Dějiny literatury

Dětský svět Ivy Procházkové

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
iva prochazkova 100x100
Iva Procházková je mimořádnou postavou českého písemnictví pro děti a mládež. Žánrově patří její díla k příběhové próze ze života dětí, což je próza, která seznamuje děti se základními modely lidských vztahů a napomáhá jim orientovat se ve světě. Její knihy však obsahují také znaky pohádky, iniciačního románu, realistického vyprávění s tajemstvím, někdy dokonce až dobrodružného příběhu s kriminální zápletkou. Píše pro děti i pro dospělé, prózu i dramata, obrací se k českým i německým čtenářům. Její knihy pro děti jsou ceněny nejen literárními badateli, ale třeba i německými zdravotníky a pedagogy.

 

Ve svých knihách těží z literárního rodinného zázemí (otec a sestra byli aktivní literáti), ze zkušeností s dvojím kulturním kontextem a využívá také svou citlivost pro potřeby a vnímání současného dítěte. Většinu jejích děl charakterizuje promyšlenost děje, expresivita, půvab jazyka a propojování prvků realistického popisu a odkazů k nadpřirozenu. Základní stavební kameny jejích próz tvoří znalost dětského světa, trvalá potřeba provokovat čtenáře k otázkám až existenciálního charakteru a jazykový cit.

Texty Ivy Procházkové v sobě nesou snahu směrovat dítě k nezávislosti, obsahují touhu po poznání a odhalení neznámého, vycházejí z potřeby člověka milovat někoho, oceňují, když se člověk umí smát, radovat se. Její dětští hrdinové procházejí zkouškami, zaznamenávají životní zkušenost a mají jakoby dvojí totožnost. V každém z nich je něco běžného, všedního, ale zároveň něco jedinečného, neopakovatelného, překvapivého. Zažívají doteky zázraku (jako je třeba láska), okamžiky prozření, které se dějí ve snu i v každodenní realitě. Dospělí jsou chápaví, neodsuzují je a mají je rádi, aniž by od nich něco vyžadovali. Tento prostor naplněný láskou dítěti umožňuje, aby samo poznalo, kam patří.

Společný základ jejích próz bychom mohli nazvat hledáním identity. Patří k těm autorům, kteří se ve své tvorbě vyrovnávají s problémem identity, a to bez ohledu na to, zda je hlavní postavou dítě nebo dospělý. Krize identity může nastat po narození, kdy dítě nikam nepatří, v dětství, pokud by chyběla rovnováha mezi citovou náklonností k matce a pocitem ochrany ze strany otce, nebo může pramenit i z narušených vztahů, z nezájmu příbuzných. Pocitem samoty a odcizení může trpět člověk bez ohledu na věk. Cesta k nalezení identity vede přes individuální jednání, přes konkrétní čin. V příbězích se často odráží spíše otázka, čím člověk je, než kdo je. U každého člověka je pak důležitý proces proměn a především sebepoznávání, pomocí něhož najde sama sebe.

Pro nalézání a potvrzování identity je rozhodující domov. Ten má rozdílné podoby, ale vždy stejné významy – je zdrojem lásky, péče, starostlivosti a bezpečí. Důležitou roli hrají rodiče, respektive osoby, které jsou schopny dát dítěti lásku a zázemí. Ve středu domova stojí žena, která kolem sebe vytváří atmosféru hřejivého tepla a je zdrojem pochopení, bezpečí a lásky. Autorka klade důraz na to, že není důležitý přepych a vybavení domova, ale atmosféra a prostředí, které lidé vytvářejí.

Důležitou roli v jejích prózách hraje také význam cesty, která je zastoupena v několika symbolických rovinách. Jednak jde o cestu v běžném významu, jednak se cestou míní literární obraz, figura nebo téma. V prvním případě je krajina součástí reálných představ, podruhé je obrazným vyjádřením a má nadčasový základ. Děti jsou jako v pohádkách na cestu vyslány, jsou k ní přinuceny proti své vůli, nebo se vydávají samy na cestu. Pokud se děti vydají na cestu samy, je tento motiv spjatý spíše s poutí, s hledáním vlastní identity, s potřebou nalézt řešení.

Významnou složkou je vyprávění, které koresponduje s touhou člověka hledat souvislosti individuálního jednání v průběhu času. Pomáhá rozplétat souvislosti, díky kterým je člověk schopen uchovávat určité zkušenosti, rozpoznávat lidské problémy, charaktery a vztahy, začleňovat se do lidské společnosti a přitom zůstávat sám sebou. Identita dětí je u Ivy Procházkové potvrzována v komunikaci s druhými, v povídání a naslouchání. Osobní vypravěč se střídá s vypravěčem přímým i vypravěčem autorským, přičemž je respektován dětský aspekt.

Její knihy pro děti si rádi přečtou i dospělí čtenáři. Osobní angažovanost a snaha zdokonalovat texty po stránce formální i obsahové zařazují díla Ivy Procházkové k tomu nejlepšímu, co aktuálně existuje ve zdejším dětském písemnictví.


Zdroj fotografie: ivaprochazkova.com (foto Karel Kestner)


Čtěte také:

Dětský svět Ivy Procházkové








Komentáře   

 
Dr.Jiří Viewegh
0 Hledám mailový kontakt...Dr.Jiří Viewegh 2015-04-10 06:50
...k paní spisovatelce jako věkový vrstevník jejího otce Jana Procházky
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Dr.Jiří Viewegh
0 Hledám mailový kontakt...Dr.Jiří Viewegh 2015-04-10 06:53
na můj mail:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Soutěže

Aktuality

  • Svět knihy po dvacáté čtvrté očima mladého knihomola

    Svět knihy – to je mezinárodní knižní veletrh a literární festival, který si nenechá uniknout žádný milovník literatury.  Festival se každoročně odehrává v prostorách a v přilehlém okolí pražského holešovského výstaviště. Letošní 24. ročník odstartoval ve čtvrtek 10. května a trval až do nedělního odpoledne. Za symbolických 120 korun jste se mohli ponořit do světa knih a komiksů.

    Číst dál...  
  • Bohatý komiksový program přilákal na Svět knihy rekordní počet návštěvníků

    Veletrh Svět knihy se letos nesl ve znamení komiksu, a i díky bohatému programu, který připravili komiksoví nakladatelé, přilákal rekordních 46 000 návštěvníků. „Tohle spojení prostě zafungovalo. Připravili jsme akce, přednášky a spousty novinek, sotva jsme stíhali stánek zásobovat,“ říká Jiří Pavlovský z největšího komiksového nakladatelství CREW. „Vznikaly i spontánní srazy komiksových fanoušků a na naprosté většině našich akcí bylo plno.“

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení