Recenze

„Z člověka, uvězněného v železném brnění, se stal člověk, kterého brnění osvobodilo.“ (Ellis, W. Iron Man: Extremis. Přel. D. Šmíd. Crew: Praha, 2010.)

Warren Ellis (*1968) patří rozhodně mezi vůbec nejlepší autory comicsových scénářů současnosti. Jeho díla přetékají vulgaritou, násilnostmi a bizarnostmi. Asi nejzřetelněji tomu je v jeho nejslavnější sérii Transmetropolitan. Nutno však podotknout, že se jedná o literaturu velmi inteligentní se značným sociálním podtextem a střetáváme se v ní i s nemalou mírou společenské angažovanosti, přičemž je bohatě využíván černý humor s nadsázkou podkreslenou zdravým cynismem.

Ve svém románu Americkej sen se Ellis v rozhovoru uvedeném na závěr knihy doznává ke své nemalé fascinaci moderními technologiemi a hlavně pak k posedlosti internetem. A právě tyto své zájmy zúročil v znovuzrozeném Iron Manovi, kterého původně vytvořil legendární Stan Lee, jenž také stojí za vznikem dobře známého Spider-Mana.

První, co vás udeří po otevření Ellisova Iron Mana do očí, je až superrealistické ztvárnění. Za kresbou stojí výtečný Adi Granov. Toto zvolené výtvarné pojetí dodává comicsu neobyčejně sugestivní rozměr, který podtrhuje celkovou temnou atmosféru.

Příběh sám je veden v klasickém duchu boje dobra a zla. Ten první případ zde zastupuje průmyslový magnát Tony Stark, vysoce talentovaný vynálezce, který se vlivem těžkého zranění dopracuje k podobě Iron Mana, jehož i nadále zdokonaluje, a onu odvrácenou stranu reprezentuje Mallen. Synek nebezpečných fanatických rasistů sdružených do nechvalně proslulé organizace Kukluxklanu, kteří jsou postříleni agenty FBI. V mladém osiřelém blbečkovi pak doutná po celé období zbývajícího dětství a následného dospívání nenávist a touha po pomstě. Tu mu pomůže zrealizovat tajná látka nazvaná Extremis a vyvíjená za účelem přetvoření obyčejného vojáka ve vojáka s nadlidskými schopnostmi.

Postava Iron Mana nám jednak evokuje Supermana, až na to, že je na rozdíl od něj veskrze lidská a podepřena pouze zázraky moderních technologií. A za druhé se zde nabízí až vtíravý odkaz ke comicsové figuře Batmana, s níž má Iron Man společných mnoho styčných bodů.
Děj je strhující a dramatický. Je podán lineárním stylem vyprávění, v němž se hojně uplatňují prostřihy do minulosti.

Celkem výrazně je zde řešeno mravní dilema ohledně získávání finančních prostředků na další výzkum konaný ve prospěch lidstva. Hlavní zdroj peněz totiž pramení ze zakázek pro armádu. Ta však všechny vědecké objevy zneužívá výhradně za jediným účelem a tím je produkování čím dál děsivějších, hrůznějších a ničivějších zbraní, než jako tomu bylo doposud.

Otázka peněz je tady jednou z nejzákladnějších, stejně jako je tomu v běžném životě. Ony jsou také hlavním důvodem, proč se látka Extremis dostane z přísně střežené laboratoře do rukou evidentního šílence Mallena, jenž psychopaticky lační po krvi a životech nevinných lidí.

Jistou a pouze okrajovou zajímavostí je, že na to, abyste mohli zachraňovat svět, musíte nutně být adekvátním způsobem hmotně zajištěni. Chudáci tu jsou přece akorát od toho, aby trpělivě dřeli od nevidím do nevidím a hlavně pak do naprostého úmoru, bez jakékoli naděje na zlepšení své ponížené situace, pro niž je tolik příznačné držet hubu a krok.

Úděl superhrdinů Irona Manova typu by se dal třeba brát jako motivace pro boháče, aby se stali filantropy místo toho, aby jen trapně hromadili svůj už beztak nezměrný majetek.
Již zmíněná výtečná vizualizace je dynamická s až neuvěřitelným smyslem pro detail Jeho dokonale věrné vyobrazení může v některých brutálních scénách působit neobyčejně děsivě.
Tento comics Warrena Ellise může být venkoncem chápán i jako svérázný morální apel upozorňující na nepravosti soudobého světa.

Komiks Iron Man: Extremis vydalo nakladatelství Crew