Medailonky: Medailonky autorů

Durasová a její milenci

1 1 1 1 1 (0 hlasů)

Francouzská spisovatelka Marguerite Durasová je známá svými mileneckými poměry s muži. Nemusíte se bát, nemíním se snažit pátrat po tom, kolik jich bylo a o koho šlo. V tomto článku nás bude zajímat pouze jeden – ten nejsilnější a nejosudovější. A to i z toho důvodu, že o něm Durasová ve svých románech zanechala více než jednu stopu.



Když roku 1950 vyšel román Hráz proti Pacifiku, chybělo Durasové jen málo, aby získala prestižní literární cenu bratří Goncourtů. Román nesl autobiografické prvky a týkal se zejména její matky a nesmyslného boje, který vedla několik let, aby zachránila rodinné jmění, jež tak špatně investovala. Durasové trvalo dalších 34 let, aby se vrátila k příběhu svého dětství a dokázala jej odhalit až do konce. Čekala na smrt své rodiny, protože dříve by měla strach přiznat pravdu o svém milostném vztahu k Číňanovi, který prožila těsně před odjezdem z Indočíny do Francie. Na základě svého prvního milostného dobrodružství Marguerite postupně odkryla celý příběh rodiny Donnadieuových. Za román Milenec z roku 1984 již obdržela cenu bratří Goncourtů.

V nadpisu článku se zmiňuji o milencích. Určitě se ptáte, kdo jsou ti další. Další milenec se jmenuje Milenec ze severní Číny (1991). Ano, další Číňan. Jedná se však o stejný příběh, stejného Číňana, ale přesto se jedná o jiný pohled na její milostný poměr. Okamžitě vás napadá otázka, proč vlastně další „stejný“ román. Důvod je jednoduchý. Marguerite Durasová spolupracovala často s filmem a psala scénáře ke svým románům. Ihned po svém vydání získal Milenec pozitivní ohlasy nejen u kritiků, ale také v řadách běžných čtenářů – vydání bylo neuvěřitelně rychle vyprodáno. A z Milence se v krátké době stala klasika. Takový úspěch samozřejmě vybízel ke zfilmování. Durasová měla v té době bohužel opětovné problémy s alkoholem a musela podstoupit léčbu, takže se nemohla podílet na dokončení scénáře. Durasové však tento velice osobní příběh vzali a natočili jej nakonec bez ní. Film shledala obscénní a příběh pro ni ztratil svou čistotu a důstojnost. Film se objevil na plátnech stejného roku jako první vydání knihy Milenec ze severní Číny, kterou napsala, protože se nemohla vyrovnat s filmovým odcizením příběhu.

Jací jsou tedy milenci Marguerite Durasové a jaký je v nich rozdíl?

V Milenci některé muže vztah malé bílé dívenky a čínského milence odpuzoval. Říkají, že buď přeskakují stránky, nebo zavírají oči. Při čtení zavírají oči. Milenec, to je pro ně ona zběsilá rodina, promenády, přívoz, je to Saigon „by night“ a celá ta koloniální kutálka. Ale ne malá běloška a čínský milenec. U většiny ostatních však dvojice z Milence naopak vyvolává nečekanou touhu vyvěrající z lůna věků, z lůna mužů, touhu po incestu, znásilnění. Pro mě ta malá bílá dívenka, která si vykračuje do města, jako by šla do školy, která jde po rozlehlé třídě brázděné tramvajemi, po tržištích, po černých chodnících světa za oním mužem, za oním služebným závazkem, který má ke svému milenci, pro mě je ta dívenka svobodná volností, kterou jsem já poztrácela. (Durasová, Marguerite. Hmatatelný život. Praha: ANNO 1994. s. 38–39.)

Oba dva romány jsou příběhy o vášnivé, spalující lásce, o zoufalství, o bolesti a o svobodě. Jsou zde uvedeny všechny prameny, ze kterých Durasová později čerpala ve své literární tvorbě. Nejedná se však zcela o dva totožné romány. Milenec jen jakoby naznačuje a ukazuje a Milenec ze severní Číny přímo označuje. Základní linie obou příběhů je stejná: Mladá patnáctiletá dívka žije společně s matkou a dvěma bratry. Matka skoro slepě zbožňuje svého nejstaršího syna, ale dvě mladší děti přehlíží. Starší bratr nahání Marguerite svou krutostí hrůzu, mladšího a naivně dětského mateřsky miluje. Celá rodina se nachází v politováníhodné finanční situaci. Jednoho dne dívka potkává staršího čínského muže, který je velice bohatý, on se do ní zamiluje a mají spolu milostný poměr. Bohužel jim osud nepřeje, situace je příliš složitá, protože je dělí nespočet věcí: rasa, věk, kultura, ekonomická situace apod. Nakonec mladá dívka odjíždí a opouští nejen svou rodnou zemi, ale také svou první lásku.

Základní rozdíl spočívá ve stylu. Milenec je napsán jako souhrn vzpomínek. Každá vzpomínka je oddělena od té další prázdným řádkem a následuje pak další, která nemusí ani nutně nějak s předchozí souviset. Autorka skáče z období svého dospívání a dětství, do doby smrti své matky a obou bratrů, období druhé světové války, poukazuje také na spojitosti se svými dřívějšími romány. Jde o autorčinu osobní zpověď. Překvapující je, že v celém románě není udržena ich-forma vyprávění. Naopak, Durasová se distancuje od svého mladšího já a mluví o něm v er-formě. Je to „mladá dívka“, a nikoli „já“. Tento odstup od hlavní malé hrdinky jí určitě usnadňuje, aby čtenářům napsala svůj příběh. Text Milence je také charakteristický absencí přímé řeči, takže uvozovky zde najdeme jen výjimečně. Jde opravdu o proud vzpomínek obsahující polopřímou řeč, ale nikoli přímou. Poslední důležitý bod týkající se Milence je absence citů mladé dívky ke svému milenci. Ty se objeví až na konci, když jsou odloučeni a když si dívka uvědomuje, že Číňana milovala. Jde o knihu nevysloveného slova, kde spočívá to nejdůležitější.

Naopak Milenec ze severní Číny je napsán jako scénář pro film nebo divadelní hra. Je to jeden dlouhý rozhovor, kde je popis utlumen skoro na minimum. V tomto případě tedy převládá přímá řeč. Durasová se stále distancuje od postavy malé dívenky, ale nechává ji více mluvit a nezatajuje. Slova jsou vyřčena a čtenář ví o dívčiných citech. Také postava milence je zde vykreslena daleko v jiných barvách. V Milenci jej staví do opozice k silnému bílému muži, a to i co se týče fyzické stránky, kterého představují její bratři, ze kterých má Číňan strach. Milenec z Milence ze severní Číny je více mužný a sebejistý muž na úrovni a její bratři jej spíš dokážou pobavit.

Kterého milence byste si vybrali? Já dávám stoprocentně přednost tomu prvnímu, a to hlavně pro jeho poetičnost. A co vy?

 

Soutěže

Aktuality

  • Svět knihy po dvacáté čtvrté očima mladého knihomola

    Svět knihy – to je mezinárodní knižní veletrh a literární festival, který si nenechá uniknout žádný milovník literatury. Festival se každoročně odehrává v prostorách a v přilehlém okolí pražského holešovického výstaviště. Letošní 24. ročník odstartoval ve čtvrtek 10. května a trval až do nedělního odpoledne. Za symbolických 120 korun jste se mohli ponořit do světa knih a komiksů.

    Číst dál...  
  • Bohatý komiksový program přilákal na Svět knihy rekordní počet návštěvníků

    Veletrh Svět knihy se letos nesl ve znamení komiksu, a i díky bohatému programu, který připravili komiksoví nakladatelé, přilákal rekordních 46 000 návštěvníků. „Tohle spojení prostě zafungovalo. Připravili jsme akce, přednášky a spousty novinek, sotva jsme stíhali stánek zásobovat,“ říká Jiří Pavlovský z největšího komiksového nakladatelství CREW. „Vznikaly i spontánní srazy komiksových fanoušků a na naprosté většině našich akcí bylo plno.“

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení