Recenze: Odborná literatura

Recenze: Jaroslav Klokočník – Čínské pyramidy

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
kniha

Věděli jste, že v Čině je několik stovek pyramid? Umně skrytých, utajovaných a turisticky neprotěžovaných. Nedaleko některých jsou dokonce nápisy Vstup přísně zakázán. Některé jsou šířkou mohutnější, než největší egyptské. Některých, kdybyste s bagáží fotoaparátů a zásob okolo prošli, byste si ani nevšimli, protože jsou zadusané hlínou, zalesněné. Zkrátka dokonale neviditelné. Běžný pozorovatel by jim přisoudil prozaický název kopec. Prostě paráda. Zase kus lidské historie, okolo které by se mohlo křepčit.


knihaČlověk by očekával od knihy Čínské pyramidy skutečně vědecký přístup. Zkoumání, porovnávání, měření, výpočty, dohady, historii. Jaroslav Klokočník pracuje od roku 1972 jako vědec Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Zdá se to jako logická úvaha, že před čtenářem tedy leží opravdu erudované pojednání o fenoménu čínských pyramid. 

Na mnoha místech knihy se čtenář erudovaného pojednání i dočká. Jen občas do těžko vyslovitelných jmen čínských císařů a jejich manželek a milenek, kteří se jali pod pyramidami nalézt svůj klid, Jaroslav Klokočník pronáší věty jako: 

K této hrobce jsem se vydal od zaparkovaného auta zablácenou polní cestou kolem staveniště, kukuřičných polí a jakéhosi hřbitova, kde se cesta ztrácela. Zapadal jsem do bahna a nedostal jsem se ani k úpatí pyramidy, což mě rozčílilo, a tak jsme se přemístili dál. [1] 

Toliko popis pyramidy jedné z manželek dávného čínského potentáta Yuandiho, která se jmenovala Xiao Juan. Vskutku svérázný a ryze český výzkum (v dobrém slova smyslu, v takovém cimrmanovském, nikoliv hanlivém). Je-li někde bahno, nemá cenu se unavovat s odborným posudkem stavitelských dovedností dávno zaniklých říší. Notabene, když je všechen stavitelský um pošlapán, zadupán do hlíny a často i necitlivě zalesněn. 

Kniha je i přes výše uvedenou vsuvku důkladná, co se týká lokací jednotlivých pyramid (samozřejmě ne všech, v Číně jich je nepočítaně). Autor velmi důkladně lokalizoval umístění pyramid, ale nevěnoval se prakticky ničemu jinému. Neviděl, nebo spíše nehledal za pyramidami jejich význam, jejich historii, hleděl si jen zeměpisné šířky a délky a krofání o tom, kterak jel do Číny a kterak tam zlanařil čínskou studentku pro další výzkum (který následně v knize chybí, nebo je zmíněn jen jako sled několika fotografií). Což, učení páni mi prominou, ani zdaleka nestačí. Protože autor nehledal a nenabízel souvislosti. Jen popis několika málo pyramid. A to ani příliš pečlivý. 

Hlavním výzkumem Jaroslava Klokočníka bylo umístění pyramid dle světových stran a hlavně ve vztahu k vesmírným dějům. A narážel na očividné nesrovnalosti v porovnávání s mezoamerickými i egyptskými pyramidami, které reagovaly vždy na nebeskou klenbu. Na pohyb Slunce. Na pohyby hvězd. 

Čínské pyramidy takové nebyly. Po krátké úvaze Klokočník dochází ke zjištění, že čínské pyramidy byly stavěny s ohledem na prastaré učení feng-šuej. Čínskou prostorovou magii rozmístění předmětů, budov, existence. 

Zdálo se mi, jako kdyby s tímto zjištěním přestaly čínské pyramidy autora zajímat. Protože jeho koníčkem a náplní je astronomie a s ní související archeoastronomie. Tedy i fascinace egyptskými či jihoamerickými pyramidami, které skutečně s hvězdnou oblohou byly v úzké souvislosti. 

Autor pracoval převážně s programem Google Earth, kde si lze prohlédnout povrch celé Země z ptačí perspektivy. Díky tomuto programu se mu před očima otevřel svět Číny, svět, kde si pro pyramidy není vlastně ani kam odplivnout. Protože průběhem času se mnohé čínské pyramidy proměnily v kopce. Nikdo si jich nevšímal, nestaral se o ně, nebo je dokonce plánovitě zalesňoval, aby nebyly vidět. Protože prostě komunista a jeho prazvláštní pochody v chápání vlastní historie. Ovšem díky Google Earth i takové kopce lze průkazně označit za pyramidy. Pravidelný půdorys a jakási nevhodnost v prostoru. 

Autor se problematice přesto věnoval velmi povrchně. Lze vlastně seznat, že vypsal jen několik přesných lokací a několik pro našince nic neříkajících jmen císařů a jejich manželek a milenek. Nevěnoval se úžeji problematice pyramid v Číně. Nehledal, nezkoumal, nešťoural se v historii. Kniha mi přišla jako jedna velká poznámka pod čarou jistě krásné a poutavé knihy o čínských pyramidách, kterou ovšem doposud nikdo nenapsal. 

Ano, čínské pyramidy mají jeden velký problém. Jsou v Číně. A Čína doposud byla velmi tajnosnubná. Nedovolila, aby na její území vyjížděli zahraniční vědci a šťourali se v její historii. Ale jak sám autor v knize napsal – atmosféra se uvolňuje a Čína si začíná všímat, že její historie je skutečně obrovská a mocná, a začíná se ohlížet po tom, jak pyramidy zachránit a pro ten kšeft otevřít proudům turistů s fotoaparáty. V tom případě ovšem autor měl ještě pár let počkat a zkoumat, bádat. Pak teprve předložit knihu s názvem Čínské pyramidy. Poznámky pod čarou již má. Teď aby začal pracovat na samotné knize. 

KLOKOČNÍK, Jaroslav. Čínské pyramidy, Vyd. 1, Praha. Academia, 2015,112 s. ISBN 978-80-200-2494-7 

[1] tamtéž, str. 56

Soutěže

Aktuality

  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  
  • Země skrytých úsměvů

    Kniha Země skrytých úsměvů přináší 30 povídek 30 současných českých spisovatelů, spjatých s Podzimním knižním veletrhem v Havlíčkově Brodě + navíc texty tří již nežijících autorů. Povídky jsou žánrově i tematicky pestré, zrovna tak jako je pestrá současná česká literatura.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení