Medailonky: Medailonky autorů

Albert Camus

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
albert camus

Právě dnes uplynulo padesát let od úmrtí jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů francouzského existencionalismu, Alberta Camuho. Tento spisovatel, dramatik, esejista, žurnalista a také filosof si bezesporu zaslouží alespoň krátkou připomínku o svém bohatém, avšak krátkém životě neutuchajícího humanisty.

 

Albert Camus se narodil 7. listopadu roku 1913 jako druhorozený syn v alžírské rodině bývalých francouzských kolonistů. Jeho otec Lucien Auguste Camus odchází roku 1914 do války a už se nikdy nevrátí. Malý Albert otce zná jen z fotografií. Po smrti svého manžela se Albertova matka Hélène odstěhuje ke své rodině, kde dominuje a vládne přísnou rukou její matka. Malý Albert prožije dětství v chudých podmínkách.

albert camusUž jako malý se Albert Camus zamiluje do fotbalu a vyznamená se hlavně jako brankář. Bohužel je u něj objevena tuberkulóza, a proto musí opustit fotbal na vrcholové úrovni, přesto zůstane jeho věrným obdivovatelem a fanouškem. Sportovní duch, myšlenky fair play a bratrství můžeme vidět v celém jeho literárním díle. Na střední škole si všimnou jeho schopností a inteligence a i přes neustálé finanční problémy Albert Camus vystuduje filosofii na Vysoké škole v Alžiru.

Jeho osobní život je zejména poznamenán dvěma manželstvími. Jako mladý se ožení se Simone Hié roku 1934. Manželství však vydrží pouhé dva roky jak z důvodu neustálých mimomanželských vztahů z obou stran, tak kvůli Simonině drogové závislosti. Podruhé se Camus ožení roku 1940 s francouzskou pianistkou Francine Faure, s kterou se jim narodí krásná dvojčata Catherine a Jean.
V roce 1935 zakládá Albert Camus v Alžíru Divadlo práce (Théâtre du Travail), které později přejmenuje na Týmové divadlo (Théâtre de l’Équipe). Divadlo zažije nemalý úspěch po celé čtyři roky, potom však Camus odchází i se svou ženou Francine do Francie a začne pracovat jako novinář. I když je Camus přesvědčením pacifista, během druhé světové války spolupracuje s hnutím Odporu proti Nacistům.

Významné jsou také jeho styky a spolupráce s komunisty. Albert Camus se zařadil do řad komunistické strany již roku 1935, protože se domníval, že toto hnutí může pomoci k dosažení rovnoprávnosti mezi Alžířany a Evropany. Dva roky nato však byl označen za trockistu a ze strany vyloučen. Přesto měl mezi komunisty stále hodně známých a přátel, mimo jiné také Jeana-Paula Sartra. Svými neustálými kritickými postoji a stanovisky proti této filosofii postupně všechny své kamarády ztratil, a to včetně Jeana- Paula Sartra.

Albert Camus se kvůli svému pacifistickému přesvědčení nedokázal více angažovat v Alžírské válce, což mu bylo později také často vyčítáno ze strany alžírských obyvatel. Celý tento konflikt byl pro něj hlavně osobní otázkou týkající se jeho rodné země a na druhou stranu byl přece jenom Francouz. Nikdy ale nepřestal doufat, že by Arabové a Francouzi nemohli žít společně.

Albert Camus začne publikovat během druhé světové války. Mezi prvními a nejdůležitějšími díly bychom měli uvést zejména Cizince (1942) a Mýtus o Sisyfovi (1942). Dále bychom mohli zmínit ještě mnohé další, jako třeba divadelní hru Caligula (1938), romány Mor (1947) a nebo Pád (1957), za který obdržel Nobelovu cenu za literaturu v roce 1957.

I když bývá označován za představitele francouzského existencionalismu, sám sebe spíše charakterizoval jako autora absurdní literatury. A proč zrovna absurdní? Podle Alberta Camuho se pocit absurdna v člověku rodí z bezsmysluplné lidské situace dané naší smrtí. A jak z absurdní situace vyváznout?  Absurdní člověk nemůže dát smysl svému život tím, že bude plánovat a stavět před sebe cíle, aby uvěřil, že se život dá řídit, protože nepředvídatelnost smrti všechno vrací zase zpátky na začátek. Absurdní člověk tak vlastně nemá budoucnost, ale pouze přítomný okamžik.

Je možné se z takové bezsmyslné situace vysvobodit sebevraždou, tedy určit si vlastní smrt? Albert sebevraždu popírá, protože by se tak přidal na stranu nihilistů a nic by nemělo žádnou cenu. I když jsme uzavřeni ve světě, který naším životům žádný smysl nepřidělil, protože smrt může přijít kdykoli, máme ještě možnost dodat našemu životu smysl tím, že budeme jednat. Hlavním bodem Camuho filosofie je tedy lidský skutek a revolta.

Život Alberta Camuho skončil tragicky 4. ledna 1960 při autonehodě, způsobené podle všeho prasklou pneumatikou a vysokou rychlostí.


Čtěte také:

Albert Camus a jeho Mor


Soutěže

Aktuality

  • Vyhlášení cen za českou detektivní literaturu

    Cena Jiřího Marka pro nejlepší detektivku vydanou v roce 2017 putuje k Vilému Křížkovi za historický příběh Smrt má vůni inkoustu (nakladatelství Mystery Press).

    Číst dál...  
  • 100 let, 100 knih

    Oslavy stého výročí republiky jsou za námi. Alespoň v Brně, kde se ve dnech 26. května – 17. června 2018 konal festival Re:publika. Brněnské výstaviště v těchto dnech ožilo nebývalým množstvím akcí, kromě klasických výstav prezentujících různé obory si tu mohli návštěvníci zajít na koncert, taneční party, přednášku nebo autorské čtení. A právě na literární sekci se podíváme blíže.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení