Nezapomněli jsme na českou pohádku?

Pohádka je kouzelné slovo, při jehož vyřčení se malým dětem rozjasní oči a dospělým se připomenou krásné chvíle strávené nad knihou nebo filmem. Dnes máme pohádek jak máku, stačí si jen vybrat. Ale přiznejme si, nezapomněli jsme trochu na klasiky českých pohádek? Chtěla bych vám, čtenářům pohádek a zvláště rodičům, představit jednoho z důležitých tvořitelů pohádek Václava Tilleho, známějšího pod pseudonymem Václav Říha, a jeho knihu Dvanáct pohádek z onoho světa.

Už sám (víceslovný) název nám napovídá, že v knize objevíme dvanáct pohádek s (jak už to v pohádkách bývá) nadpřirozenou tématikou. Václav Říha se zaměřil na tématiku nebe a pekla. Ve vyprávěních se dva rozdílné světy střetávají; peklo, v jehož čele je většinou sám Lucifer a další představitelé čerti, a nebe, kde se objevuje Pan Ježíš nebo svatý Petr či anděl. V poslední pohádce se setkáváme s postavou zvanou Kmotra Smrt. Řekla bych, že autor naznačuje, že smrt nepatří ani do nebe ani do pekla, tudíž představuje takovou první „vstupenku“ na onen svět, tedy buď dolů, nebo nahoru.

Jelikož kniha vznikala na začátku dvacátého století, jazyk je poněkud jiný, než jsou dnešní děti zvyklé. Proto je třeba zdůraznit, že pojmům jako ovčák (pasák ovcí), čeládka, nebozez, krajánek či facír by nemusely rozumět a rodiče by měli být připraveni jim tato slovíčka vysvětlit.

Václav Říha pojal vyprávění pohádek jako cestu k ponaučení. Z pohádek se dozvídáme, že někdy i čert může posloužit a Pan Ježíš nebo svatý Petr má právo vykázat někoho z nebe. Z toho vyplývá, že peklo nepředstavuje jen zlo (jako např. v pohádkách J. Š. Kubína Když se čerti rojili) a nebe dobro, ale že se tyto „síly“ navzájem propojují, a co je hlavní – pomáhají si někdy prostřednictvím nenapravitelných skutků lidí. Ale abych se nezmiňovala jen o ponaučení, tak i zde se objevuje jistý typ humoru. V pohádce nazvané Ovčák se setkáváme s ovčákem, který potřeboval přelstít čerty a použil k tomu tři sta loket motouzu a živého zajíce:

Za chvíli čerti vyhlíželi z pekla, hrnuli se ven, a když viděli ovčáka, křičeli: „Co tu děláš? Proč ten tvůj učedník pobíhá s motouzem po naší louce?“ … Ovčák povídá: „Ach nic, mám tu postavit kostel, aby se ta pyšná dívka u vás měla kde zpovídat; támhle u kraje bude stát oltář, kolem něho rajská zahrada a sem k vratům dáme svaté pole.“ Čerti, jak slyšeli o kostele, letěli k Luciferovi, ten chromý křičí bez dechu: „Mistře, je zle, ten ovčák nám sem přišel stavět kostel, měřič už měří louku, inženýr ho popichuje, aby si pospíšil.“ (ŘÍHA, Václav. Dvanáct pohádek z onoho světa. Praha: Albatros, 1993.)

Co určitě potěší starší čtenáře a hlavně polaská jejich pohled, jsou knihou provázející ilustrace Josefa Lady. Můžeme je spatřit hned na titulní straně, kde nám svým vzhledem napovídají hlavní témata knížky – nebe a peklo. Kresby jsou v celostránkovém formátu barevné, ale i černobílé. Provází každou pohádku a souvisí s tématem, což je velice důležité pro přiblížení děje dítěti a jeho názornou ukázku. Poslední dobou se tato důležitá souvislost mezi textem (dějem) a obrázkem neslučuje, a to především v novějších knihách, což je podle mého názoru velká chyba. Čtenáře to může mást a odvádět od tématu knihy. 

Závěrem bych chtěla podotknout, že mně, dospělému čtenáři, se knížka líbila a bez váhání bych ji předčítala jak dospělým, tak i dětem. Tak neváhejte a skočte si pro ni do knihovny, nebo rovnou své ratolesti pořiďte tento dárek.