Myslím, že tě miluju….

Recenze

Vytvořeno 30. 8. 2011 2:00

Autor: Alena Oudová

Myslím, že tě miluju… to není vyznání, se kterým k vám, našim čtenářům, přicházím, ale titul nové knihy Allison Pearsonové, autorky románu Nechápu, jak to dokáže, za který získala ocenění British Book Awards v kategorii objev roku.

Příběh knihy Myslím, že tě miluju hovoří o platonické lásce mladých dívek z Walesu, kterou chovaly k mladičké popové hvězdičce Davidu Cassidymu. Toho zbožňovaly dívky po celém světě, omdlévaly na jeho koncertech a daly by téměř cokoli za to, aby mohly trávit noc ve stejném hotelu jako jejich idol. Petra a Sharon, nejlepší přítelkyně, však věří, že právě ony byly vyvoleny k tomu setkat se s Davidem. A možná, že skutečně ano. O tom sní a v to doufají, když se přihlásí do velkého kvízu, který by jim v případě vítězství měl vynést skutečné setkání se skutečným idolem z masa  a kostí.

Co by však dívky řekly na to, že David není skutečný David? Že dopisy, které pravidelně čtou ve svém oblíbeném časopisu, ve skutečnosti píše někdo úplně jiný? Když po letech umírá Petřina matka, nalézá životem zklamaná žena ukrytý dopis v matčiných věcech. Díky němu zjišťuje, že vyhraný kvíz, který jí před lety její matka, zarytá odpůrkyně popu, zatajila, jí mohl vynést vytoužené setkání s Cassidym. Petra se rozhodne zavzpomínat na dětství, obnovit přátelství se Sharon a splnit si své dětské sny a touhy a po mnoha letech se o výhru přihlásí. To přináší neočekávaný sled událostí, který Petře otevře oči a změní život.

Kniha Myslím, že tě miluju už svým přebalem evokuje trochu levný romantický brak. Člověk s předsudky by mohl knihu bez rozmyslu odložit. To by ovšem udělal velkou chybu. Po přečtení několika stránek jsem nabyla dojmu, že autorka jako by líčila skutečný příběh. Jako by vám kdosi vyprávěl svůj vlastní příběh, něco, co kdysi prožil, už hodně dávno, ale přesto si dodnes pamatuje, co cítil a jaké to bylo.

Kniha v sobě neukrývá příliš děje, neočekávejte – až na několik výjimek – žádné velké zvraty. Kdybych měla knihu popsat, řeknu, že je to kniha o lidské duši, o dětských snech. Nikoli o lásce. Definice lásky neexistuje. Definice lásky je zcela individuální záležitostí. Kniha Allison Pearsonové hovoří o platonické lásce a oddanosti k popové hvězdě, která naplnila dvě čistá srdce mladých dívek a která je po letech opět přivedla na stejnou cestu, kterou nikdy neměly opustit.

Autorka popisuje Petru, hlavní hrdinku, takovým způsobem, že vám je Petra blízká jako stará známá. Čtenář nabývá dojmu, že ji zná už dlouhá léta. To právě díky nenásilnému, ale detailnímu popisu lidských pocitů, prožitků, dojmů, radostí a bolesti, která dívky v románu prožívá. Jako byste cítili šílící dav dívek na koncertu jejich idolu ve White City, jako byste prožívali ohromné zklamání dívky, jejíž kamarádka jí přebrala v dětství milého, a bolest nad odchodem manžela, který neměl raději nikdy být vpuštěn do života ženy, matky a nadané cellistky, která se pro něj vzdala mnohého.

Kniha zpříjemní volné odpoledne nebo večer před spaním nejen romantickým duším, ale také čtenářům, kteří rádi přemýšlejí. Ti, kteří si potrpí na dějové zvraty a napětí, pravděpodobně sáhnou po knize jiného žánru.

Ukázka z knihy:

Jak to mohla udělat? Jak jen mohla? Zármutek, který pro Gretu cítí, nemá nic společného s její smrtí; matka a dcera ztratily jedna druhou už dlouho předtím, než ta žena s dokonalou stříbrnou trvalou odešla se svým ocelovým půvabem z pokoje za odpočívadlem. Smutek z vědomí, že se její matka rozhodla zatajit před ní tuto nesmírnou radost, se smísil s ryzím zármutkem. Greta pohlížela na populární hudbu jako na plíseň ve tváři civilizace, a co hůř, jako na pohromu pro budoucí život své dcery coby umělkyně. Petra zvolna klouže nehty nahoru a dolů po měkkém povrchu přehozu, vnímá sílu ve svých prstech.
„Jestli chceš být nejlepší, musíš cvičit opravdu každý den,“ řekla jí její matka a ona se tím nikdy neřídila.
Greta měla pravdu. Cvičení vás dovede k dokonalosti, ale kam dovedlo třicet let cvičení Petru? Dokonale smutné. Není si jistá, jak dlouho tam leží, ani kdy plán v její mysli začal nabývat svých obrysů.
Vstane, znovu si obuje boty a posbírá časopisy, které vytáhla ze staré skrýše. Kdo ví, třeba to Molly pobaví. Zahlédne svůj odraz v zrcadle nad malou poličkou s knihami a řadou Enid Blytonové. Vidí otce, jak se za ní ohlíží. Otec by nikdy nedal splněný sen do krabice a neschovával by ho jako provinilé tajemství.
(Pearsonová, Allison. Myslím, že tě miluju. Praha: XYZ, 2011, s. 240–241.)

Knihu Myslím, že tě miluju vydalo nakladatelství XYZ