Tetička Julie a zneuznaný génius
- Recenze
- Vytvořeno 14. 4. 2011 2:00
- Autor: Hana Veselá
Píše se rok 1977 a Mario Vargas Llosa se přehoupl přes čtyřicátý rok svého života, života plného snů a velikých cílů bydlet v malé mansardě v Paříži a stát se spisovatelem. Kdo by kdy věřil, že se to jednoho dne onomu mladíkovi z dalekého Peru podaří? Nikdo mu skoro nevěřil a podporu v rodině hledal marně, až na některé výjimky, jakou byla mimo jiné i jeho tetička Julie, která ho doprovázela během jeho cesty za sny.
Dnes již světoznámý a uznávaný spisovatel Latinské Ameriky, který získal v loňském roce Nobelovu cenu za literaturu, se po několika svých prvních románech, kdy se mu plně otevřely dveře do spisovatelského světa, ohlíží, a tak trochu vzpomíná na své začátky ve svém autobiografickém románu Tetička Julie a zneuznaný génius.
Čtenář se setkává s Marouškem neboli Vargáskem, který studuje právo, ale sní odjet z Peru do Francie a stát se spisovatelem. Jeho rozvětvená rodina, a zejména jeho přísný otec, si jeho budoucnost malují zcela jinak. Všichni si myslí, že to dotáhne daleko, možná dokonce až na prezidenta (což Llosu jen o vlásek minulo). Mariův život se dělí převážně mezi jeho studia a práci v redakci rozhlasu, až do dne, kdy z Bolívie přijede jeho tetička Julie. Julie se zrovna rozvedla se svým manželem, a tak přijela za svou sestrou, Mariovou tetou, na krátký čas. Lidské řeči se šíří rychle, a tak všichni brzy vědí, že přijela nejen kvůli odpočinku, ale také hledat možného budoucího manžela. Kdo by se nadál, že mezi těmi všemi nápadníky bude také sotva osmnáctiletý Mario.
Román o lásce. Bezesporu. O lásce s překážkami, protože mezi dvěma hlavními protagonisty je nemalý věkový rozdíl, protože se jedná o rozvedenou ženu, protože podle místních zákonů není Mario ještě plnoletý a nemůže se oženit, a protože jsou oba dva chudí jak kostelní myš. Ale nebyl by to Llosa, kdyby zůstal pouze u jednoho příběhu a jedněch hrdinů. V každých sudých kapitolách se tak můžeme setkat s příběhy, které nám ukazují svět rádia a jeho fejetonů miláčka národa, Pedra Camacha. Tyto krátké povídky se odehrávají v Peru, ale zároveň jsou jakoby z jiného světa, protože v nich postupně reálná složka ztrácí převahu a jako v každém fiktivním příběhu, kde je všechno povoleno, i zde je všechno povoleno až do největších absurdností. Klást si otázky, co je vlastně absurdní, není naším cílem, takže necháme na zvážení každého ze čtenářů, o jaký typ povídek se jedná.
Je to tedy román o lásce? Román o parodii na masově oblíbené fejetony vysílané v rádiu? Román o hranicích a jejich překonávání? Možná je to jen jednoduše román o tom všem a hlavně o psaní a naplňování snů. Psaní v jeho rozličné formě jakožto cíle, snu, povolání, oddání sama sebe a také jakožto hry se slovy a s představivostí. Prostě hry na psaní díky psaní. A také je to román o snech a o tom, jak se nevzdávat, protože jak Mariovi řekl a radil jeho strýc Lucho, když zradí svůj sen stát se spisovatelem, zradí sám sebe a odsoudí se k nešťastnému životu. A pro nás, čtenáře, by to byla také velká škoda. Někdy se v málu skrývá moc a ve hře moudro. A tak vás nechávám, milí čtenáři, pohroužit se do snu jednoho velkého spisovatele a odcházím snít svůj vlastní…
Ukázka:
„Nedělej mi to ještě těžší, Vargásku. Vracím se do Bolívie, protože se o to přičinili tví příbuzní a protože ta láska mezi námi je nesmysl. Ty víš velice dobře, že se nemůžeme vzít.“
„Ale můžeme.“ (…) „Potřebujeme jenom starostu, který by nás oddal. Javier mi pomáhá. A Nancy už nám našla byteček v Miraflores. Není proč věšet hlavu.“ (str. 237)
Knihu Tetička Julie a zneuznaný génius vydalo nakladatelství Mladá fronta
Aktuality
-
Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě
V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit dvou živých rozhlasových vysílání.
Číst dál... -
Česká vlna nakladatelství Host
Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.
Číst dál...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...