
Michael Cunningham – ne/obyčejné životy ne/obyčejných lidí
- Medailonky
- Vytvořeno 15. 8. 2014 3:00
- Autor: Jana Křepelová

„Žijeme svoje životy, děláme to, co děláme, a pak jdeme spát – jak je to prosté a obyčejné!“ Tato věta z asi nejznámějšího Cunninghamova románu Hodiny vystihuje všechna jeho dosavadní díla. Hrdinové a hrdinky v jeho knihách vystupují jako individuality, které jen chtějí žít svůj život a touží po pochopení ostatních lidí.
Michael Cunningham je žijící americký romanopisec, který si svými díly již dávno vydobyl místo na literárním nebi.
Psát začal již za studií v Iowě, kde časopisecky publikoval své povídky. Jeho románovým debutem byla kniha Golden States (Zlaté státy), která vyšla v roce 1984 bez většího ohlasu čtenářů. Úspěch se dostavil až s druhým románem, Home at the End of the World (Domov na konci světa), který vyšel v roce 1990 a dočkal se také filmového zpracování. Asi nejznámějším románem Michaela Cunninghama je však dílo inspirované Virginií Woolfovou a její knihou Paní Dallowayová, Hours (Hodiny), které vyšlo v roce 1998 a bylo oceněno Pulitzerovou cenou v kategorii próza. Tento román se také dočkal filmového zpracování. Mezi další Cunninghamova díla, která vyšla (nebo v případě posledního jmenovaného teprve vyjde) v češtině jsou: Tělo a krev, Vzorové dny, Za soumraku a Sněhová královna.
Cunningham dokáže mistrně vystihnout vnitřní světy svých postav, jejich nejniternější pohnutky, sny a myšlenky. Na jednu stranu každý jeho hrdina žije klasický rodinný život, ať už v podobě matky, otce, manželky, manžela, dcery, syna, bratra nebo sestry, a vždy se od něj požaduje určitý druh chování, určitý standard v rozhodování. Ale nikdy nikdo přesně neodpovídá představám svého okolí. To je případ právě Cunninghamových hrdinů. Vždy nějak vybočují, chtějí se vymanit z konvencí, anebo se naopak nepřirozeně překonávají, aby do požadovaných konvencí zapadli.
Často vnitřně zápasí s vlastním já, aby vyhověli alespoň svým vlastním představám o životě. To je případ Laury z románu Hodiny, která se celou svou bytostí chce upnout k tomu, že miluje svého syna a dítě, které čeká, ale zároveň touží po tom, skončit svůj život sebevraždou. Nebo Constantina z knihy Tělo a krev, který si jde za svým americkým snem a nepřipouští si, že by to neměl být také sen celé jeho rodiny.Co ještě spojuje všechny knihy Michaela Cunninghama? Je to téma homosexuality a gayů. Sám autor je homosexuálně orientován a své zkušenosti a představy promítá také do svých knih. Jeho homosexuální hrdinové se setkávají s kladným, ale také se záporným přijetím svého okolí i veřejnosti. Ale každý z nich je velikou osobností a pro čtenáře nezapomenutelnou postavou.
Knihy Michaela Cunninghama jsou napínavé, plné vášní a životních zvratů. Detailně propracované postavy si mezi čtenáři určitě najdou své obdivovatele i nepřátele. Pokud sáhnete po jeho knize, určitě vyhledáte další. Stojí za to to zkusit.
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...