Živí mrtví 7: Ticho před bouří

Komiksy

Vytvořeno 29. 3. 2013 2:00

Autor: Marek Babinec

Myslím, že tato kniha ani nemohla mít výstižnější název. Po zdařilém útěku z Woodbury, který naší skupině přeživších přinesl několik bolestných zážitku a bezesných nocí, se zdá, že se život v opevněném vězení vrací k normálu. Teda, samozřejmě v rámci možností. Kolem plotů se pořád potuluje spousta hladových nemrtvých, ale zahrádka začala nést plody, za mřížemi je bezpečno, a když je dost šťávy do generátoru, člověk se rád podívá i na nějaký ten film. Dokonce ani svatba není nemožná. Jenže nic nemusí být tak, jak se na první pohled zdá. Můžete se tvářit, že se nic neděje. Dokonce si i něco sám sobě namlouvat, ale tyto sebeklamy jsou jako bolavý zub a dřív nebo později, budete muset k zubaři.

Stejně tak Rick a jeho společnici mohou sami sobě namlouvat, že všechno bude lepší, že je Woodbury už za nimi a že guvernér je už možná mrtvý. Jenže bez ohledu na to, jak moc by to chtěli zapomenout, zůstává faktem skutečnost, že pouze několik kilometrů od nich se nachází městečko plné lidí, kteří je převyšují jak počtem, tak palebnou silou, ví o nich a vzhledem k předchozí konfrontaci je jen otázkou času, kdy po nich půjdou. Rick si to samozřejmě uvědomuje, a i když nechce své lidi zbytečně děsit, je potřeba se na případnou válku pořádně připravit.

Scénárista Robert Kirkman se dává tentokrát pořádně na čas a nikam nespěchá. Zaměřuje se hlavně na prohlubování charakterů a odkrývání niterních tajemství postav, nebo jejich trápení. A i když se ani tento díl neobejde bez nějaké té akce, nemá v tomto dílu tolik prostoru. Takže čtenáři, kteří očekávají hlavně krvavou řežbu, budou asi docela zklamaní. Ale Kirkman ví moc dobře, co dělá. Nejprve čtenáře ukolébá prosluněnými dny a chvilkami pohody a vzápětí mu dá takovou facku, že čtenář ani netuší, odkud přišla. Takže ani tentokrát si nemůžete být jistí, kdo se dožije dalšího dne a pokud jste si již vytvořili vztah k některým postavám, připravte se na to, že se s nimi už možná nesetkáte. Navíc se Kirkmanovi daří v celé knize, i přes klidné chvilky, udržovat neurčitý pocit neklidu, který roste s každou další otočenou stránkou.

Pokud jde o kresbu, Charlie Adlard nikdy nepatřil mezi typický mainstream, ale myslím, že se hodně zlepšil. Jeho kresba je čím dál tím víc propracovanější. Skvělou práci odvádí i Cliff Rathburn, který má na starost stínování. Jsou dobře sehraní a jejich společná práce má výrazný vliv na temnou atmosféru celé knihy. Myslím, že se s Kirkmanem dopracovali k symbióze, kdy jde kresba ruku v ruce se scénářem, navzájem se podporují a tvoří celek, který bych se nebál nazvat výrazným stylem.

Jak už jsem řekl na začátku, kniha ani nemohla mít více výstižný název. Ticho před bouří bývá tichem neklidným. Vzduch je těžký, nikde neuslyšíte ani hlásek a všechny živé tvory v přírodě si zalezou do děr a doufají, že po bouři budou pořád naživu. A čtenářům této série doporučuji to samé. Bouře, která se blíží vás smete, pokud na ni nebudete dostatečně připravení. 

Knihu Živí mrtví 7: Ticho před bouří vydalo nakladatelství Crew