Medailonky: Medailonky autorů

Legenda jménem Zdeněk Rotrekl

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
muz

Koukám do svého barokního zrcadla na sebe a za sebe a mám pořád dojem neuvěřitelnosti a neověřitelnosti svého života, který si pravděpodobně někdo vymyslel, kdybych ho neměl vepsaný v duši a v hmotných kostech. Ten Někdo musel být převeliký tvůrce – spisovatel, jenomže to nezáleželo jenom na Něm. Záleželo v prvé řadě na mé svobodné, nepodplatitelné a skrznaskrz nekonformní vůli, rozhodování a rozhodnutí, a já jsem volil a zvolil tak, že se vším, tedy se sebou samým, vrcholně souhlasím.



knihaZdeněk Rotrekl, katolicky orientovaný básník, prozaik, esejista, publicista, scenárista, literární historik a kritik, se narodil 1. října 1920 v Brně na Údolní ulici. Jeho otcem byl Tomáš Rotrekl, který pracoval jako zahradník a sadař a z něhož se později stal zámožný obchodník se semeny a zahradnickými potřebami. Pro zajímavost, založil v Brně první semenářský závod.

Rotrekl o svém rodném městě, kde dodnes žije, říká následující: Na Moravě se vyskytuje mé rodné město Brno, které se mně rozpadá před očima, a které člověk musí mít rád už právě pro tu ošklivost.

V letech 1931 až 1940 studoval gymnázium v Brně. Po maturitě se snažil vyhýbat totálnímu nasazení pobyty v různých sanatoriích. V roce 1943 byl totálně nasazen do brněnské Maschinenfabrik Jergl. Z „totaleinsatzu“ ovšem uprchl a do konce války se skrýval, neboť byl udaný jako sabotér hrdinného úsilí Říše, což se v té době rovnalo trestu smrti. Po roce 1943 se Rotrekl podílel také na protinacistickém odboji.

20. listopadu 1944 byl Rotreklův rodný dům na Údolní poničen náletem, jako reakci na tuto událost napsal báseň Údolní (sbírka Nezděné město):
Řešeto prsteny obouchvíle –
půl lodi plující čvrt podpopelný
stožár zděný

Opouzdřený neurputný koňadří křik –
Kanoucí dým vzlínání k sekyrám –
Zábnoucí ramínka košilek –
Neuhádneš boky ani světlé
vlasy vytrysklé z laní
před prvním honem
Ale uhádneš sesuvný dům
sesuvné zřítelnice listů řeřišnice
vyzáblých předjarních náhod
V rozbláceném mrazu papoušků Na teď
A napotom řešeto
děravou lejtu a beznohého čápa

A zcela vyzděný požár blan


V lednu roku 1945 se Zdeněk Rotrekl stal nejmladším členem Syndikátu československých spisovatelů, byl také členem výboru Moravského kola spisovatelů (1947 – 1948) a zástupcem Sdružení katolických spisovatelů a publicistů v Brně (1946 – 1948), které pod vedením básníka Jana Zahradníčka vydávalo časopis Akord.

Rotrekl rovněž spolupracoval s okruhem kolem Akordu (J. Čep, J. Deml, M. Dvořák, B. Fučík, Fr. Daniel Merh, J. Vašica aj.). V následujícím úryvku vysvětluje, jak se seznámil s Janem Zahradníčkem: Po roce 1945 propukla v tomto Československu permanentní kampaň proti spisovatelům našeho životního, katolického stylu, proti Zahradníčkovi, Čepovi, Kalistovi atd. Jako šestadvacetiletý jsem povstal, zabušil pěstmi do stolu, napsal obhajobu a najednou mně povídá dnes již zemřelý dr. Banzet: Básník Jan Zahradníček by vás chtěl poznat.

V roce 1945 se Rotrekl zapsal ke studiu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Konkrétně se rozhodl pro studium historie, filozofie, sanskrtu a dějin umění. Po únoru 1948 byl však z politických důvodů diskriminován. V roce 1948 Akční výbor Filozofické fakulty Rotreklovi v dopise vyjádřil politickou nedůvěru, bylo mu zakázáno navštěvovat fakultu, stýkat se s dalšími studenty a vykonat státnice.

1. března 1948 byl navíc vyloučen ze Syndikátu československých spisovatelů pro nepřátelský poměr k lidově demokratickému zřízení a Sovětskému svazu. V tomto roce byla rovněž v sazbě v Kroměříži rozmetána jeho sbírka Žalmy a byl mu vrácen rukopis sbírky Pěvec florentský.

14. dubna 1949 byl Rotrekl zatčen. Ve vykonstruovaném tajném procesu s brněnskými vysokoškoláky dne 17. listopadu 1949 mu byl udělen trest smrti, který byl později změněn na doživotí. Zdeněk Rotrekl říká: S tou konopnou šňůrou jsem chodil drahný čas, než k mému překvapení, v rámci tehdejšího humanismu (já tomu říkám český folklor), byl změněný na doživotní žalář.

Zdeněk Rotrekl strávil více než 13 let v Borech, Leopoldově a uranových dolech Bytíz u Příbrami. Rotrekl v Borech mimo jiné seděl s dalším českým významným básníkem – Josefem Palivcem, manželem sestry bratří Čapků Heleny a autorem sbírek Pečetní prsten a Naslouchání. Během Rotreklova věznění vznikla v exilu edice pojmenovaná po jeho druhé sbírce veršů s názvem Kamenný erb. Tuto edici řídil Antonín Kratochvil.

Jak se Zdeněk Rotrekl staví ke svému věznění? Jak sám říká, existují ti, kterým jsem svobodu „venku“ daroval, zaplatil za to tou konopnou šňůrou a těmi lety, víte, já to všechno beru sportovně, nikdo nemá sám sebe brát – po čas – vážně. (…) Tvrdím, že jsem vlastně neobyčejně šťastný člověk. Kde jinde bych se setkal s tolika generály (velící generál pražského povstání Kutlvašr, generál Přikryl, který byl shozen do Slovenského národního povstání, generál Mrázek, vojenský atašé v Moskvě aj.) a plukovníky, s tolika biskupy a všemi opaty (Anastáz Opasek), s tolika ministry, poslanci a básníky než v Leopoldově?

10. května 1962 (3 měsíce po matčině smrti) byl Rotrekl propuštěn na amnestii s desetiletým podmínečným trestem. Začal pracovat jako dělník – osvětlovač brněnských výkopů. V roce 1963 se oženil se zdravotní sestrou Marii Kočicovou, o rok později se jim narodil syn Zdeněk Tomáš.

V roce 1968 byl Rotrekl občansky rehabilitován, promoval na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně. Stal se zakládajícím členem sdružení politických vězňů K231. Od června 1968 do prosince 1969 působil jako kulturní redaktor čtrnáctideníku Obroda (tento list byl násilně zastaven). V roce 1971 odešel do invalidního důchodu.

Perzekuce na konci 70. let 20. století postihla i Rotreklovu rodinu: manželce bylo přiděleno podřadné místo v nemocnici, synu Zdeňkovi zamezeno maturitní dálkové studium.

Za normalizace byl intenzivně činný v několika disidentských skupinách, a to v okruhu kolem Václava Havla a Ludvíka Vaculíka, v katolickém disentu kolem P. Josefa Zvěřiny nebo v brněnském okruhu univerzitního profesoru Milana Jelínka.

Za normalizace publikoval v samizdatových časopisech Obsah, Kritický sborník, Křesťanské obzory; v exilových časopisech Svědectví v Paříži, Rozmluvy v Londýně, Studie v Římě, Čtení na léto – Listy v Kolíně nad Rýnem; v exilových nakladatelstvích Křesťanská akademie v Římě, Poezie mimo domov a Opus bonum v Mnichově, 68 Publishers v Torontu; a v domácích ineditních edicích Petlice, Expedice, Česká expedice.

Stal se zakládajícím signatářem Manifestu Hnutí za občanskou svobodu (1988), v němž byl poprvé vysloven požadavek zrušení vedoucí úlohy KSČ.

Na jaře roku1989 obnovil vydávání měsíčníku Akord. Navíc stejně jako v období Pražského jara i ve dnech po 17. listopadu 1989 často veřejně vystupoval s projevy a přednáškami (na náměstí Svobody, v aule Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, auly Vysokého učení technického aj.).

V roce 1990 se stal zakládajícím členem Syndikátu českých novinářů a Obce moravskoslezských spisovatelů. 19. září 1990 byl plně rehabilitován Krajských soudem v Brně. Od 1994 je členem Českého centra Mezinárodního Pen-klubu.

Za svou tvorbu Zdeněk Rotrekl získal řadu významných ocenění jako například Řád TGM, Řád sv. Cyrila a Metoděje, Cenu K. H. Borovského, Cenu Jana Zahradníčka a Státní cenu za literaturu.

S dílem a odkazem Zdeňka Rotrekla se detailněji seznámíte v mém dalším příspěvku.

Použitá literatura:
Rotrekl, Z.: Skrytá tvář české literatury. Brno: Blok 1993.
Kožmín, Z. – Trávníček, J.: Na tvrdém loži z psího vína. Brno: Books 1998. s. 349 – 351.
Med, J.: Spisovatelé ve stínu. Praha: Portál 2004. s. 139 – 141.
Rotrekl, Z.: Nezděné město (Spisy 1). Brno: Atlantis 2001.

 

Soutěže

Aktuality

  • Beseda s Alenou Mornštajnovou v malebném Českém Krumlově

    29. května 2018 se konala beseda a autorské čtení české spisovatelky Aleny Mornštajnové. Příjemný večer si její čtenáři užili v prostorách kavárny Egon Schiele Art Centrum, kde se sešli nad kávou i vínem.

    Číst dál...  
  • Crwecon – Komiksový festival 2018

    Ano, už po třinácté tu máme nejstarší český komiksový festival – Crwecon! Nový ročník se koná v sobotu 9. 6. – a abychom překonali smolnou třináctku, rozhodli jsme se akci udělat zase o něco větší a zajímavější!

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení