Medailonky: Medailonky autorů
Albert Camus
- Medailonky
- Vytvořeno 4. 1. 2010 1:00
- Autor: Hana Veselá
Právě dnes uplynulo padesát let od úmrtí jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů francouzského existencionalismu, Alberta Camuho. Tento spisovatel, dramatik, esejista, žurnalista a také filosof si bezesporu zaslouží alespoň krátkou připomínku o svém bohatém, avšak krátkém životě neutuchajícího humanisty.
Albert Camus se narodil 7. listopadu roku 1913 jako druhorozený syn v alžírské rodině bývalých francouzských kolonistů. Jeho otec Lucien Auguste Camus odchází roku 1914 do války a už se nikdy nevrátí. Malý Albert otce zná jen z fotografií. Po smrti svého manžela se Albertova matka Hélène odstěhuje ke své rodině, kde dominuje a vládne přísnou rukou její matka. Malý Albert prožije dětství v chudých podmínkách.
Už jako malý se Albert Camus zamiluje do fotbalu a vyznamená se hlavně jako brankář. Bohužel je u něj objevena tuberkulóza, a proto musí opustit fotbal na vrcholové úrovni, přesto zůstane jeho věrným obdivovatelem a fanouškem. Sportovní duch, myšlenky fair play a bratrství můžeme vidět v celém jeho literárním díle. Na střední škole si všimnou jeho schopností a inteligence a i přes neustálé finanční problémy Albert Camus vystuduje filosofii na Vysoké škole v Alžiru.
Jeho osobní život je zejména poznamenán dvěma manželstvími. Jako mladý se ožení se Simone Hié roku 1934. Manželství však vydrží pouhé dva roky jak z důvodu neustálých mimomanželských vztahů z obou stran, tak kvůli Simonině drogové závislosti. Podruhé se Camus ožení roku 1940 s francouzskou pianistkou Francine Faure, s kterou se jim narodí krásná dvojčata Catherine a Jean.
Už jako malý se Albert Camus zamiluje do fotbalu a vyznamená se hlavně jako brankář. Bohužel je u něj objevena tuberkulóza, a proto musí opustit fotbal na vrcholové úrovni, přesto zůstane jeho věrným obdivovatelem a fanouškem. Sportovní duch, myšlenky fair play a bratrství můžeme vidět v celém jeho literárním díle. Na střední škole si všimnou jeho schopností a inteligence a i přes neustálé finanční problémy Albert Camus vystuduje filosofii na Vysoké škole v Alžiru.Jeho osobní život je zejména poznamenán dvěma manželstvími. Jako mladý se ožení se Simone Hié roku 1934. Manželství však vydrží pouhé dva roky jak z důvodu neustálých mimomanželských vztahů z obou stran, tak kvůli Simonině drogové závislosti. Podruhé se Camus ožení roku 1940 s francouzskou pianistkou Francine Faure, s kterou se jim narodí krásná dvojčata Catherine a Jean.
V roce 1935 zakládá Albert Camus v Alžíru Divadlo práce (Théâtre du Travail), které později přejmenuje na Týmové divadlo (Théâtre de l’Équipe). Divadlo zažije nemalý úspěch po celé čtyři roky, potom však Camus odchází i se svou ženou Francine do Francie a začne pracovat jako novinář. I když je Camus přesvědčením pacifista, během druhé světové války spolupracuje s hnutím Odporu proti Nacistům.
Významné jsou také jeho styky a spolupráce s komunisty. Albert Camus se zařadil do řad komunistické strany již roku 1935, protože se domníval, že toto hnutí může pomoci k dosažení rovnoprávnosti mezi Alžířany a Evropany. Dva roky nato však byl označen za trockistu a ze strany vyloučen. Přesto měl mezi komunisty stále hodně známých a přátel, mimo jiné také Jeana-Paula Sartra. Svými neustálými kritickými postoji a stanovisky proti této filosofii postupně všechny své kamarády ztratil, a to včetně Jeana- Paula Sartra.
Albert Camus se kvůli svému pacifistickému přesvědčení nedokázal více angažovat v Alžírské válce, což mu bylo později také často vyčítáno ze strany alžírských obyvatel. Celý tento konflikt byl pro něj hlavně osobní otázkou týkající se jeho rodné země a na druhou stranu byl přece jenom Francouz. Nikdy ale nepřestal doufat, že by Arabové a Francouzi nemohli žít společně.
Albert Camus začne publikovat během druhé světové války. Mezi prvními a nejdůležitějšími díly bychom měli uvést zejména Cizince (1942) a Mýtus o Sisyfovi (1942). Dále bychom mohli zmínit ještě mnohé další, jako třeba divadelní hru Caligula (1938), romány Mor (1947) a nebo Pád (1957), za který obdržel Nobelovu cenu za literaturu v roce 1957.
I když bývá označován za představitele francouzského existencionalismu, sám sebe spíše charakterizoval jako autora absurdní literatury. A proč zrovna absurdní? Podle Alberta Camuho se pocit absurdna v člověku rodí z bezsmysluplné lidské situace dané naší smrtí. A jak z absurdní situace vyváznout? Absurdní člověk nemůže dát smysl svému život tím, že bude plánovat a stavět před sebe cíle, aby uvěřil, že se život dá řídit, protože nepředvídatelnost smrti všechno vrací zase zpátky na začátek. Absurdní člověk tak vlastně nemá budoucnost, ale pouze přítomný okamžik.
Je možné se z takové bezsmyslné situace vysvobodit sebevraždou, tedy určit si vlastní smrt? Albert sebevraždu popírá, protože by se tak přidal na stranu nihilistů a nic by nemělo žádnou cenu. I když jsme uzavřeni ve světě, který naším životům žádný smysl nepřidělil, protože smrt může přijít kdykoli, máme ještě možnost dodat našemu životu smysl tím, že budeme jednat. Hlavním bodem Camuho filosofie je tedy lidský skutek a revolta.
Život Alberta Camuho skončil tragicky 4. ledna 1960 při autonehodě, způsobené podle všeho prasklou pneumatikou a vysokou rychlostí.
Čtěte také:
Albert Camus a jeho Mor
Významné jsou také jeho styky a spolupráce s komunisty. Albert Camus se zařadil do řad komunistické strany již roku 1935, protože se domníval, že toto hnutí může pomoci k dosažení rovnoprávnosti mezi Alžířany a Evropany. Dva roky nato však byl označen za trockistu a ze strany vyloučen. Přesto měl mezi komunisty stále hodně známých a přátel, mimo jiné také Jeana-Paula Sartra. Svými neustálými kritickými postoji a stanovisky proti této filosofii postupně všechny své kamarády ztratil, a to včetně Jeana- Paula Sartra.
Albert Camus se kvůli svému pacifistickému přesvědčení nedokázal více angažovat v Alžírské válce, což mu bylo později také často vyčítáno ze strany alžírských obyvatel. Celý tento konflikt byl pro něj hlavně osobní otázkou týkající se jeho rodné země a na druhou stranu byl přece jenom Francouz. Nikdy ale nepřestal doufat, že by Arabové a Francouzi nemohli žít společně.
Albert Camus začne publikovat během druhé světové války. Mezi prvními a nejdůležitějšími díly bychom měli uvést zejména Cizince (1942) a Mýtus o Sisyfovi (1942). Dále bychom mohli zmínit ještě mnohé další, jako třeba divadelní hru Caligula (1938), romány Mor (1947) a nebo Pád (1957), za který obdržel Nobelovu cenu za literaturu v roce 1957.
I když bývá označován za představitele francouzského existencionalismu, sám sebe spíše charakterizoval jako autora absurdní literatury. A proč zrovna absurdní? Podle Alberta Camuho se pocit absurdna v člověku rodí z bezsmysluplné lidské situace dané naší smrtí. A jak z absurdní situace vyváznout? Absurdní člověk nemůže dát smysl svému život tím, že bude plánovat a stavět před sebe cíle, aby uvěřil, že se život dá řídit, protože nepředvídatelnost smrti všechno vrací zase zpátky na začátek. Absurdní člověk tak vlastně nemá budoucnost, ale pouze přítomný okamžik.
Je možné se z takové bezsmyslné situace vysvobodit sebevraždou, tedy určit si vlastní smrt? Albert sebevraždu popírá, protože by se tak přidal na stranu nihilistů a nic by nemělo žádnou cenu. I když jsme uzavřeni ve světě, který naším životům žádný smysl nepřidělil, protože smrt může přijít kdykoli, máme ještě možnost dodat našemu životu smysl tím, že budeme jednat. Hlavním bodem Camuho filosofie je tedy lidský skutek a revolta.
Život Alberta Camuho skončil tragicky 4. ledna 1960 při autonehodě, způsobené podle všeho prasklou pneumatikou a vysokou rychlostí.
Čtěte také:
Albert Camus a jeho Mor
Přidat komentář
Nejčtenější články
Soutěže
Aktuality
-
Krátká přestávka
Vážení čtenáři,
čas prázdnin a dovolených je tady, léto, i když to občas tak nevypadá, také. Po roce různých omezení si někteří z nás konečně alespoň trochu užijí cestování, třeba jen v rámci naší republiky. Bylo by zbytečné zdůrazňovat, že i u nás jsou krásná místa. V této souvislosti mi dovolte vyhlásit krátkou přestávku ve zveřejňování recenzí, které pro vás už řadu let pravidelně připravujeme. Doufám, že nás po prázdninách čeká mnoho dalších krásných knih, které budou stát za zmínku, a hlavně že se podaří uskutečnit akce, které jsou s literaturou spojené, jako jsou třeba knižní veletrh v Havlíčkově Brodě či Svět knihy.
Těším se na opětovné shledání a vámi a věřím, že i přes tuto - určitě krátkou - odmlku nám zachováte svou přízeň. Přeji vám všem - čtenářům i redaktorům - krásné léto plné zážitků.
Jiří Lojín
Šéfredakor
-
Paseka se stěhuje do Karlína
Po dvaceti letech na pražských Vinohradech započne nakladatelství Paseka novou etapu v Karlíně. Nový majitel Laichterova domu, kde Paseka sídlila od roku 2000, má s prostorem plány, které nejsou slučitelné s běžným provozem nakladatelství. V redakci Paseky v ulici Vítkova již nebude možné vyzvedávat internetové objednávky, ale kromě stávajícího Vinohradského knihkupectví bude od 5. května výdejním místem také oblíbené karlínské knihkupectví Přístav.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Závěr dračí trilogie
Podle mě Elena ještě žije, protože žádné pokračování by se nepsalo bez hlavní hrdinky. Za 2. By jste ... -
Kronika zániku Evropy (1984 – 2054)
Děkuji za Váš názor, je to zajímavé téma k zamyšlení.Zmiňo vanou recenzi si ráda přečtu. Mějte se ... -
Alois a Vilém Mrštíkové – Maryša
moc dlouhé ,ale dobré ,ale sere mě že sme se otom učily kurva -
Kronika zániku Evropy (1984 – 2054)
K chybám ve Vondruškových textech ještě jednou doporučuji tuto recenzi: Kreuz P., Popularizace s ... -
Kronika zániku Evropy (1984 – 2054)
Děkuji za věcnou a slušnou odpověď. Vondruškova odborná publikační činnost je prakticky výhradně ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
To je přesně o tom, že dítě si vychováváte především vy a ne že škola tu práci udělá za vás. -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Kdysi byl problém takřka opačný. Nnazpaměť ani tak ne, dobový kontext vysvětlen.. ovšem nadiktován ... -
Realismus
Super stránka - krásně vysvětleno. Dávám velký obdiv. -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
A promiňte mi pravopisné chyby. Měl bych si najít lepší čas na odpovídání.. -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Povinná četba je zlo. Knížky, které se mi opravdu líbili a které jsem projel víckrát, nikdy nebyly v ...
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
