Dva romány Josefa Jedličky

Recenze

Vytvořeno 5. 8. 2011 2:00

Autor: Martin Dolejský

V edici Česká knižnice nedávno vyšla kniha Josefa Jedličky, která konkrétně obsahuje dva romány s názvy Kde život náš je v půli se svou poutí a Krev není voda. Tento ne příliš známý autor (a neprávem zapomenutý) se tak po mnoha letech dostává na pulty českých obchodů. Čtenáři tak mají skvělou příležitost seznámit se s jeho dílem.

Josef Jedlička byl manželem spisovatelky Violy Fischerové. Po absolvování reálného gymnázia v Praze Jedlička studoval filozofii na FF UK. V roce 1948 byl z fakulty vyloučen. V letech 1953–68 žil v Litvínově. Zde se zrodila také jeho románová prvotina. Pracoval jako dělník, etnograf, učitel, vychovatel, televizní pracovník aj. Roku 1968 emigroval do SRN, kde působil v Mnichově jako redaktor rozhlasové stanice Svobodná Evropa, v níž soustředil svůj zájem o kulturně-filozofickou problematiku (napsal řadu rozhlasových esejů, byl iniciátorem rozhlasového esejistického cyklu Časové a nadčasové). Také v Československu ještě před odchodem do emigrace příležitostně spolupracoval s Československým rozhlasem, a to jako autor literárních pásem a rozhlasových her pro mládež.

Kde život náš je v půli se svou poutí je autorovou prvotinou. Za svůj život stačil vydat pouze dvě díla. Jeho přínos české literatuře je však velký. Je autorem i několika literárněvědných studií, které vyšly pod názvem České typy. Jeho druhé beletristické dílo Krev není voda vyšlo rok před jeho smrtí v roce 1989.

Kniha, nedávno vydaná v edici Česká knižnice, obsahuje dva různě dlouhé texty. Kde život náš je v půli se svou poutí je ten kratší a jeho vznik je datován lety 1954–1957. V tomto textu autor filozofuje a zamýšlí se nad svojí minulostí i nad minulostí celé společnosti. Jedná se o příběh, který postrádá nějaký pevný a celistvý děj. Střídají se tu příběhy několika osob, které jsou doplněny vzpomínkami autora. Je tu popisován proces šťastného budování socialismu na malém městě, a to konkrétně v Litvínově. Autor hledí do minulosti a popisuje své nadšení a nadšení svých přátel ze socialismu, kteří se stejně jako on podíleli na výstavbě nového systému. Próza se snaží odpovědět na otázku, jaký je smysl našeho života? Jako by říkala, že i život v době padesátých let je hoden důstojnosti. Autor se tak dokáže radovat i z malé zahrádky, která je před jeho dělnickým domečkem.

Na jedné straně je tu tedy vyprávění o radostném budování a na straně druhé se tu autor zmiňuje i o tématech v té době přísně tabuizovaných. Jde především o komunistické vězení nebo politické procesy. Autor lituje svých činů a vyznává se čtenáři ze svých „hříchů“. I samotné prostředí Litvínova v nás může vyvolávat myšlenky na to, jak je režim obludný. Dochází tam k drastickému ničení přírody a stavbě nových továrních hal. Autor často píše i v duchu dobových propagandistických článků. Tedy s nadšením. Jako protiklad k tomuto je jeho svědectví.

Druhý román této knihy je Krev není voda. Jedná se o románovou kroniku, kterou Josef Jedlička psal pro své děti (jak je uvedeno v úvodu knihy) a jde o zachycení asi sto padesáti let historie rodu. I když se jedná o kroniku, tak je tato kniha napínavá a má některé společné prvky s knihou první. Autor zde sestavil detailní historii rodiny, kterou založil na důkladné znalosti reálií.  

Knihu Kde život náš je v půli se svou poutí. Krev není voda vydalo nakladatelství Host