Ondřej Suchý: Úsměvy z historie pražské zoo

Recenze

Vytvořeno 26. 7. 2011 2:00

Autor: Renata Petříčková

Úžasná a krásná Zita Kabátová s lvíčetem v náručí na titulní straně a navíc vše v nádherné staromilské úpravě. Na první pohled knížka působí tak, že v ní najdete čtení pro příjemné chvilky vzpomínání a utápění se ve starých dobrých časech.  Je to tak…

Pojďte se se mnou utápět v nostalgii, pro mě to bylo nadmíru příjemné topení. Pravda, pro mě by to bylo ještě hezčí s horkým čajem a v teplých péřových peřinách s pruhy, ale budiž, máme léto, staré časy lze oživit i za teplého počasí.

Předmluvu obstaral Mgr. Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha, a kromě víry, že máme před sebou příjemné a netradiční čtení, nás potěší i výtečnou, skoro až průkazovou fotografií s gorilou v pozadí.

Hezké kapitoly, a to i pro oko

Každou kapitolu začíná nějaká citace písně (Suchý, Molavcová, Mládek, Nohavica, Werich, …), která příjemně naladí na nadcházející čtení. Zaujala mě část, která začíná slovy ze hry Osel a stín z dílny Voskovce a Wericha. A o  tom oslovi je celá jedna kapitola. Budeme řešit, jestli to byl Bobík nebo Bubi, každopádně je zvláštní, že i sami autoři v tomto tak nějak tápali. Oslík však měl velmi herecké manýry, a protože neměl svého vodiče, dokonce i zájezdní představení bojkotoval. Nebo se dozvíte o tom, že v roce 1934 dostala zoologická zahrada v Praze od Vlasty Buriana dva lachtany. A co se dělo poté… Výstřižků a citací z tehdejšího denního tisku tu najdete víc a nádherně dokreslují celou atmosféru čtiva.

Fotografie osvěží ducha i oko

Stejně tak jako dobové fotografie, ty jsou naprosto skvělé a budete se v nich kochat.  I když třeba ty z filmování pana Tau jsou už trošku novější v kontextu těch s panem Werichem nebo Zitou Kabátovou a na ty já mám takovou skrytou „úchylku“. Takže tento postřeh, že množství prastarých fotografií je ku prospěchu, berte s rezervou. Dozvíte se také, že tu také své prožila Petra Černocká, Pavlína Filipovská nebo Jiřina Jirásková. A pánové Šimek a Grossman se tu také podivují slonům či žirafám, a to už v barevných barvách, a v jejich povídání zavzpomínáme na časopis Sedmička. Kde že loňské sněhy jsou…

Známé osobnosti zažily se zvířaty různé historky a já  mohu říci, že je to opravdu oddechové čtení pro chvilky, kdy máte chuť na něco, co není prudce atraktivní, ale staromilské a příjemné svou minulostí.

Závěr nám osvěží pořádná nálož vtipů s tématikou zvířecí a zoologickou. A úplně nakonec se podíváme na vchod do zoologické zahrady, ke kterému právě přijíždí prastarý motocykl s reklamou na zoologickou zahradu.