Recenze: Recenze knih

Jáchym Topol honí „bycha“

1 1 1 1 1 (2 hlasů)
tuzka 100x100

V roce 2005 se dostává na pulty našich knihkupců kniha známého spisovatele a hudebníka Jáchyma Topola s poněkud expresionistickým názvem Kloktat dehet. Doplňme, že kniha vyšla prvním vydáním v nakladatelství Torst a kresbami ji doplnil Juraj Horváth. Topol v ní vytváří vlastní apokalyptickou verzi dějin Československa během osudného roku 1968.

Topolovi Češi jsou až na výjimky národ milující svobodu, který neváhá nasadit vše pro uhájení práva na svobodný život bez zhoubného područí sovětského uchvatitele. V jeho pojetí národní hrdosti lze vycítit až jakousi výtku směřovanou na naši národní ješitnost, v tomto popichování a otvírání špatně zahojených ran neváhá dokonce přejít i do přímého útoku slovy: „Domnívali se, že již první úder vojsk srazí Čechy na kolena a že pak v Čechách budou vládnout jen zrádci a kolaboranti a celé Československo se stane bezbranným satelitem Sovětského svazu.“ [1]

kloktat dehet obalkaDílo lze vnímat ve dvou ambivalentních rovinách, jejichž společným jmenovatelem je obžaloba. Je jí jednak již zmíněná obžaloba pasivity obyvatel Československa stavěná do kontrastu s udatností a až patriotickým zápalem Topolových Čechů. Ve druhé rovině se autor snaží střízlivě domyslet zkázonosné důsledky, jaké by pro náš národ mohla mít urputná snaha stavět se za každou cenu na odpor nepřátelským vojskům, čímž jako by bral vítr z plachet všem radikálním reflektorům dějin, kteří odsuzují pasivitu našich otců při vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Zde se tedy objevuje onen percepční protiklad.

Topolovi hrdinové jsou sirotci vychovávaní řádovými sestrami v odbojné vesnici Siřem, která se stala iniciátorem vzniku Siřemské autonomní zóny (ŠIAZ). Tito sirotci už jenom vlivem svého sociálního postavení poznali poměrně brzy odvrácenou tvář radostného a láskyplného světa. V krátkém čase jsou nuceni vyrovnat se s tolika novými, dětskému rozumu ne vždy jasnými skutečnostmi, že se ani není čemu divit, že se stávají manipulovatelnou masou. Dostává se jim tvrdého výcviku od velitele Vyžlaty, který se sirotků ujme poté, co jsou sestry odvlečeny komunisty. Co z počátku vypadá jako dětská hra na vojáčky, se postupně mění v činnost, která sleduje svůj vytyčený cíl, a z dvojnásobných sirotků se postupně stávají bezejmenní vojáci do puntíku plnící cizí vůli.

Hlavním hrdinou je sirotek Ilja, postava, která svým jménem může evokovat představu neohroženého pionýra, avšak která svým vystupováním rozhodně neodpovídá poetice sociálního realismu. Ilja se příkladně stará o svého mladšího postiženého bratra Vopičáka, ale v naplňování vlasteneckých ideálů si už tak dobře nevede. Ilja není černobílý, ale šedivý. Když padne do rukou Rusům, neváhá jim vydat své mapy a tlumočnické služby, když je v lese v nejnevhodnější okamžik chycen partyzány, neváhá hrát roli informátora v ruské tankistické koloně. A konečně, když je zpět mezi vojáky - sirotky (Psanci) překvapen ruskými vojáky, neváhá si povzdechnout: „Kdybych nespálil tankistickou uniformu, mohl jsem vypadat jako zajatec Psanců.“ [2]  Autor tímto zachycuje jeden z nejzákladnějších instinktů společný všem živým tvorům – přežít.

Bez povšimnutí nelze nechat ani jazyk románu, který by šlo označit za topolovsky autentický. Autor v hojné míře využívá hovorových výrazů, expresiv, vulgarismů, sirotčího slangu. Postavy spolu navzájem rozhodně nejednají v rukavičkách. Jazykově lze toto dílo zařadit mezi Škvoreckého Zbabělce a Burgessův Mechanický pomeranč.

Jáchym Topol nemá ambice napsat historický román, nemá chuť historii polykat a „házet za hlavu“, on ji kloktá, zpřehází v ústech se všemi možnými kdyby a výsledek už znáte. Topolovo kloktání lze v této symbolické rovině přirovnat k ucpanému záchodku německých dějin po druhé světové válce, který s každým dalším spláchnutím přetéká i se vším obsahem, který měl zmizet v nedohlednu, jak tuto situaci označil německý spisovatel Günter Grass.


[1] TOPOL, J. Kloktat dehet. 1. vyd. Praha : Torst, 2005. ISBN 80-7215-255-6. S. 147.
[2] Tamtéž. S. 222.


Čtěte také:

Jáchym Topol – Chladnou zemí












 

Aktuality

  • Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě

    V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali  nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit  dvou živých rozhlasových vysílání.

    Číst dál...  
  • Česká vlna nakladatelství Host

    Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.

    Číst dál...  

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení