
Karolína Světlá – Vesnický román
- Čtenářský deník
- Vytvořeno 17. 5. 2009 1:00
- Autor: Marta Šimečková

Sám se naučil číst, psát a počítat, přestože do školy nechodil. V hospodářství zaváděl novoty, díky nimž šla práce rychleji. Po nějakém čase se stal pacholkem, čímž si získal ve vsi vysoké postavení – pacholci u rychtářů byli nejváženější hned po selských syncích. Byl rychtářovou pravou rukou. Děvčatům se velice líbil, žádná si ale jeho srdce nedokázala získat.
V té době se vdala rychtářova stále chorá a nehezká dcera Marjánka za mlynáře, který si ji vzal kvůli věnu. Byl to muž tvrdý a lakotný, který vyhnal z výměnku svého vlastního otce. Manželé se odstěhovali do jeho mlýna. Po nečekaném úmrtí rychtáře zdědil jeho statek i veškerá pole. Antoše nenáviděl, protože ho měl rychtář za jeho života raději. Snažil se ho nechat odvést na vojnu, aby se Antoše zbavil.
Rychtářka se jednou s mlynářem nepohodla. Choval se na jejím bývalém statku pánovitě a nejraději by tchýni z výměnku vypověděl. Utrápená vdova proto nabídla Antošovi, aby si ji vzal za ženu. Tím by nebyl odveden a ona by se pomstila. Statek získala nazpět pomocí úřadů a z Antoše se po sňatku stal zámožný muž. Rychtářka, přestože byla o deset let starší, byla stále pohledná žena.
Se sňatkem nesouhlasila stará Jirovcová kvůli svému názoru na nový sňatek po ovdovění. Na rychtářčin statek ani jednou nepřišla, dokonce se ani nezúčastnila svatebního obřadu. Rychtářka k ní pojala zášť.
Zanedlouho se manželům narodili dva synové. Rychtářka si ale dětí příliš nevšímala, chtěla být stále se svým krásným manželem, kterého jí všechny dívky záviděly. Začala se vyvyšovat nad své okolí.
Z jejího muže se stal nejlepší sedlák a nejváženější občan. Každý den navštěvoval svou matku, která zbožňovala svá vnoučátka.
Rychtářka stále přemýšlela, jak má svého muže co nejvíce k sobě připoutat. Žárlila na hospodářství, knihy i vlastní děti. S Antošem se hádala a vyčítala mu milenky, které si sama vymýšlela. Muž byl zpočátku k vrtochům své ženy shovívavý, později ho ale přešla trpělivost.
„Antoš v rychtářce již neviděl dobroditelku svou, nýbrž mstivou jen ženu, která mu sobecky zavázala svět, aby potrestala nepřítele svého. Dopomohla mu k volnosti, za to jí daroval deset nejkrásnějších let mladého života svého – byli mezi sebou nadobro, navždy vyrovnáni! Již nemohlo být mezi nimi řeči o dluhu a o vděčnosti. Zaplatil jí poctivě prokázanou mu službu.“ (S. 62)
Antoš se odstěhoval ze společné sednice a rychtářčina láska k němu se změnila v nenávist. Později odjel hledat živobytí do Uher, aby nebyl na rychtářce závislý. Ta přijala do svého statku dívku Sylvu, z níž si chce učinit svou spojenku. Tato dívka byla divoká, odvážná a pracovitá. Jednou Antoše předčila při tradici, kdo z chlapců usekne jako první hlavu kohoutovi. Rychtářka tak chtěla dívčinou přítomností na statku manžela potrápit. Nebýt Sylvy, hospodářství by bylo po sedlákově odchodu zanedbané. Uvěřila rychtářce, že její muž je zlý, a tak na Antoše zanevřela.
Když se Antoš vrátil domů z Uher, kde se věnoval obchodu s koňmi, chovala se na něj žena hůře než k cizímu. Sylva je zlomyslná a na rychtářčin rozkaz špehuje Antoše. Ten opět svou ženu opustí. Po Sylvě jí pošle vzkaz, že se s ní nerozvede, aby na ni nepadla hanba. Dívka z jeho řeči pozná, že se v něm mýlila. Tajně slíbí, že se bude starat za jeho nepřítomnosti o jeho starou matku a o syny.
Ti jsou rychtářce úplně lhostejní. Věnuje se pouze pánbíčkářství a vyvolává temné síly, aby jí navrátily Antoše. Pokouší se ho očarovat. Ten, když se dozví, že se Sylva stará o jeho nejdražší, pozná, jak se dívka změnila. Zamilují se do sebe, ale oba se svému citu brání. Antoš se snaží dívku odehnat. Když děti i Antoš onemocněli náhle neštovicemi, dívka se o ně starala sama. Rychtářka své děti i domácnost opustila, aby ji nemoc nezohyzdila tváře. Antoš Sylvě vyjevil lásku a odmítl hrát stále před lidmi komedii s rychtářkou. Oba lidé plánují společnou budoucnost: chtějí odjet do vesnice Ochranova, kde je jiná víra a lidé se mohou po rozvodu znovu vzít. Antoš vrátí statek po rychtářce vyděděné Marjánce. Se svými hochy se odstěhuje k matce do hor, kde musí žít nadále sám bez Sylvy.
Citace z: K. Světlá. Vesnický román. Praha: Československý spisovatel, 1981.
Nejčtenější články
Aktuality
-
7. ročník festivalu HorrorCon
Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.
Číst dál... -
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...