Dějiny literatury

Americký civilismus za oceánem i v Evropě

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
kniha 100x100
Civilní nebo také civilizační poezie vznikla jako jediná na americké půdě. Na přelomu 19. a 20. století už některým moderním autorům dochází s dekadencí a symbolismem dech. Chtějí literaturu oprostit od věčné negace, kterou ji zásobila hlavně dekadence. Civilismus má sice své kořeny ve Spojených státech, ale našel si své příznivce i mezi evropskými autory.

 

Civilismus reaguje na technický pokrok a rozvoj civilizace. Autoři oslavují lidskou práci a dovednost. Obdivují schopnost tvořit a měnit svět. V básních často hovoří o pracujících obyčejných lidech, u nichž dále vyzdvihují přátelství a solidaritu. Tématem prací se stává každodenní život, předměty běžného užívání. Básníci užívají vznešený řečnický styl, který se ale často dostává do rozporu s daným tématem. Pro civilismus je charakteristický volný verš, kterému chybí rytmus a rým.

Poezie vyvíjející se civilizace je klidná a optimistická. Za její předchůdce můžeme označit naturalistický román z prostředí velkoměsta, kterému se věnoval Emile Zola, a dále také vědeckofantastickou literaturu, kterou zastupovaly knihy Julese Verna.

Hlavním představitelem civilismu je i jeho největší propagátor Walt Whitman. On sám tvořil na konci 19. století (zemřel v r. 1892). Věřil v pokrok lidstva a jeho tvorba působila velice demokraticky. České čtenářské veřejnosti představil Whitmana poprvé Jaroslav Vrchlický.

Americký spisovatel je oceňován především díky sbírce Stébla trávy, na které pracoval od poloviny 19. století až do své smrti. Sám ji vydal v malém nákladu a až následující století ocenilo skoro čtyři sta netradičních textů. Najdeme tu mnoho různých motivů. Symbolické odkazy jsou například v básni Zpěv silnice a v jiném textu se zase objevují sekery jako symbol lidských činů. Kromě práce tu autor oslavuje přírodu, život, svět i samotného člověka. Kromě toho, že psal volným veršem, používal také mnoho symbolů, metafor a to vše umocnil zvolacími větami. V básni Slyším Ameriku zpívat se jedná o oslavu lidské práce, kde zpěv vyjadřuje fyzickou námahu. V dalším textu Zpěv radosti, pocházejícím také ze souboru Stébla trávy, vyjadřuje typický optimismus a radost ze života. Objevují se zde zvolání typu: „Ó radostné toulání přes pole a stráně!; Ó vytvořit nejjásavější zpěv!“.

Kromě slavné sbírky je Whitman také autorem eseje Vyhlídky demokracie z roku 1871. Ani v této práci ho neopouští víra v dobrotu člověka. V roce 1882 ještě napsal kriticky laděné prózy z válečného prostředí Příkladné dny. Svou tvorbou ovlivnil Whitman celou moderní literaturu, především poezii. Dnes je Walt Whitman pokládán za jednoho z největších amerických básníků všech dob.

Ve Spojených státech na Whitmana nejvýrazněji navázal Carl Sandburg, který se sice už neproslavil jako jeho předchůdce, ale posunul snahy civilismu o kousek dál. Jeho tvorba velkou částí spadá do 20. století (zemřel v r. 1967). Ve svých básnických sbírkách se věnuje tempu amerického velkoměsta, dokumentuje další technický rozvoj a fakticky ho popisuje. O tom všem hovoří soubory Chicagské básně, Ocel a dým nebo Ano, lid!. V roce 1959 u nás vyšel výbor Dobré jitro, Ameriko, kde Sandburg dokázal nově rozlišit povinnosti a zájmy dělníka oproti jeho nadřízeným. Ti se podle autora snaží dělníků zmocnit a zneužít je.

Jedním z hlavních evropských pokračovatelů Whitmanovy civilní poezie byl Belgičan Emile Verhaeren. Ten zase dokázal ve svém díle zdůraznit rozmach lidstva jako takového. Zaměřil se na dynamičtější prvky civilního života – rachot strojů, skřípot železa, sirény, hluk vlaků a zvuk průmyslového města. Tyto znaky najdeme zejména ve sbírkách Chapadlovitá města, Změtené síly a Mnohonásobný lesk.

Českým propagátorem civilních idejí se stal Stanislav Kostka Neumann. Chtěl literaturu ušetřit dalších dekadentních výlevů a naopak ji obohatit o kladné stránky obyčejného života a pracovitosti. Neumann se snažil také proměnit básnický jazyk a doplnil ho o nové technické výrazy. Samotný volný verš chtěl dále využít i k jiným účelům, a tak všechny své požadavky sjednotil do jedné části Almanachu na rok 1914. Za jeho vznikem stáli i další literáti jako Karel Čapek, Otakar Theer a kritici Otokar Fischer a Arne Novák.

Civilismu nejvíce odpovídá jeho básnická sbírka Nové zpěvy, která mohla být vydána až v roce 1918. Neumann ji později ještě přepracoval. Skládá se ze tří oddílů: Zpěvy drátů, Zpěvy z hlomozu a Zpěvy z ticha. Hlavním tématem se tu stává soukromý i veřejný život člověka a důsledky civilizačních procesů. V tomto směru bylo také neobvyklé Neumannovo užívání slov z oboru žurnalistiky, techniky a práce.

Poezie rozvíjející se civilizace se často vyznačovala gesty, zvoláními, patosem a monumentalitou. To vše ji odlišovalo od zbylé tehdejší poezie. Dnes je patrné, že civilismus měl především vliv na vývoj futurismu. Italský literární směr od něj během druhé světové války převzal mnoho motivů. Ačkoli nebyl civilismus považován za velký a dlouhodobý fenomén, ukázal cestu dalším moderním básníkům a proslavil Walta Whitmana.


Použitá literatura:
Svozil B. Česká literatura ve zkratce 3. Knižní klub, Praha, 2000.
Milička K. Od realismu po modernu. Baronet, Praha, 2002.
Vlašín Š. Slovník literárních směrů a skupin. Orbis, Praha, 1977.

Aktuality

  • 7. ročník festivalu HorrorCon

    Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.

    Číst dál...  
  • Duna potřetí

    Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení