
Zemřel Arnošt Lustig, spisovatel světového formátu
- Vytvořeno 1. 3. 2011 1:00
- Autor: Alena Štouračová

V sobotu 26. února 2011 prohrál svůj boj s rakovinou česko-židovský spisovatel a publicista světového formátu, Arnošt Lustig. Zemřel ve věku 84 let. Lustig se do širokého povědomí zapsal především jako autor celé řady knih s tematikou holocaustu, kterým si jako mladík sám prošel.
Posledních jedenáct měsíců těžkého zápasu s rakovinou Lustig prožíval s novinářem a spisovatelem Karlem Hvížďalou, neboť spolu pracovali na knize Tachles, Lustig – Rozhovor s Arnoštem Lustigem, kterou v říjnu loňského roku vydalo nakladatelství Mladá fronta. Až do ledna letošního roku Hvížďala za Lustigem docházel nadále, neboť připravovali pokračování této knihy.
Karel Hvížďala komentoval na svém blogu Lustigovu smrt následovně:
Do poslední chvíle se smrtí bojoval s humorem, to byla jeho největší zbraň, s kterou šel proti utrpení, jehož byl svědkem. Jako mnozí vzdělaní Židé cítil trochu vinu před těmi šesti miliony bratří a sester, kteří museli zemřít. Tento pocit viny byl zároveň ale hlavní motor, který ho hnal do práce: věděl, že přežil jen díky tomu, že místo něj zavraždili někoho jiného.
(Zdroj: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/karel-hvizdala.php?itemid=12360)
Lustig, který posledních pět let bojoval se zákeřnou nemocí, měl ještě velké plány. Chtěl například dopsat několik knih, uspořádat přednášku na univerzitě v kanadském Quebecu, zajít si ve Washingtonu na šťavnaté telecí, anebo zajet do Paříže za Milanem Kunderou.
27. ledna letošního roku vyšel v Magazínu Mladé fronty DNES (poslední?) rozhovor s Arnoštem Lustigem, v němž otevřeně promluvil o své nemoci:
Všechno, co prožije spisovatel, je užitečné; i když je to neužitečné. Na téhle nemoci je hloupé, že udělám čtyři kroky a musím si jít lehnout – jsem slabý jako moucha bez křídel, která chce lítat. Dobře vím, že je rakovina kurva, Dientsbier zemřel předminulou sobotu, umírají další a další, nikdo neví, co ten nádor udělá... Já ale doufám, že se vyléčím, protože mám vynikající lékaře, jako je třeba docent Kozák, což je génius. Ze všeho v životě jsem se zatím vylízal, tak se snad vylížu i z rakoviny. A žiju v úžasné pohodě – psaní mi jde, a to je hlavní.
(Zdroj: http://www.knizniweb.cz/literarni-kavarna/rozhovory/arnost-lustig-jsem-jako-moucha-bez.html)
Arnošt Lustig se narodil 21. prosince roku 1926 v Praze v rodině malého obchodníka. V tomto městě absolvoval obecnou školu, poté nastoupil na reálku, odkud musel v roce 1941 z rasových důvodů odejít. V letech 1942 až 1945 jako dospívající prošel koncentračními tábory v Osvětimi a Buchenwaldu. Na jaře 1945 uprchl z transportu smrti a až do osvobození se ukrýval v Praze. Zážitky z let 1942 až 1945 představují těžiště Lustigovy tvorby. Ať už se jedná o Ditu Saxovou, Modlitbu pro Kateřinu Horowitzovou nebo Démanty noci.
Po válce vystudoval novinařinu na Vysoké škole politických a sociálních věd a začal pracovat v několika denících a v rozhlase. V roce 1948 odjel jako zahraniční zpravodaj do Izraele, kde zrovna probíhala izraelsko-arabská válka a kde se seznámil a následně oženil s Věrou Weislitzovou, příslušnicí židovské brigády. Manželé Lustigovi spolu měli dvě děti, Josefa a Evu.
Po návratu z Izraele pracoval jako redaktor Československého rozhlasu, vedoucí kulturní rubriky týdeníku Mladý svět a také působil jako scénárista Československého filmu. Po roce 1968 musel Československo opustit. Nejdříve emigroval do Jugoslávie, poté žil v Izraeli a v roce 1970 se natrvalo usadil v USA, kde od roku 1973 přednášel na Americké univerzitě ve Washingtonu, a to konkrétně film, literaturu a scenáristiku.
V posledních dvaceti letech se pravidelně vracel do svého rodného Česka. Jak řekla Markéta Mališová z Nakladatelství Franze Kafky: Byl všude doma, ale v Praze nejvíc. (Zdroj: http://www.ctk.cz)
Arnošt Lustig byl v roce 2009 nominován na prestižní mezinárodní Man Bookerovu cenu za dlouhodobý přínos světové literatuře v angličtině. Následující rok dostal Cenu Franze Kafky. Český PEN klub jej dokonce v minulých letech několikrát nominoval na Nobelovu cenu za literaturu.
Čtěte také:
Život není to, co chceme, ale to, co máme
Aktuality
-
Česká vlna nakladatelství Host
Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.
Číst dál... -
Co mě zaujalo na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě
7. 10. 2023 skončil 33. Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě. Jako vždy byl plný různých doprovodných programů, které se bohužel z časových důvodů mnohdy překrývaly, proto chci informovat jen o těch, kterých jsem se stačil zúčastnit.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
potřebuji poradit jak poznat druh tropu v praxi -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
haha -
Lucemburská sága pokračuje italským dobrodružstvím
Knížka se četla skoro sama, navazovala na Válku královen. Příběh nekončí, proto bych ráda věděla jaké ... -
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...