Dějiny literatury

Dětský svět Ivy Procházkové

1 1 1 1 1 (2 hlasů)
iva prochazkova 100x100
Iva Procházková je mimořádnou postavou českého písemnictví pro děti a mládež. Žánrově patří její díla k příběhové próze ze života dětí, což je próza, která seznamuje děti se základními modely lidských vztahů a napomáhá jim orientovat se ve světě. Její knihy však obsahují také znaky pohádky, iniciačního románu, realistického vyprávění s tajemstvím, někdy dokonce až dobrodružného příběhu s kriminální zápletkou. Píše pro děti i pro dospělé, prózu i dramata, obrací se k českým i německým čtenářům. Její knihy pro děti jsou ceněny nejen literárními badateli, ale třeba i německými zdravotníky a pedagogy.

 

Ve svých knihách těží z literárního rodinného zázemí (otec a sestra byli aktivní literáti), ze zkušeností s dvojím kulturním kontextem a využívá také svou citlivost pro potřeby a vnímání současného dítěte. Většinu jejích děl charakterizuje promyšlenost děje, expresivita, půvab jazyka a propojování prvků realistického popisu a odkazů k nadpřirozenu. Základní stavební kameny jejích próz tvoří znalost dětského světa, trvalá potřeba provokovat čtenáře k otázkám až existenciálního charakteru a jazykový cit.

Texty Ivy Procházkové v sobě nesou snahu směrovat dítě k nezávislosti, obsahují touhu po poznání a odhalení neznámého, vycházejí z potřeby člověka milovat někoho, oceňují, když se člověk umí smát, radovat se. Její dětští hrdinové procházejí zkouškami, zaznamenávají životní zkušenost a mají jakoby dvojí totožnost. V každém z nich je něco běžného, všedního, ale zároveň něco jedinečného, neopakovatelného, překvapivého. Zažívají doteky zázraku (jako je třeba láska), okamžiky prozření, které se dějí ve snu i v každodenní realitě. Dospělí jsou chápaví, neodsuzují je a mají je rádi, aniž by od nich něco vyžadovali. Tento prostor naplněný láskou dítěti umožňuje, aby samo poznalo, kam patří.

Společný základ jejích próz bychom mohli nazvat hledáním identity. Patří k těm autorům, kteří se ve své tvorbě vyrovnávají s problémem identity, a to bez ohledu na to, zda je hlavní postavou dítě nebo dospělý. Krize identity může nastat po narození, kdy dítě nikam nepatří, v dětství, pokud by chyběla rovnováha mezi citovou náklonností k matce a pocitem ochrany ze strany otce, nebo může pramenit i z narušených vztahů, z nezájmu příbuzných. Pocitem samoty a odcizení může trpět člověk bez ohledu na věk. Cesta k nalezení identity vede přes individuální jednání, přes konkrétní čin. V příbězích se často odráží spíše otázka, čím člověk je, než kdo je. U každého člověka je pak důležitý proces proměn a především sebepoznávání, pomocí něhož najde sama sebe.

Pro nalézání a potvrzování identity je rozhodující domov. Ten má rozdílné podoby, ale vždy stejné významy – je zdrojem lásky, péče, starostlivosti a bezpečí. Důležitou roli hrají rodiče, respektive osoby, které jsou schopny dát dítěti lásku a zázemí. Ve středu domova stojí žena, která kolem sebe vytváří atmosféru hřejivého tepla a je zdrojem pochopení, bezpečí a lásky. Autorka klade důraz na to, že není důležitý přepych a vybavení domova, ale atmosféra a prostředí, které lidé vytvářejí.

Důležitou roli v jejích prózách hraje také význam cesty, která je zastoupena v několika symbolických rovinách. Jednak jde o cestu v běžném významu, jednak se cestou míní literární obraz, figura nebo téma. V prvním případě je krajina součástí reálných představ, podruhé je obrazným vyjádřením a má nadčasový základ. Děti jsou jako v pohádkách na cestu vyslány, jsou k ní přinuceny proti své vůli, nebo se vydávají samy na cestu. Pokud se děti vydají na cestu samy, je tento motiv spjatý spíše s poutí, s hledáním vlastní identity, s potřebou nalézt řešení.

Významnou složkou je vyprávění, které koresponduje s touhou člověka hledat souvislosti individuálního jednání v průběhu času. Pomáhá rozplétat souvislosti, díky kterým je člověk schopen uchovávat určité zkušenosti, rozpoznávat lidské problémy, charaktery a vztahy, začleňovat se do lidské společnosti a přitom zůstávat sám sebou. Identita dětí je u Ivy Procházkové potvrzována v komunikaci s druhými, v povídání a naslouchání. Osobní vypravěč se střídá s vypravěčem přímým i vypravěčem autorským, přičemž je respektován dětský aspekt.

Její knihy pro děti si rádi přečtou i dospělí čtenáři. Osobní angažovanost a snaha zdokonalovat texty po stránce formální i obsahové zařazují díla Ivy Procházkové k tomu nejlepšímu, co aktuálně existuje ve zdejším dětském písemnictví.


Zdroj fotografie: ivaprochazkova.com (foto Karel Kestner)


Čtěte také:

Dětský svět Ivy Procházkové








Komentáře   

 
Dr.Jiří Viewegh
+1 Hledám mailový kontakt...Dr.Jiří Viewegh 2015-04-10 06:50
...k paní spisovatelce jako věkový vrstevník jejího otce Jana Procházky
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Dr.Jiří Viewegh
+1 Hledám mailový kontakt...Dr.Jiří Viewegh 2015-04-10 06:53
na můj mail:
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Soutěže

Aktuality

  • Svaz českých knihkupců a nakladatelů děkuje zdravotníkům a spouští iniciativu #knizkaprosestricku

    Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) si velice váží práce sester, lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, kteří v těchto dnech intenzivně pečují o pacienty nemocné Covidem-19 a letos proto nemají mnoho možností připravit se na blížící se Vánoce. SČKN proto věnuje kolekci knižních titulů Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a spouští iniciativu #knizkaprosestricku. Nabízí tak veřejnosti možnost poděkovat zdravotnickým pracovníkům za jejich nasazení tím, že pro ně mohou koupit a darovat jim knížku.

    Číst dál...  
  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení