Recenze

Na tuto otázku se pokouší najít odpověď kniha Čteme? od Jiřího Trávníčka. Na mnoha tabulkách a grafech nám dokazuje, že Česká republika je z hlediska čtenářství na předních příčkách v počtu přečtených knih a obstojí i v testu čtenářské gramotnosti.

Tabulky a grafy pochopitelně doprovází text. Kapitoly jsou vždy členěny na tři části. První jsou východiska a předpoklady. Zde se například stanoví norma, kdo je a kdo není považován za čtenáře. Jak autor knihy přiznává, měl problém s východiskem. Z čeho vycházet, když tento průzkum byl v podstatě prvním svého druhu (i rozsahu) na území České republiky. Existuje sice několik anket a regionálních průzkumů, ale pro srovnání s celostátním průzkumem neobstojí. Lepší je situace u států Evropské unie, kde v roce 2001 proběhl průzkum čtenářství a čtenářské gramotnosti. Druhá část se nazývá data a právě zde můžeme vidět ony grafy, tabulky a čísla. Ve výkladu autor shrnuje popsaná fakta a stanovuje jakýsi závěr.

Otázka číslo jedna je, koho můžeme považovat za čtenáře. Autor knihy stanovuje normu jedné přečtené knihy za rok, což je norma velmi nízká. Toto kritérium splní osmdesát tři procent dotázaných, což je velmi dobrý výsledek. Česká republika je na tom dobře i z hlediska čtenářské gramotnosti. Čtenářská gramotnost je jednoduše řečeno to, jak porozumíme přečtené knize. Čtenáře lze dělit podle užší škály na čtyři kategorie a podle širší škály na šest kategorií. Podstatný je stále počet přečtených knih.

Kniha se také věnuje našemu vztahu ke knihovnám, kdy čteme, kde čteme. a také tomu. jak kniha souvisí s našim zaměstnáním. Je zajímavé sledovat, že v případě knih a jejich nabývání se stanovují zcela zvláštní pravidla. Například člověk s nízkým příjmem vydá za knihy poměrně vysoké částky. Zvláštní kategorií je tak zvaná čtenářská šlechta. To jsou čtenáři vášniví. Tedy lidé, kteří přečtou za rok více než padesát knih. Takových je podle průzkumu šest procent. Vliv na čtení mají v drtivé většině rodiče. Dále je to škola, doporučení přátel nebo vlastní nezávislé rozhodnutí.

Kniha obsahuje i průzkum oblíbenosti knih a autorů. Každý může tedy porovnávat. Mezi nejoblíbenější autory patří Michal Viewegh, Agatha Christie, Karel Čapek. V knihách se na předních příčkách umístily Vejce a já, Osudy dobrého vojáka Švejka nebo Harry Potter.

Autor již v úvodu konstatuje, že v průzkumu hodlá pokračovat a výsledky jednotlivých šetření srovnávat. Další průzkum se měl uskutečnit v roce 2010. Pro zájemce o čtenářskou kulturu, knihy a čtení je tato kniha zpestřením a ukázkou toho, že na tom nejsme vůbec špatně.

„Naše zkoumání chceme vést po dvou větvích, kvantitativní i kvalitativní. Takto ostatně postupují naši němečtí kolegové z Nadace Čtení (Stiftung Lesen) v Mohuči, zatímco například polské kolegyně z Národní knihovny ve Varšavě, další podstatný zdroj naší inspirace, svá zkoumání vedou po linii statistické, přičemž ovšem ve stejné instituci existuje tým lidí, kteří se zaměřují na dějiny čtení v různých historických obdobích“
(Jiří Trávníček: Čteme? Host, Brno 2008, str. 11.)

Knihu Čteme? vydalo nakladatelství Host