Klasické pohádky z jiného pohledu

Recenze

Vytvořeno 7. 5. 2012 2:00

Renata Petříčková a Michal Vaneček  opustili pověsti a báje z okolí Kutné Hory, odešli ze světa permoníků a skřítků a vypravili se do světa pohádek. Jeníček a Mařenka v knížce S Blbounem do říše pohádek nás zavedou k perníkové chaloupce, za Smolíčkem, k Sněhurce i dvanácti měsíčkům a k spoustě dalších pohádkových postav.

Na začátku jsou sourozenci s tátou v lese, sbírají borůvky a maliny, a tak trošku zabloudí. Dojdou až ke skále, ve které je tunel, když jím projdou, jako první potkají Červenou karkulku, která děsivě nadává na datla, co jí vždycky zbaští bábovku pro babičku. Je velmi rozzlobená, vyhubuje i oběma příchozím a zmizí v lese.

Jeníček s Mařenkou vůbec netuší, co se děje, tak postupují dál lesem a brzy narazí na podivné stvoření, které vypadá jako pták. Ale takového ptáka ještě nikdy neviděli. Neznámý se jim představí jako Blboun nejapný a vysvětlí jim, že se dostali do říše pohádek. Blboun se stane jejich průvodcem, zavede je nejdřív k domku babičky, kde se znovu uvidí s Červenou karkulkou, pak k perníkové chaloupce, kde poklábosí s ježibabou a zachrání čerta, až se obloukem vrátí od Smolíčka, Sněhurky a dvanácti měsíčků zase k ježibabě, která jim svěří perníkový klíček od pohádky. Cestou napravují různé neplechy a pomáhají, kde se dá.

Celá stavba příběhu silně evokuje seriál o Arabele: dva světy – lidský, v knížce je označen jako dospělý, což mi nepřijde příliš přesné, a pohádkový. Problémem je už začátek, protože Jeníček a Mařenka mají přijít z dospělého světa, přesto vyznívají jako hrdinové známé pohádky, jejichž táta dřevorubec kácí dřevo a oni s ním chodí na lesní plody.  Lesa se nebojí, znají ho jako své boty, ale každého hned napadne, proč nejsou ve škole, když jsou z toho dospělého, nepohádkového světa!

Po projití tunelem se ocitneme v pohádce, kde nic není tak, jak známe z knížek. Spousta báječných nápadů mne víc než pobavila. Třeba vlk nespolkne babičku, ale Babičku, proto musí na operaci k doktoru Myslivcovi, aby mu knihu ze žaludku vyndal.  To je mi velmi blízké, protože jako dítěti mi bylo líto vlka, ne sežrané babičky, liška od Budulínka zase dětem prozradí, že hrášek vůbec nejí, že tak jen prarodiče straší svého vnuka, aby aspoň trochu hrachu snědl. On by totiž jinak pořádal jen laskominy…

Veselých nápadů je habaděj, díky tomu, že všechny postavy mají lidské vlastnosti a lidské starosti, autoři stírají rozdíl mezi pohádkovým a lidským světem. Někde je to prima, jinde na škodu. Průvodce Blboun nejapný zdá se být jakýmsi Švejkem – do konce příhod se nedozvíme, zda svou natvrdlost jen předstírá, nebo zda si z ostatních střílí a tak si usnadňuje své živobytí mezi nadpřirozenými bytostmi. V každém případě se všude dobře nadlábne, někdy až moc! Proto nějak neumím určit, zda je postavou kladnou či zápornou – on prostě je!

Malým čtenářům se bude s Blbounem v říši pohádek asi líbit. Určitě se jim zalíbí i ilustrace Ondřeje Zahradníčka, které však pro mne jsou až příliš jako z Disney dílny. Příhody čtenáři rozhodně nudit nebudou, bohužel však jen v mnoha případech rozvinou to, co známe z knížky a seriálu Arabela scenáristy a spisovatele Miloše Macourka. Což ilustrace evokující filmové snímky jen dotvrzují.

Knihu S Blbounem do říše pohádek vydalo nakladatelství Fragment