Bludiště seznamů

Umberta Eca většina čtenářů zná jako prozaika, který napsal řadu románů. Kromě nejslavnějšího s názvem Jméno růže to je například rozsáhlá próza Baudolino, Foucaultovo kyvadlo či Ostrov včerejšího dne. Eco je však nejen prozaik, ale také medievista, sémiolog, filozof a odborník v oblasti masmédií. Napsal několik esejistických děl, v poslední době zaujal kritiky především Dějinami krásy a Dějinami ošklivosti, na něž navazuje i Bludiště seznamů.

Tato kniha zaujme každého již při prvním otevření. Text přehledně rozdělený do 21 kapitol provází na čtyř stech stránkách překrásné fotografie slavných i neznámých výtvarných děl různých směrů a z různých dob. Giuseppe Arcimboldo, Hieronymus Bosch, Salvador Dalí... a vedle nich citace z Rimbauda, Poea či Homéra. Co mají tito literáti a výtvarníci společného? Soupisy, výčty, katalogy... nebo jedním slovem seznamy. Pokud stále nevíte, co mám na mysli, vzpomeňte si na II. zpěv Íliady, kde slepý básník opěvuje velikost řeckého vojska. Zhruba tři sta padesát veršů zabírá popis lodí a jejich kapitánů. Dá se říci, že takovýto seznam není nijak ohraničen, neboť každý velitel lodi má pod sebou určitý počet mužů, nedozvíme se však nikde, kolik přesně. Stále musíme mít proto na paměti ono „a tak dále“, tedy jakési nekonečno. Sám autor přiznává, že i jeho kniha je jakýmsi výčtem, který není s to obsáhnout veškeré seznamy z oblasti historie literatury:

„V podstatě toto vyhledávání seznamů znamenalo nesmírně vzrušující zážitek, ani ne tak pro to, co se nám podařilo do knihy zařadit, jako pro to, co všechno jsme museli opomenout. Jinými slovy: také tato kniha musí končit formulí „a tak dále“.“ (U. Eco. Předmluva. In: Bludiště seznamů. Přel. J. Vacek. Praha: Argo, 2009, s. 7)

Člověk je výčty obklopen, aniž by si sám svou závislost na seznamech uvědomoval. Nemusíme se nyní omezovat pouze na seznamy v beletrii – vždyť každá odborná publikace obsahuje seznamy použité literatury, každý majitel pevné linky má doma telefonní seznam a všichni čeští uživatelé internetu znají vyhledávač Seznam.cz. Eco jako jeden z mála začal právě tyto seznamy studovat a své poznatky aplikovat i na ony seznamy literární. Běžný čtenář většinou tyto sáhodlouhé pasáže v knihách přeskakuje, a ani já nejsem v některých případech výjimkou. Je ale nutné si uvědomit, že autor tyto výčty do díla zahrnuje s nějakým úmyslem.

Někteří z vás již budou pátrat v paměti, jak je to s Ecovým známým kruhem – vždyť jeho intentio operis, auctoris et lectoris musí znát všichni, kteří se hlouběji zabývají teorií literatury. A máte pravdu: ani zde se nevyhneme otázce interpretace díla, neboť právě soupisy dokáží ve čtenáři vyvolat nevšední zážitek – onu závrať z nekonečna, která se dostaví pouze v případě, že ono nekonečno hledáme a že jej dokážeme dostatečně vychutnat. Eco opět hovoří o věcech, které nejsou literární vědě neznámé, avšak nahlíží na ně poprvé systematicky, kategorizuje je a popisuje na rovině teoretické. Nejedná se o nijak snadný úkol – vždyť ony seznamy jsou skutečným bludištěm, ze kterého jen málokteří dokáží nalézt východ. I samotná kniha může na čtenáře působit jako bludiště, v němž převažují interpretace konkrétních děl a ukázky z nich nad samotnou teorií seznamů. A pokud se po přečtení prvních kapitol zaradujete, že již znáte základní utřídění seznamů, záhy zjistíte, že Eco jednotlivé kategorie zavrhuje, zařazuje je do kategorií jiných a ty poté opět přehodnocuje... Nic není pevně dáno, nic nelze interpretovat jediným způsobem, jak jsme se přesvědčili již dříve nejen v Ecových odborných dílech, ale i v jeho románech. A čtenář je stále nucen opakovat onen pomyslný kruh, přepracovávat své závěry a vracet se k předchozím ukázkám, aby v nich nalezl další typy seznamů, excesů, gradací či forem.

Tuto skvělou publikaci, kterou vydalo nakladatelství Argo v překladu Lenky Kováčové, doporučuji všem, kteří stejně jako já obdivují dílo Umberta Eca a kteří chtějí projít oním bludištěm seznamů. Pouze malé upozornění pro ty, kteří zatím neměli v ruce žádnou knihu od tohoto autora: je velice snadné v jeho bludišti zabloudit, a to se netýká pouze této konkrétní publikace. Při četbě se nebojte vracet k předchozím kapitolám a příkladům, neboť kniha samotná je skvělým příkladem otevřených děl, která přímo volají po neustálém koloběhu čtení a interpretování.

Knihu Bludiště seznamů vydalo nakladatelství Argo.