Valašská dystopie

Recenze

Vytvořeno 29. 8. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

Systém, do kterého se zařazujeme hned po narození a který nás provází až těsně za hranici smrti, nás neustále formuje, postrkává, snaží se z nás udělat poslušné občany, kteří mají splňovat několik základních kritérií – pracovat, odvádět daně a poplatky, konzumovat a v neposlední řadě se rozmnožovat a vychovávat další platné občany dříve socialistické, dnes kapitalistické společnosti. To je ve stručnosti smysl života jedince z hlediska státní mašinérie, kterou svou existencí pomáháme neustále udržovat při životě.

Zvykli jsme si nevnímat tuto deprimující skutečnost, a abychom udrželi alespoň zdání šťastného života, snažíme se hledat vyšší smysl, krásu nebo třeba lásku. Pokud tyto ochranné obaly z lidského bytí strhneme, zůstane jen syrový, drsný a špinavý svět. Svět podle Měrky. V jeho sbírce Hitler se na vás usmívá najdeme přes čtyřicet povídek, které nám dostatečně jasně napoví, jak takový svět konkrétně vypadá. Mohu rovnou říct, že taková představa se bude líbit málokomu. 

Petr Měrka není na literární scéně nováčkem, i když díky tématům a způsobům, jakým je zpracovává, nepatří mezi spisovatele, jehož díla by vévodila knihovnám českých domácností. V roce 2007 mu vyšla kniha povídek Telekristus a mentál, o čtyři roky později novela Fantasmagorie a televize. S jeho povídkami se můžeme setkat ve sbornících a na různých internetových stránkách. Číst Měrkovy povídky není pro mnoho lidí jednoduché, ne proto, že by byly složité a vyžadovaly by neúměrné intelektuální vypětí, ale čtenář musí přijmout velmi specifický styl, kterým autor píše. Asi prvními nápadnými znaky bude nezvyklá vulgarita a brutálnost. Ta pravděpodobně spolehlivě odradí velké procento čtenářů již po přečtení prvního odstavce. Ti otrlejší mohou pokračovat dále, a pokud je nezaskočí některé další osobité rysy autorova stylu, o kterých se zmíním později, pravděpodobně zdárně čtení knihy dokončí.

V Měrkových textech je možné rozlišit několik vrstev. Pokud je začneme jednu po druhé strhávat, odstraníme nadužívání perverzního sexu, hnusu zejména fekálního ražení, záměrnou absenci citu a bezmyšlenkovité násilí, zůstane pouze jádro povídek, které je obrazem bezútěšného světa, který je velmi podobný dystopickým představám současných sci-fi spisovatelů. Měrkova dystopie má několik zajímavých rysů – je umístěna do našeho současného života a na území, na kterém žijeme. Její jednotlivé segmenty nejsou vymyšlené, jsou to jen ostře nasvícené skutečnosti dějící se běžně okolo nás. Postavy, mnohdy pojmenované Měrka nebo Vtěrka, se dívají na svět autorovýma očima, děje povídek jsou situované do nejbližšího okolí jeho bydliště, setkáváme se zkomolenými místními názvy – Valašská Tatranka, Snětín. Rodné Valašsko zní v textech nejen v názvech, ale i občasné použití místních výrazů transformuje obecnou dystopii v dystopii valašskou.

Svět, ve kterém žijeme, je podle Měrky plný násilí a lhostejnosti. Lidé, pokud nepracují a nepřinášejí zisky svým zaměstnavatelům, jsou na obtíž. Bezdomovci jsou umísťováni do táborů. Všude vládnou drogy. Policie se stará jen o to, za co dostane peníze navíc. Zabít člověka je normální. Děti jsou ekonomicky neúnosné. Člověk, který získá práci, získá zároveň perspektivu, že se v ní záhy udře. Lékaři léčí jen za hotové peníze a lékařská péče je dostupná jen pro bohaté. Vše je ovlivňováno systémem, který nás všechny pohlcuje. Politici… ale už dost, nechci zacházet do dalších nechutností. Na první pohled to vypadá jako chmurná vize, která přece nemůže být reálná. Ale vše existuje, třeba jen v menší míře, nebo si toho málo všímáme.

Jádro textů Petra Měrky, které jsme vybalili z nevábných hávů, nyní můžeme opět zahalit. Nejprve vrátíme hnus – svět, který popisuje, nemůže existovat v krásné krajině, kde si s listím stromů pohrává teplý vánek a kde na zelené trávě skotačí roztomilí srnečkové. Autor do svých textů zavádí všechny odpornosti, na které si vzpomene – oblíbené je vykonávání potřeby na špinavých toaletách ve vlaku za současného bušení otylé průvodčí, domáhající se lístku nerudným řevem. Exkrementy, sliz, rozkládající se těla, to vše tvoří rekvizity povídek. Pak můžeme zpětně aplikovat násilí – zabíjení bez emocí, bez rozdílu věku nebo pohlaví, kanibalizmus – v popisovaném světě by o něj nouze opravdu nebyla. Další obal, který jsme před chvílí strhli a teď jej navracíme, je sex. Občas se v souvislosti s povídkami Petra Měrky objevuje výraz „porno“. Pokud by se ale na ně opravdu měl aplikovat, bylo by potřeba jej upřesnit na „nevzrušující porno“. Přemíra a samozřejmost, s jakou se sex v autorových povídkách provozuje, jej degraduje  na pouhou mechanickou činnost, pozbývající jakéhokoliv vzrušení. Ponížení sexu na pouhý úkon je další z výstižných charakteristik světa, který Měrka popisuje. Bizarní kombinace použitých výrazových prostředků lze vnímat jako humornou, pokud se dokážeme smát věcem, jejich zesměšňování je obecně společensky nepřijatelné.

Šest let, které uplynuly od vydání sbírky Telekristus a mentál a Hitler se na vás usmívá, ukázalo, že si autor ponechal svůj charakteristický tvůrčí rukopis, pouze se více vyhranil směrem k ostřejšímu vyjádření nechuti k systému. Lakonický styl psaní občas připomíná spíš krátkou anotaci než povídku, a tak se některé slibné motivy naprosto zbytečně ztrácejí. Jeho pohled na svět je velmi dobře promyšlený, ale ke konci knihy má tendenci být jednotvárný.

Nakladatelství Druhé město vedle osvědčených autorů jako Jiří Kratochvil, Michal Ajvaz, Ivan Wernisch či dobře prodejný Michal Viewegh zařazuje do svého edičního plánu i tituly, které stojí hodně stranou od hlavního proudu. Namátkou je možné jmenovat poslední knihu Mariana Pally Njkpùúp kkléedc, Misantropův Plivanec na rozloučenou, který vyšel v době, kdy končilo nakladatelství Petrov, či právě vydanou knihu Petra Měrky. Pozornost, kterou věnuje takovým titulům, je Druhému městu ke cti. Kniha Hitler se na vás usmívá má nápaditou grafickou úpravu, jež je dílem jeremyho, kombinace ilustrace přední strany desek se zlatým nápisem vytváří zajímavé efekty, zadní strana obsahuje grafiku inspirovanou H.R.Gigerem.

Sbírka povídek Petra Měrky Hitler se na vás usmívá je zajímavým vybočením z hlavního proudu literatury, asociace, které často posunují děj nepravděpodobným směrem, připomínají Borise Viana. V textu se nachází přemíra vulgarismů a nechutností, se kterými se mnoho čtenářů nebude chtít ztotožnit. Bez nich by to ale nebyl Petr Měrka.

Knihu Hitler se na vás usmívá vydalo nakladatelství Druhé město