Komiksy

Bujení extrémů

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
abstrakce

V grafické románu amerického tvůrce Jasona Lutese Berlín se dostáváme do období Výmarské republiky. Tak se nazývala perioda německého národa nastalá po prohrané První světové válce, kdy ze sebe setřásl jho císařství, a trvala až do nástupu nacistů k moci, jenž se uskutečnil v roce 1933 uvedením Hitlera tehdejším presidentem a bývalým polním maršálem Hindenburgem do úřadu říšského kancléře.



knihaLutes rozvíjí svůj příběh všední každodennosti v několika nepřímo prolínajících se rovinách. Ústřední protagonisté, jimž tyto dějové linky přináleží, tvoří de facto kulisu doby jako takové, neb právě o ní se dá konstatovat, že je meritem vyprávění spadající do éry, jež předcházela zatím jedné z největších katastrof v lidských dějinách, jakou Druhá světová válka bezesporu byla. Důležitý prvek pak zde představuje fanatismus, jehož motivy vzniku se dají snadno přenést i na naši současnost. Pojítkem nám je globální krize. Nejistota stran pracovního místa, vysoká nezaměstnanost a zoufalství ženou prosté lidi do náruče všehoschopných dogmatiků, kteří jim sice naslibují hory doly, ale ve skutečnosti jim nejde o nic jiného, než o moc. Jsou to nemocní psychopaté, jednotlivci těžící z nepřízně osudu. Materiální nedostatek se promítá do nitra člověka, pročež následuje dominový efekt. Chtě nechtě se necháváme ovlivňovat podprahovými impulsy, přičemž za nitky tahá nevelká banda nadnárodních kapitalistických kreatur. V podstatě by se dalo konstatovat, že se minulost opakuje – jen v modifikovaných variantách.

V knize první nazvané Město kamene stojí proti sobě komunisté a nacionalisté. Obě skupiny mají stejný cíl – práci a střechu nad hlavou. I v současném Řecku jsou matky nuceny vzdávat se svých potomků, protože je nejsou s to uživit. Tady si je však nutno uvědomit, že za vším nynějším, ale i tehdejším, lidským neštěstím stojí konkrétní osoby a instituce a to sice politici a poté finančníci. Pseudověda zvaná ekonomie z nás učinila tabulku s grafy. Z jejich pohledu nejsme živí, necítíme, nemyslíme, ale plníme pouze jedinou úlohu a to je úloha čísel ve statistikách a prognózách. Minimálně jsme na tom podobně jako nevolníci. Ale spíš se k přirovnání hodí otrokářský řád, jenž byl také podmíněn demokracií (míním antické Řecko). Ta však jakoby nebyla pro každého, nýbrž jen pro úzkou vrstvu majetných. Dřív existovaly okovy ze železa, nyní konzum podmíněný zbožštěním peněz. Kdo je nemá, ten si nezaslouží žít.

V Berlínu ale nejde samozřejmě jen o ideologie. Lutes využívá poměrně symbolistní jazyk stavící na archetypech a četných klišé, kdy je dobro ustavičně podrobováno zlem. Setkáme se kupříkladu s rodinou, kdy matka s dcerou odejdou ke komunistům, zatímco otec se synem rozšíří řady jednotek SA, které společně s policií rozhánějí pokojnou a nenásilnou demonstraci „rudé lůzy.“ Lutesovu symboliku dokresluje samotné vyústění první části jeho comicsového opusu a to sice smrtí a souběžně s tím početím nového života.

Na závěr bych chtěl podotknout, že Lutes disponuje výtečnou kresbou. Na zadním přebalu se lze dočíst, že se poučil u evropské tradice, ale o tom už svědčí i samotné téma, v němž nenalezneme žádné Supermany, či jiné entity s nadlidskými schopnostmi, nýbrž dochází ke konfrontaci toho, co každý z nás, byť v odlišné podobě, zná ze svého vlastního života.

„Ta vlajka lže, Heinzi. Komouši tvrděj, že bojujou za dělníky, ale ve skutečnosti bojujou za Židy, chápeš?
A Židi zas jen chtěj nadělat z nás všech otroky. Ale tady o komouších neříkej nic špatnýho, jo? Až se tě kamarádi zeptaj, na jaký jsi straně, tak odpověz, že jsi poctivej, pravej Němec!“
(Lutes, J. Berlín: Město kamene. Přel. V. Janiš. BB art: Praha 2012, s. 82-83)

Knihu Berlín: Město kamene vydalo nakladatelství BB art

 

Soutěže

Aktuality

  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  
  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení