulů ovládajících tuzemská knihkupectví a v podvědomí čtenářstva také nepatří právě k šedým myškám. Na síti se roztrhl pytel s recenzemi a diskuzemi na toto téma. Pojďme se na něj tedy podívat podrobněji.

Snad každý, kdo se jen trochu zajímá o dění ve světě literatury, postřehl velkolepé uvedení na trh, které Odkazu Stonehenge věnoval Knižní klub. Detektivní příběh odehrávající se na území Velké Británie s mysteriózní zápletkou, krvavými oběťmi pokládanými na jídelní stůl vesmírných sil vždy v den slunovratu, v hlavní roli záhadné uskupení kamenů Stonehenge.

Na stránkách bux.cz nalezneme vábivou anotaci, graficky dobře zpracovaný booktrailer i elektronickou verzi určenou pro čtečky. Uživatelé se v komentářích ve většině případů rozplývají a hodnotí knihu jako velmi dobrou. Bohužel však musím z větší části souhlasit s postřehy jedné čtenářky, která napsala, cituji:

„Na knize je vidět, že ji psal někdo od filmu. Děj je v krátkých větách, což mu dodává spád a napětí. Ale je to bohužel na úkor postav, které nejsou vykreslené, navíc se jich tam autor pokusil nacpat co nejvíc (aby bylo vidět, že spiknutí zasáhlo všechny vrstvy společnosti), takže jsem se v postavách často ztrácela a kvůli chybějícímu popisu jsem si k nim ani nedovedla přiřadit nějakou podobu.“ Petra Vlčková

Píši bohužel, protože i já očekávala víc a po dočtení jsem cítila mírné zklamání.

Osobně jsem se v postavách až tak neztrácela, ale pravdou je, že charaktery by mohly být daleko propracovanější. Abych se vyjádřila přesněji, chybí mi punc jedinečnosti a osobitosti. Sam Christer ověnčil všechny, kteří se v ději objeví, pouze zevrubnými popisy. Kniha nemusí být nacpaná sáhodlouhými odstavci, v nichž bude popsáno, jakou barvu spodního prádla hrdina nejraději nosí a kolikrát si naklepe polštář, než jde spát, pro lepší vcítění se do jejich smýšlení bych však uvítala buď hlubší sondu do historie v návaznosti na současnost, nebo charakteristické chování jen tak mimochodem vložené do celého příběhu. V této formě totiž lidé nepůsobí jako lidé, nýbrž jako neprostorové objekty, které vyrobila sériová linka v Číně.

Dalším aspektem, který tuto knihu odlišuje od ostatních, je styl, jakým Sam Christer své dílo napsal. Kladení scén, líčení některých momentů i samotný závěr evokují film. Pokud nežijete na stromě a alespoň jednou jste viděli americký akční trhák, neubráníte se zábleskům déjà vu, že něco podobného už jste přeci někdy viděli. Pojetí je vskutku americké. Pokud se Odkazu Stonehenge ujme některé z filmových studií, nepochybuji, že jeho adaptace bude velice úspěšná. Zkoušela jsem si představit, jak by případný snímek mohl vypadat, a dospěla jsem k názoru, že nebude třeba ani větších úprav a škrtání v textu, jelikož je téměř ideální, co se po stránce scenáristické týče. Se správnými záběry kamery do kin přijde napětí, adrenalin a pro potřeby dnešního diváka i celkem dobrá zápletka. Bude-li režisér skrytý sadista a pohraje si s rituálními scénami, v rohu se usadí hvězdička. Pro mě jsou však literatura a stříbrné plátno rozdílné asi jako petržel a turecký med. Co skvěle vypadá na obrazovce, nemusí stejně působit i na stránkách knihy.

Knihu bych doporučila jako oddechové čtení po náročném dni, kdy člověk promine i předvídatelný děj. V opačném případě bych hledala jinde.

Knihu Odkaz Stonehenge vydalo nakladatelství Knižní klub

Komentáře   

 

+2 RE: Film v knize — Sabina Huřťáková 2012-10-07 20:15

Plně souhlasím s autorkou této recenze. Sama jsem se nechala na knihu nalákat velkolepým trailerem a reklamou na stránkách komerčního tisku. A byla jsem zklamaná - děj plynul příliš rychle a k postavám jsem si nestihla vytvořit žádný vztah. Na druhou stranu - knihu jsem odložila až po přečtení, takže se nedá říci, že by nebyla poutavá.

Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

 

 

+1 RE: Sabina Huřťáková — Veronika Háková 2012-10-07 20:51

Se čtivostí to je složitější. První polovina knihy relativně rychle ubíhala, ani jsem nepostřehla, že jsem ji přečetla. Druhá už se vlekla a dočítala jsem hlavně proto, abych věděla, jestli bude závěr opravdu takový, jaký jsem si představovala. Pořád jsem doufala, že se autor vyhne kýči.

Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

 

Přidat komentář

JComments