Slavný život, slavná smrt

Recenze

Vytvořeno 3. 7. 2014 3:00

Autor: Pavla Huřťáková

O Marii Antoinettě bylo již řečeno mnohé. Přesto žádná slova nemohou vystihnout tragiku jejího života, který byl pestrým kolotočem. Oceánem neporozumění, jímž se snažila se ctí proplout. Že jí nesluší nejrůznější hanlivé přívlastky, na něž jsme zvyklí z hodin dějepisu, jsme už také na těchto stránkách psali. Neboť Juliet Grey nás obohatila již dvěma tituly: Raná léta ve Versailles a Soumrak rozmařilosti, jejichž recenze jste si na našich stránkách mohli také přečíst.

Závěrečný svazek trilogie o nešťastné francouzské královně, nazvaný Strmý pád, nás zavádí do nejtěžších okamžiků ženy, jež si svůj osud nevybrala. 5. října 1789 se začala přepisovat dosavadní historie královského rodu a celé Evropy. Rozvášněný dav vtrhl do královského sídla a požadoval hlavu královny. V tu chvíli ji sice nedostal, ale bylo souzeno, aby mu bylo vyhověno. S úskalími, kdy se z nejmocnější ženy ve Francii stala pouhou občankou, se královna vyrovnávala se ctí, vše snášela s obdivuhodným klidem, protože nejvíc jí leželo na srdci blaho jejích dětí. Deset měsíců se může zdát jako krátká doba, ale je-li to čas nejistoty a strachu, stává se mučivě dlouhým.

Marie Antoinetta dospěla, pryč je rozmazlená rakouská arcivévodkyně, jako matka se snaží zachránit holý život celé své rodiny, ale situaci jí znemožňuje manželova obvyklá nerozhodnost. Útěk se jim nezdaří a po velmi tendenčně vedeném soudu je o jejím životě rozhodnuto tak, jak sama na začátku předpověděla. Ale to nejhorší, čeho se na počátku bála, se jí nestalo, takže odcházela ze světa s hrdostí ženy, jež ví, že její soudci jí nemohou sebrat její duši.

Milosrdný bože, byl Ludvík v sále, když ta lůza…?
Dvorní dámy mě vybízejí, abych se oblékla, já však stále jen opakuji: „Kde je můj manžel?“ Uvědomuji si, že dveře zůstaly otevřené, a tak k nim běžím, abych je zabouchla, když tu uslyším známý hlas, jak chraptivě volá: „Attendez! Počkejte, ma chère.“
Vzlykajíc padnu Ludvíkovi do náručí, nikdy mě nenaplnilo větším štěstím, že ho vidím. Nemohu však zároveň nemyslet na budoucnost. Dusím se přerývaným pláčem a říkám mu: „Zabijí nám syna.“ [1]

Juliet Grey si vybrala nelehké téma, ale zpracovala jej s neuvěřitelnou lehkostí. Proplula nástrahami francouzského dvora s grácií a noblesou hodnou skvělé spisovatelky. Pro svou knihu vybrala tentokrát dvě roviny vyprávění, z pohledu hlavní hrdinky a z pohledu sochařky Louison Chabry, takže máme možnost porovnávat jejich rozdílné životní náhledy, v čemž se kniha liší od předešlých. Výborně pracovala s psychologickou perokresbou postav, především s duševním rozpoložením ženy, jež zakusila nejhořčejší pád z výsluní v dějinách Francie. S matkou, jíž sebrali děti. S ženou, které zavraždili manžela. A která zažila v životě tolik ztrát blízkých, až z toho mrazí.

Marie Antoinetta se zařadila do škatulky negativních postav historie, a proto doufám, že kniha neunikne vaší pozornosti. Nešťastná královna si totiž zaslouží, abyste se na její život podávali jejíma očima.

[1] GREY, Juliet. Marie Antoinetta: Strmý pád. Vyd. 1. Ostrava: Domino, 2014, 414 s. ISBN 978-80-7303-974-5. Str. 30-31.