
Melancholie věčného návratu
- Recenze
- Vytvořeno 21. 10. 2010 2:00
- Autor: Petr Měrka

Vybavil si onu scénu a otřásl se. Kwllova Ruka vymačkává život z ječícího a zmítajícího se Hanafaxe, který Corumovi v ničem ani trochu neublížil. Hukot plamenů. Mrtvoly. Slepá královna Ooresé se svou netečnou tváří. Kopec. Dým. A na kopci postava, která se na něj upřeně dívá. Postava zastřená náhlým chuchvalcem kouře. (Moorcock, M. Král mečů. Přel. S. Plášil. Laser-Books: Plzeň, 2010, s. 25)
Král mečů od Michaela Moorcocka (*1939), britského spisovatele, je poslední z trilogie, které předcházejí tituly Kníže mečů a Královna mečů. Pro Moorcocka, coby autora fantasy, jsou vzájemně provázané epopeje příznačné a takřka všechny se sbíhají v postavě Věčného bojovníka, což je také název jedné z jeho slavných knih tvořené několika celky.
Moorcock píše velmi jednoduchým jazykem, pro nějž je typická melancholičnost obestřená tragikou, která se ponejvíce váže k osobě válečníka. Ten se v různých reinkarnacích navrací do polohy hrdiny, který proti své vůli, na straně dobra, bojuje proti zlu. V této trilogii jsou ony 2 bipolární faktory zastoupeny Zákonem a Chaosem, hlavní zápletka tedy stojí na klasickém principu jejich vzájemného konfliktu.
Moorcockův styl má neobvyklou poetiku připomínající somnabulní stav mysli. Při četbě, kdy se brodíte krví až po kolena, vám na mysli paradoxně vytane velmi barevná a v slunečním jasu utopená krajina jakoby z pohádky. A i pohádkový motiv samotný je do jisté míry přítomen.
Moorcock se čte snadno a rychle. Což je na jednu stranu klad, ale ten se lehce přerodí ve svůj vlastní zápor. Totéž se dá říct i o jeho knihách. Dobro se mísí se zlem a naopak. Moorcock rozehrává metafyziku multivesmíru plného bohů, čar a proměn časoprostoru. Zavádí nás do spousty dimenzí a jejich alternativních variací. A nad tím vším se vznáší tíživě trudnomyslná atmosféra. Věty jsou krátké a úsečné. Tím dodávají textu velmi osobitý rytmus. Někomu může přijít Moorcock svojí literaturou primitivní, ale pro něj skutečně platí, že v jednoduchosti spočívá krása. Může se mu vytknout nedostatečná nápaditost, ale Moorcock je zcela jistě originál. Je nutné si však uvědomit, že kniha jako taková obsahuje v sobě i hodnotu, která se v přeneseném slova smyslu ukrývá mezi řádky, a právě tuto až zenovou meditativnost jeho prózy bezesporu obsahují.
Zlo v celé sérii kolem Věčného bojovníka, a tedy i v případě trilogie věnované Vládcům mečů, je mnohem aktivnější než dobro a jeho síly se zdají být nepřemožitelné. Moorcock se dotýká svým pojetím podstaty vězící v otázce jeho obludného zdroje. Jako by lidé a jiné bytosti byli zlem posedlí ve smyslu Kainova znamení či dědičného hříchu. Zlo disponuje specifickou vnitřní logikou totální destrukce, v čemž jsou přirozeně zahrnuti i jeho pohunci, kteří i přesto v jeho jménu stále páchají ty nejhrůznější činy, jaké si lze jen představit, a někdy ani to ne.
Moorcockovy texty disponují dynamičností a rychlým spádem děje. Ten je až halucinační a na mysl nám přichází i přirovnání ke tripu po požití LSD. Protože právě takové doopravdy jeho prózy jsou. Daly by se označit přímo za psychedelické. Užívá archetypů a útočí na zavedené stereotypy. Možná náročnějšího čtenáře zcela neuspokojí, ale ani to nezmění nic na tom, že Michael Moorcock je velmi dobrý spisovatel s osobitým kouzlem.
Závěrem nás autor nabádá, abychom zavrhli falešné a titěrné bohy a nalezli to božské v nás samých. Míní tím to dobré, co v lidech je. Každý z nás totiž svádí svůj vlastní každodenní zápas dobra a zla po celou existenci. A svět takový, jak ho známe, se nezlepší, pokud s tím nezačneme sami u sebe.
Z moře výkalů vyrostlo množství obrovských zvířat, hnala se vzhůru, obracela své čtvercové rypáky k nebi a chrochtala, aby vzápětí opět zmizela pod hladinou.
Zjevila se bělorůžová pláň, na první pohled tvořená množstvím kamenů. Ale nebyly to kameny, pláň se celá skládala z mrtvol, všechny ležely úhledně vedle sebe, tváří dolů.
(Moorcock, M. Král mečů. Op. cit., s. 72 až 73)
Knihu Král mečů vydalo nakladatelství Laser-Books
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Lidé poslechem audioknih tráví stále více času
Praha, 14. 1. 2021 - Výsledky 7. ročníku Velkého audioknižního průzkumu ukazují, že lidé stále častěji volí jako formu čtení audioknihy a poslechem mluveného slova tráví čím dál více času.
Číst dál... -
Svaz českých knihkupců a nakladatelů děkuje zdravotníkům a spouští iniciativu #knizkaprosestricku
Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) si velice váží práce sester, lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, kteří v těchto dnech intenzivně pečují o pacienty nemocné Covidem-19 a letos proto nemají mnoho možností připravit se na blížící se Vánoce. SČKN proto věnuje kolekci knižních titulů Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a spouští iniciativu #knizkaprosestricku. Nabízí tak veřejnosti možnost poděkovat zdravotnickým pracovníkům za jejich nasazení tím, že pro ně mohou koupit a darovat jim knížku.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Touha bez romantiky
Ano, o tom vím, ale zmiňoval jsem se o Vaší vlastní literární tvorbě, proto jsem neuváděl překlad ... -
Touha bez romantiky
Děkuji za zmínku o knize. Ráda bych doplnila informace, jejichž absence mě zde zarazila. Mezi vydáním ... -
Když se introvertka vdá
Já sice typický introvert nejsem, ale tenhle komiks mě moc baví! Díky za super recenzi -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Vážená paní Hlušičková, děkuji Vám za zprávu. Předně Vám přeji vše nejlepší v tomto roce! Moc mne ... -
Literatura faktu
jeto hrozne -
Nezáleží na tom, odkud jdeš, ale kam míříš
Dobrý den, bohužel kniha mi dodnes nedorazila, přestože jsme ji objednávali, tak Vám to píši, že ... -
Literatura faktu
jeto hruza -
Peklo protireformace
To si určitě ráda poslechnu. -
Velryba sírobřichá
velryba sírobřichá je, dle mého přesvědčení, objev seriózního virtuálního zoologa Jaroslava Haška. -
Návrat do pohádkového světa
Díky za pochvalu Viktorie. Snažím se. Knihy jsou mým velkým koníčkem od malička a mým velkým snem je ...
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...