
Život a dílo Franze Kafky
- Medailonky
- Vytvořeno 16. 5. 2009 2:00
- Autor: Marta Šimečková

Tento německý spisovatel se narodil 3. července 1883 v Praze. Byl nejstarším synem židovského obchodníka, proto žil na hranici ghetta. Na přání svého otce vystudoval v Praze práva na německé univerzitě, kde promoval v roce 1906. Za studií se spřátelil s Maxem Brodem, Franzem Werfelem a dalšími židovskými intelektuály. Byl zaměstnán v Dělnické úrazové pojišťovně. Tehdy začal jeho „hrozný podvojný život“ (z deníkového záznamu z roku 1911) – vedle úředních spisů vznikaly povídky a románové pokusy po večerech a nocích, kde se objevují se náměty z jeho zaměstnání.
Patřil tehdy do okruhu pražských německých spisovatelů, ale stýkal se i s představiteli české kultury, přičemž hovořil česky. Přesto po konci Rakouska-Uherska zažíval krizi – jako Němec musel neustále myslet na to, že je ve svém domově cizincem. Mileně Jesenské v dopise napsal: „Ty máš svou vlast.“ Kvůli tuberkulóze často pobýval v sanatoriích a odešel předčasně do penze. Zemřel v Kierlingu 3. června 1924.
Kafkův jazyk je velice určitý – používá jednoduché věty i složitá souvětí, která jsou propracována do nejmenšího detailu. Časté jsou dlouhé, několikastránkové odstavce.
Ovlivněn svou rodinou (napjatý vztah s otcem) a nevydařenými zasnoubeními (s Felice Bauerovou, Julií Vohryzkovou), trpěl pocity vnitřního sváru, touhy po něčem, čeho není schopen dosáhnout.

Kafka vydal pouze několik povídek (Rozjímání, Ortel, Venkovský lékař, V kárném táboře a Umělec v hladovění). Z těchto kratších próz je nejznámější Popis jednoho zápasu (1904) a Proměna (1912).
Z románu Nezvěstný (známý i pod názvem Amerika, 1927) vydal jen první kapitolu nazvanou Topič.
Román Proces (1914-15) předjímá události pozdějšího fašistického a komunistického teroru; hrdina, Josef K., je souzen za zločin, který nespáchal, přijímá však svou metafyzickou vinu.
V románu Zámek (1922) zachycuje Kafka pokus vyděděnce začlenit se do společnosti; tato cesta vede pouze přes zámek, ale zámeckou byrokracii nelze překonat. Významný dokument Kafkova života i jeho doby představují dopisy (Mileně, Felicii, Ottle a rodině) a deníky.
Zdroj obrázků: Wikipedia.org
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře
Jinak nezbývá než věřit v K.-ovu svéprávnost, a uznat jeho právo spálit svá díla (tedy pokud je nepovažoval za dokonalá). Kdyby byl každý autor takto sebekritický, ušetřilo by se jistě spoustu zbytečného papíru.
Jinak Bauerová byla Felice a nikoliv Felicie (ale to je snad jen překlep
Jinak děkuji za upozornění na chybu ve jméně Felice Bauerové, korektorka zřejmě aktivně opravila toto antroponymum, přestože bylo napsáno správně